"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.

Před rokem všechny fanoušky „Souls“ série tak trochu vystrašila slova od nových šéfů vývoje, jimiž jsou Tomohiro Šibuja a Yui Tanimura. Těm se podařilo předhodit prohlášení, že Dark Souls II bude přístupnější a pochopitelnější hrou. Což musí u značky, která zabodovala svým nekompromisním přístupem „umírej a uč se“, působit jak červený hadr na býka.