Napadlo mě, že i o tom je vlastně celý Blizzard. Můžeme tvůrcům vytýkat, že jejich hry jsou mnohdy jen kalkulem mířícím na ty nejobyčejnější hráčské pudy. Že jde jen o dokonalý marketing. Jenže jejich preciznost je notoricky známá a momentálně spuštěná betaverze na člověka působí skoro jako hotový produkt. Po několika hodinách hraní prostě nabudete dojmu, že tady už není nic, co by se mělo měnit a vylepšovat, tedy alespoň po technické stránce.
Nový akt Reaper of Souls, se nesnaží být lepší, než původní titul. Tedy, nesnaží se o to za každou cenu, ale velmi citlivě navazuje a nabízí nové zážitky zabalené do pečlivě vypulírovaného kabátku. Když bych to měl říci jaksi bez obalu a na plná ústa, pak začnu halekat asi toto: „Konečně!“ Jestliže po mě chcete jednoznačně vyjádřit můj dojem, pak jsem velmi spokojený.
Temný středověk
Blizzard vyslyšel do určité míry fanoušky a ze své hack'n'slash hry udělal modernější a funkčnější akci, která má konečně tu správnou atmosféru. Nemá smysl opakovat, že třetí Diablo s RPG nemá mnoho společného, že je to hlavně o efektní akci na síti a příběh funguje jen jakási stafáž pro detailisty.
Přídavek v podobě pátého aktu se evidentně bude vracet ke kořenům celé série, aniž by rezignoval na akční trend trojky. Pokud začnete hru od začátku, pak je poslední a zbrusu nový akt naprostým zjevením. Právě ten čtvrtý tvůrcům příliš nevyšel a zdlouhavé probíjení se na nebeských chodbách k Diablovi bylo jen mechanickým klikáním myši kombinovaným s nudou.
Teď přichází poněkud klišovitě (ale chytře) nastavovaná kaše, jejíž hlavní devizou je naprosto nečekaný nástup hutné atmosféry. Klasické putování hlavního hrdiny, který se v každém aktu vracel na základnu, kde dokupoval lektvary a prodával získané zbraně, nahradil trochu jiný koncept.
Tentokrát hrdina nepodniká výpady do klasicky pojaté divočiny, jakou byl například Tristram či mnohem méně zábavná pouštní říše. Samo město je nyní místem, kde se musí bojovat. Hrdina po zabití Diabla vstupuje do města Westmarch, které je zadupáváno do země silami temna. Vaším úkolem je vyčistit středověkou metropoli od všech potvor, odkrýt zajímavý příběh a na konci porazit finálního bosse.
Svět datadisku lze navíc projít ve dvou zcela odlišných módech. Buď zvolíte příběhovou cestu, kdy jdete pěkně s postavou od začátku, nebo zakusíte mód dobrodruha, kdy se vám odemknou všechny portály ve hře a můžete tak procházet svět podle svého uvážení. Questy zde jsou trochu jiné. Místo plnění příběhových misí budete odrážet vlny nepřátel a čistit svět od spousty nestvůr rozesetých po dungeonech.
Město, které nespí
S novým aktem se na scéně objevuje také zbrusu nová hráčská postava křižáka, který výrazně koresponduje s prostředím pátého aktu. Ke středověku se prostě křižáci hodí. Hrdina, u něhož máte jasnou spojnici s dobou temné minulosti lidstva nejvíce spoléhá na svoji sílu a rázné rány. Novou zbraní, s níž dokáže opravdové divy, je řemdih.
Atmosférou nový diablovský přídavek připomíná temný středověk nějakého 12. – 13. století. Ulice Westmarche lemují stovky mrtvol, které však nesrazila žádná morová rána, ale stovky potvor valících se potemnělými zákoutími jako děsivá vlna smrti. Nejviditelnější změnou oproti předchozím aktům je tvárnost a živost toho pátého. Pokud bych to měl vysvětlit jednodušeji, pak předchozí dobrodružství v Diablu byla velmi sterilní a interakce s okolním světem velmi malá. Hrdina plnil lineárně poskládaný scénář v podobě hlavních questů a občas si odskočil do nějakého vedlejšího dungeonu. S příchodem pátého aktu se to ale mění.
Westmarch je živoucí město, které množstvím vedlejších a nahodilých úkolů nabízí mnohem více detailů ze života lidí v něm. Najednou se tak mnohem rychleji zapojíte do světa kolem a už nejste jen hrdinou, který jde tupě za svým cílem. Atmosféra prostředí je pohlcující a velmi rychle jsem se s novým prostředím sžil. Systém náhodných úkolů, kdy se třeba za dveřmi polorozbořeného domu skrývá vedlejší úkol v podobě záchrany civilistů, dokonale dokresluje mrazivě temné prostředí.
Kořist vždy potěší
Příjemné je, že i nehráčské postavy kolem opravdu mluví a více vás tak vtahují do dění. V Diablu nikdy nedostanete možnost volby při odpovědi, ale skutečnost, že dialogy zbytněly, je určitě příjemná. Netřeba snad dodávat, že na konci každého takového dungeonu je boss a solidní odměna v podobě bohaté kořisti. Právě kořist v podobě padajících předmětů z nepřátel je dalším výrazně obměněným prvkem hry. Sami tvůrci nový systém nazvali Loot 2.0.
Nemá smysl rozebírat neduhy primární hry, ale nedostatek kvalitních předmětů hodně lidí iritoval. Z finálních nepřátel toho napadalo vždycky hodně, ale využití mnohdy nenašel ani jeden předmět. Z potvor tak nyní padá mnohem více smysluplnějších předmětů, které lze nejen dobře prodat, ale občas i použít. V původní hře bylo docela složité narazit vůbec na nějaký předmět, který by zvyšoval globálně odolnost vůči všemu (all resist) a tato nepříjemnost se v plné polní projevila vždycky, když proti vám stál nějaký opravdu silný boss.
Tentokrát se zde objevuje nový diamant, který v případě umístění do brnění tuto vlastnost má. Po čase jsem si uvědomil nebývalou věc, přestal jsem navštěvovat aukci a častěji měnil vybavení. Navíc jsem díky tomu mohl vyzkoušet nové útoky, které jsem do Reaper of Souls nechtěl ani znát. Zvýšení úrovně na sedmdesátou je pak přirozeným vývojem, který s novým datadiskem logicky musel přijít. Změna však přišla s tzv. paragon levely, které začínáte plnit v okamžiku, kdy dosáhnete se svou postavou maximální úrovně. Odstranění maximální úrovně fakticky znamená prodloužení životnosti hrdiny. Tím chci říci, že postava vás nemusí vůbec omrzet a je stále kam se dívat, kam ji rozvíjet. První zkušenost s datadiskem tak ukazují na jedno.
Blizzard se v datadisku rozhodl nabídnout promyšlenou a fungující středověkou dobu s prvky hororu, navíc nečekaně posílil roli příběhu. Reaper of Souls v mnoha ohledech dává třetímu Diablu zcela novou šťávu. Pátý akt je navíc opravdu rozlehlý a nabídne tak dlouhé hodiny hraní. K Reaper of Souls se určitě před vydáním ještě vrátíme. Datadisk má totiž vyjít až 25. března příštího roku a do té doby jej budou tvůrci určitě ještě upravovat.
