Ubisoft na tom není dobře. Nejde o žádnou žhavou novinku, francouzský vydavatel se v herním průmyslu už pár let plácá, podobně jako Blizzard, ale teprve teď do sebe dílky skládačky začaly pořádně zapadat. Respektive se hezký obrázek spíš rozpadá. Máme tu zase další odklad Skull & Bones, podprůměrné finanční výsledky, zklamání z čísel prodejů kvalitních her, řadu přešlapů, kontroverzní firemní kulturu a její pomalé řešení a především zrušení teď tří a loni v červenci dalších čtyř neoznámených titulů.

Francouzské vydavatelství navíc (stejně jako spousta dalších, nejen technologických firem) očekává nějakou formu ekonomického ochlazení a snaží se na ni připravit. Firma dle svých slov spustila kompletní revizi očekávaných příjmů, což má v příštích letech vést ke „zvýšené opatrnosti.“ Ubisoft také odepisuje zhruba 500 milionů eur určených segmentu výzkumu a vývoje a chystá cílenou restrukturalizaci.

Jednoduše budoucnost nezní zrovna růžově. Do toho si ještě šéf a spoluzakladatel Ubisoftu Yves Guillemot postěžoval na chování hráčů, kteří prý stále více tíhnou k „mega značkám“ a „dlouhodobým hrám“. Z čehož on sám pochopitelně do jisté míry benefituje, neboť co jiného než mega značka je Assassin’s Creed. Takový Rainbow Six Siege či The Division 2 jsou zase zářnými příklady dlouhodobě hraných a populárních her. Nicméně chápu, že na druhou stranu je nesmírně těžké vyrobit další titul podobného kalibru a konkurence nespí.

zdroj: vlastní video redakce

Zamlžené zpětné zrcátko

Guillemot u posledních finančních výsledků také nezakrýval zklamání z komerčních výsledků jinak velice povedeného Mario + Rabbids Sparks of Hope a přiznal, že prodejní očekávání nenaplnila ani stálice Just Dance. Jenže problém netkví v neúspěších pár aktuálních her. Stačí mrknout do zpětného zrcátka.

Rainbow Six Extraction: Slušný, ale zoufale nezajímavý multiplayer, který sice možná nezapadnul okamžitě, ale kolik z těch milionů hráčů si ho koupilo a utrácí v něm peníze? Díky kombinaci Game Passu s velice štědrým systémem Buddy Pass bych si dovolil nad nějakou zázračnou komerční úspěšností hry minimálně spekulovat. Reálné prodeje, stejně jako počet pravidelných aktivních hráčů, asi moc slavné nebudou.

Watch Dogs Legion? Velice zajímavý a originální koncept (ano, Messiah jsem taky hrál), jenže v praxi nás moc nenadchnul a z jeho multiplayerového režimu se vyzyvatel GTA Online vážně nestal. O potenciál přitom nouze vážně nebyla, provedení za ním ale notně zaostalo.

Roller Champions: Povedená blbina, co se navzdory své zábavnosti na Rocket League nechytá. Vyšla jednoduše příliš pozdě. Navíc se o jejím zrušení spekulovalo krátce po vydání.

Riders Republic: Opět velice slušný, byť nepříliš populární kousek. Ubisoft si tady pochvaloval spíš strávený čas (neboli kdo to koupil, hrál to hodně), nikoliv prodeje.

Světlou výjimkou budiž Immortals: Fenyx Rising, který sice za originalitu pochválit nejde, ale zábavný rozhodně je a hlavně je nejspíš i komerčně úspěšný. Pokud tedy můžeme soudit z několika pochval finančního ředitele Ubisoftu na jeho adresu.

Jenže jakkoliv tady vidíme nemastné neslané komerční (ne)úspěchy, vidíme hlavně velice pestré a v jistém smyslu i relativně odvážné portfolio. Ubisoft se fakt snažil a nedělal jen pět variací na Assassin’s Creed ročně (akce, kartičky, adventura, závody, strategie…). A stejně se mu tenhle relativně střídmý a zároveň i opatrně odvážný přístup nevyplatil.

Jak z toho ven? Inu, Guillemot to už prozradil: mega značky a dlouhodobé hry. Tedy absolutní sázka na jistotu v podobě Assassin’s Creed, Far Cry a Toma Clancyho, tří největších značek Ubisoftu. A dlouhodobost? Tady to není žádná věda, ostatně stačí se podívat na popularitu Rainbow Six Siege či The Division. Nebo kouknout třeba na Steam Charts, kde je na první pohled jasné, jaké hry táhnou. V desítce nejhranějších jsou kousky jako Counter-Strike, Dota 2, Apex Legends, PUBG, Lost Ark, GTA V, Team Fortress 2 apod. A nejsou tam jen teď, většina z nich okupuje přední příčky žebříčku už dlouhé roky.

Nový Ubi

Bohužel vzhledem k ekonomickým výhledům, rušení her a vůbec tomu, jak se v posledních letech vyvíjí hráčské chování, teď nám dobře známou tvář Ubisoftu ztratíme. Ubisoft, jak ho známe, skončil, minimálně na nějakou dobu. Mluvím o Ubisoftu, který si na jedné straně jede dokola to svoje, zatímco na straně druhé inovuje jako o život. O Ubisoftu, který se nebojí sedřít Assassína až na kost, stejně jako se ho ale nebojí radikálně proměnit a pak jít zase na doraz.

Zároveň ale také mluvím o Ubisoftu, který na druhé straně vyvažuje čirou komerci plejádou zajímavých titulů napěchovaných inovacemi k prasknutí. Mám tím na mysli nejen různé Raymany, ale třeba i Hyper Scape, Grow Home, Ode, Transference, Child of Light, Rabbids Coding, Atomega a další. Zapomínat nesmíme ani na středně velké hry typu Trackmania, Trials, Anno, Settlers, Rocksmith a další podobné sympatické projekty.

Jak vidno, francouzský gigant se experimentování očividně nebojí, respektive nebál. Teď podřadí na onu zmíněnou „zvýšenou opatrnost“ a bude doufat, že právě opatrný přístup mu pomůže přežít následující roky. Pro nás to znamená jediné: S trochou nadsázky teď dostane zelenou od Guillemota spíš případný Assassin’s Creed Kart Racing než vysokorozpočtová verze Valiant Hearts. Firma jednoduše seseká všechno riskantní na minimum a bude se ze zavedených značek snažit vytěžit maximum. Což samozřejmě dává absolutní ekonomický smysl, jen tím holt přijdeme o ten Ubisoft, který jsme tu v posledních letech měli. Otázkou je, jestli to nebude nakonec dobře.

Opozdilci s diskutabilním komerčním potenciálem

Těžko říct, zda firmu zachrání více či méně očekávaní opozdilci v čele se Skull & Bones a Beyond Good & Evil 2. Už šestkrát odložené Skull & Bones vzbuzuje spíše smích, než nadšení. Málokterý titul se vyvíjí deset let a odloží se šestkrát. Drtivá většina her je pod pokličkou jen pár let a odloží se jednou, maximálně dvakrát. On i ten Cyberpunk 2077 se odložil „jen“ třikrát, přičemž poslední odklad čítal pouhých pár týdnů.

Skull & Bones tak můžeme pogratulovat k prvenství v odkladech a doufat, že v pirátské onlinovce Ubisoft opravdu vidí něco zásadního, když ji ještě nezrušil nebo nevydal tak, jak je. Že se firma nevzdává a snaží se svou léta rozpracovanou hru zachránit a vydat v co nejlepším stavu, je samozřejmě sympatické, ovšem otázkou zůstává, jestli bude po takové době vůbec někoho zajímat. Snahy o vytvoření nové dlouhodobé mega značky jsou tu cítit na sto honů.

zdroj: Ubisoft

V podstatě to samé platí pro další příliš dlouho vyvíjený kousek, Beyond Good & Evil 2. Ten se sice ještě neodložil ani jednou, ale důvod je v tomto případě prostý: Datum vydání nikdy neexistovalo. Venku nejsou ani záběry z hraní, takže vlastně vůbec nevíme, jak to vypadá a jak se to bude hrát.

Prezentaci verze z pre-alfy, která spíš vypadala jako prezentace enginu, neberu v potaz, z toho si o reálné hratelnosti obrázek udělat nedokážu. Takže tu máme dvě skvělá renderovaná videa, nějaké obecné přísliby, ale co to teda vlastně bude? Ucelenější No Man’s Sky? Rozmáchlejší The Outer Worlds? Starfield s opicemi? Nakolik má taková hra komerční potenciál a nakolik potěší nebo naštve fanoušky jedničky, která byla přeci jen lineární a krátkou akční adventurou, je také velkou neznámou. 

Ubi, or not Ubi? Ubi for sure!

Ubisoftu by byla škoda, nicméně ve hře je i ta krajní varianta, že francouzského vydavatele někdo koupí. Vyloučit totiž nejde ani eventualita, že Skull & Bones nebude po vydání nikoho moc zajímat a hra komerčně propadne. Což by byl, vzhledem k desetiletému vývoji a hromadě proinvestovaných peněz, pro firmu průšvih neskutečných rozměrů.

Stejně tak může teoreticky propadnout a nenaplnit očekávání i odložený Avatar: Frontiers of Pandora. Před časem se šuškalo o jeho nádherných vizuálech, ale taky o ne moc dobré hratelnosti. Filmový Avatar: The Way of Water sice v kinech zase utržil balík, ale kolik z jeho diváků vyhlíží hru obřích rozměrů, která možná nebude zrovna špičková?

Když už maluju toho čerta na zeď, tak ho pojďme pořádně vybarvit. Ano, v herních médiích jsme posledních Assassin's Creed už trochu přejedení, ale co když nebude o menší Mirage nakonec takový zájem? Sám Ubisoft si u Valhally pochvaloval o 70 procent vyšší celkové výdělky než u Odyssey, stejně jako měla největší start v historii série. Hráčům se bezbřehé megalomanství série prokazatelně a dlouhodobě líbí – bude se jim tolik líbit i návrat ke komornímu stealthu v podání Mirage?

zdroj: Ubisoft

Velký otazník pak visí i nad komerčním potenciálem remaků Splinter Cellu a Prince z Persie. Obě to jsou krátké, lineární, singleplayerové hry. Do mega značek nebo dlouhodobých titulů mají dál než Sam Fisher k nové hře a perský princ k dobrému filmu. Mě a jistě i řadu z vás oba remaky určitě potěší, ale budou něčím, co vykouzlí úsměv na tváři i panu finančnímu řediteli?

Pokud by se Ubisoftu nevyvedlo několik tahů za sebou, může to firmu a její hodnotu oslabit natolik, že si ji někdo koupí v pomyslném výprodeji za pár drobných. Ať už Ubisoft někdo spolkne, nebo ne, mohlo by to ve výsledku vést k pomyslné ozdravné kůře, ze které může vyjít francouzský vydavatel silnější než kdy dřív. Šéf Googlu, Sundar Pichai, v nedávném oznámení o utahování opasků prohlásil, že nedostatek plodí jasnost („Scarcity breeds clarity“). A jasnost snad ve všech sférách svého podnikání teď Ubisoft potřebuje jako sůl.