Recenze

Splinter Cell: Chaos Theory - recenze

Začíná platit pravidlo „co rok, to nový díl špionážní akce Splinter Cell“. Je ale agent Sam Fisher čím dál lepší, zručenější a zábavnější nebo z něj naopak táhne závan nastavované kaše? Odpověď je ve vyčerpávající recenzi!

Chaos Reborn - recenze

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.

FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze

Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.

Deponia 2: Chaos on Deponia - recenze

Na planetě Deponia nebyl pořádek asi nikdy. Vývojářský tým z Daedalic Entertainment ji už v prvním dílu profiloval jako páchnoucí špinavý kus země a od té doby se toho moc nezměnilo. Všude se povaluje haraburdí a páchne to tam jako na smeťáku. O Deponii proto nemá nikdo zájem a jinak to necítí ani hlavní představitel hry Rufus, který k planetě chová bezmeznou averzi.

Chaos League - recenze

Chaos League je kombinací brutálního sportu se strategickými principy, které mají své kořeny ve stolní hře. Jak vypadá zabijácký sport v podání elfů, trpaslíků a trollů se můžete dočíst v této recenzi.

Warhammer: Mark of Chaos - recenze

Po osmi letech od Dark Omenu je tu nová strategie z fantasy světa Warhammeru. Propracovanější a přístupnější. Sigmar nám skutečně požehnal a vzkřísil vampýra, který hráčům po nocích vysával životní sílu.

Urban Chaos Riot Response (PS2) recenze

Drsná FPS zasazená do městských pouličních válek, v níž v hlavní roli účinkuje nekompromisní chlapík s mnoha zářezy na pažbě. Pomineme-li policejní štít, jakými novými nápady se snaží zpestřit obvyklou herní náplň?

Warcraft III: Reign of Chaos - recenze

Patrně nejočekávanější real-time strategie všech dob je konečně tady a v naší vyčerpávající recenzi se o ní dozvíte úplně všechno, včetně popisu čtyř herních ras, kampaní, RPG prvcích a multiplayeru.

Dawn of War II: Chaos Rising - recenze

Po záplavě Tyranidů čelí celý sektor nové hrozbě - krvelačnému démonu Chaosu a jeho bizarním pohůnkům. Vytrvají Blood Ravens či podlehnou zakázanému ovoci?

Splinter Cell 3D - recenze

Tom Clancy se v první várce her na nové 3DS objevuje hned podruhé, tentokrát ovšem s jinou značkou. Kromě Ghost Recon: Shadow Wars tak dostává svůj třetí rozměr i Splinter Cell se supertajným agentem Samem Fisherem v hlavní roli. Ubisoft si chtěl zřejmě pojistit úspěch a místo nějakého nového spinoffu se pustil do remaku kritiky nejoceňovanějšího dílu celé série, tedy Chaos Theory z roku 2005. Sázka na jistotu však tentokrát nevyšla, protože samotná konverze napáchala až příliš nenapravitelných škod. Nutno podotknout, že právě tento díl se již tehdy (rok 2005) dočkal kapesní verze pro handheld DS od Nintenda, která také nijak slavně nedopadla, a právě 3D verze si nese až moc společných rysů.

Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze

Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!

Invictus: The Shadow of Olympus

Invictus: In The Shadow Of Olympus - recenzeAutor: Chaos & DepiPublikováno: 14.dubna...

Shrek Forever After - mega-recenze

Oblíbený zlobr podepsal něco, co neměl, díky čemuž se octnul v alternativní realitě, kde je vše vzhůru nohama. Oslík ani Fiona ho nepoznávají, království zmítá chaos...

112 Operator – recenze

Přijdu domu po dvanáctihodinové pracovní směně, zuju si boty, odložím kabát a kecnu sebou s oroseným nápojem na gauč. Zatímco relaxuju v pohodlí domova, přemýšlím o tom, že zítra mě čeká opět ta samá úporná šichta, plná nervů a stresu. Třesu se z toho, jak mě zítra šéf seřve kvůli pár chybám, které jsem během směny natropil. Takový rutinní pracovní cyklus zažívá velké množství populace a přesně tenhle pocit ve mně několikrát vyvolala hra 112 Operator, která vás přenese do křesla operátora záchranných složek.

Jagged Alliance 2: Wildfire - recenze

Jagged Alliance 2 je živoucí legenda taktických strategií. Od roku 1999 však už uplynula dlouhá doba a fanoušci se ne a ne dočkat pokračování. Až nyní přichází remake Wildfire - jaký je ve srovnání s modem Urban Chaos?

Devil May Cry 5 – recenze

Červený kožený kabát, svižné tempo elektrických kytar, olbřímí meče i frajerské hlášky pronášené zády k explodujícím hlavám pekelné havěti. Devil May Cry se po originálním, ale fanoušky nepříliš vřele přijatém pokusu o restart od studia Ninja Theory vrátil k původním vývojářům a od prvního traileru bylo očividné, co nám chce Capcom říct: „Dante je zpátky i se vším, co jste na něm milovali“.

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Brigador - recenze

Mechaničtí obři a akční chaos se spojily v lákavé sci-fi akci Brigador. Povedená hra se touží strefit do vkusu každého hráče. Zatímco třeba nostalgiky nadchne návrat pozapomenutých mechů/robotů, megalomany uspokojí velké množství arzenálu, statistik či misí. To vše je zabaleno do atraktivních kyberpunkových kulis. Brigador ovšem není bez chyb. Problém můžete mít s nekompromisní obtížností i ovládáním.

The Division 2 – recenze

Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.

Red Faction Guerrilla - mega-recenze

Planeta Mars se opět zmítá v chaosu. Unikátní destrukční model a parádní fyzika ukazují směr, jakým by se mělo vydat více her! PRVNÍ ĆESKÁ RECENZE

Anarchy Reigns – recenze

Platinum Games je tak trochu nedoceněné studio. Dělá poctivé hry, zábavné hry, ale vydavatelům jejich titulů buď nefunguje marketing, nebo si na ně zasedl nějaký zlý herní bůh. Doopravdy uspěla jen Bayonetta a částečně MadWorld, protože přinesl na tehdy „slušné“ Wii brutálně masakrální akci, u které jste se občas pořádně zapotili – doslova.

Command&Conquer 3: Kane Wrath - rec.

Kane nikdy neumírá, Kane nikdy neodpouští svým nepřátelům a Kane nikdy nepřestane usilovat o nastolení úplného chaosu. Zabráníte mu v novém tahovém módu v datadisku? PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

Warhammer Online - mega-recenze

Vrhli jsme se do víru boje, dobývali pevnosti a stali se součástí nekonečného konfliktu Řádu a Chaosu. Válka přichází a World of Warcraft konečně získal vážného konkurenta, ne-li přemožitele. Waaagh!

Warhammer: Vermintide 2 – recenze

“Za Císařství, Sigmara a Kladivo,” volá templář Saltzpyre, když se pod jeho údery hroutí k zemi obrovitý válečník Chaosu a zem se barví černočernou krví. Pro oddaného imperiálního bojovníka je to poněkud hořkosladké vítězství, protože na místo poraženého zplozence nečistých sil stejně nastoupí šiky dalších a svět se bude dál blížit neodvratnému skonu společně s pochodem Archaonových vojsk. Vy si ale podobný moment budete moci vychutnat bez obav. A k němu stovky a stovky dalších, protože Vermintide 2 od studia Fatshark ve zprostředkování válečnické euforie exceluje. To ale není všechno.

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.

New Super Mario Bros. U Deluxe - recenze

V herní branži není snad žádná větší jistota než Mario. Jeho nejnovější velká Odysea vyšla předloni a byla takřka perfektní. Nintendo teď sáhlo do nepříliš dávné minulosti a vytáhlo z klobouku 2D Maria z roku 2012, který tehdy vyšel na Wii U, byl skvělý a díky svému nestárnoucímu designu je skvělý pořád. Pod krkolomným názvem New Super Mario Bros. U Deluxe se totiž skrývá velmi elegantní plošinovka s reálným potenciálem zabavit prakticky každého, kdo se nechá.

Soma - recenze

Mistři moderního hororu z Frictional Games se po pěti letech vrátili, aby na vás naložili další porci děsu, chaosu a beznaděje. Antarktické základny a středověké hrady nechali v Soma za sebou a tentokrát vás vezmou na výlet do budoucnosti. Povedlo se jim opět vytvořit jedinečný mrazivý zážitek, nebo už jejich konceptu dochází dech? Odpověď na tuhle otázku není snadná.

Star Wolves 2 - recenze

Domovská galaxie se opět ocitá v chaosu a musí se třást před bandami pirátů. Parta žoldáků je však podruhé připravena čelit jakýmkoli výzvám. Čest a sláva jim nestačí, dělají to totiž hlavně pro peníze.

DmC - Devil May Cry - recenze

Bojovky jsou velmi křehký žánr. Stačí málo a po půlce hry zjistíte, že už se nebavíte. Stačí více a ještě dříve zjistíte, že hra nenabízí dostatečnou výzvu, uspokojení z dobře poskládaného komba, nic co by vás táhlo dál. Jinými slovy, udělat opravdu dobrou bojovku, která obstojí po celou herní dobu, není zrovna snadná věc a už jsme se párkrát přesvědčili, že může být hodně povolaných, ale málo vyvolených. Jak nakonec dopadla DmC -Devil May Cry? Nu, pokud už jste otevřeli článek, víte to - vy ostatní se zatím uspokojte s konstatováním „skvěle“.

Hellblade: Senua’s Sacrifice - recenze

Obličej natřený bojovými barvami, v očích hněv a odhodlání, před sebou hrdinská výprava. Nenechte se ale zmást. Senua, protagonistka řežby od studia Ninja Theory, dává válečnou modří najevo nejen vůli zabíjet, ale také se za ní nejspíš snaží skrýt svou temnotu a zapudit šeptající démony. Marně. Hellblade je totiž řádně psychotická akce, ve které si nikdy nebudete jistí, jestli vám po krku jde opravdová hrozba, nebo plody pokroucené mysli hlavní postavy.