Výsledky hledání pro: Dominik

Deadlink – recenze skvělé kyberpunkové střílečky

5. 9. 2023 | Dominik Valášek

Barevné šílenství ve smyčce

Powerwash Simulator – recenze simulátoru mytí vapkou

3. 4. 2023 | Dominik Valášek

Vysokotlaká zenová zahrádka

Choo-Choo Charles – recenze hororu o zlé mašince Tomášovi

28. 2. 2023 | Dominik Valášek

Překvapivě slušná jednohubka

Bramble: The Mountain King – recenze pohádkového hororu

18. 5. 2023 | Dominik Valášek

Folklór, který klame tělem

Dread Templar – recenze démonické střílečky, která nevyčnívá nad konkurencí

25. 1. 2023 | Dominik Valášek

Zpátky do devadesátek

MotoGP 23 – recenze krásných motorek

22. 6. 2023 | Dominik Valášek

Všechno ostatní krom vizuálu bohužel skřípe

Stranded: Alien Dawn – recenze komplexní strategie

3. 6. 2023 | Dominik Valášek

Ještěže jsou ty cizí planety tak vlídné

Warlocks vs Shadows - recenze

2. 9. 2015 | Jan Slavík

Některé hry se snaží bořit hranice světů a ukázat nové a nevídané obzory. Jiné opatrně berou neotřelé koncepty a snaží se je překovat v herní formu. Někdy přichází na řadu neobvyklé kombinace žánrů a stylů, jindy vývojáři kradou srdce a duše hráčů uměním či vytříbenou poetikou. O nic z toho se ovšem nesnaží nová plošinovka říznutá RPG s názvem Pokud snad Warlocks vs Shadows. Vlastně ani nepotřebujete znát víc než název hry. Jste čaroděj. Zabíjíte stíny.

Quantum Break - recenze

1. 4. 2016 | Jan Olejník

Nezahrávejte si se strojem času! Není to poučka pro fiktivní dobrodruhy, kteří se vrhají do časových smyček kvůli více či méně chrabrým důvodům. Tahle rada patří především scenáristům, protože vytvořit solidní příběh o cestování v čase, aniž byste se dopustili logických nesouvislostí a recyklovali ohraná klišé, není nic snadného. Vývojáři z Remedy si ale věřili a zkusili to. A nevyšlo jim to.

Football Manager 2012 - recenze

17. 10. 2011 | Aleš Smutný

O rybaření se říká, že je to svět tichých bláznů. Na hráče fotbalových (no, teď už spíše jednoho fotbalového) manažerů se část hráčské obce dívá podobně. S jednou výjimkou. Nejsme tišší. Naopak, jsme jedni z výrazově nejexpresivnějších „žánrových“ hráčů, kteří nadávají, dělají na nebohý monitor vulgární gesta, chytají se za hlavu, vystřelují ruce do nebes, halekají, radují se z prostého nápisu a všeobecně působí jako blázni, přestože ta hra vypadá tak bezelstně. Ale není, vážení přátelé, bezelstná ona není!