Recenze

Sonic the Hedgehog 4 Episode II - recenze

Ježek Sonic se proslavil jako hlavní postava v sérii 2D plošinovek her určených pro 16ti bitové konzole Sega. Od té doby se řadí mezi celebrity herního průmyslu a byl obsazen do desítek dalších rolí, které však jeho slávu dále nešířily - naopak. Obzvlášť některé 3D tituly dopadly přímo otřesně. Minulý rok ale slavil Sonic své 20 narozeniny a vypadá to, že se konečně umoudřil - vrátil se zpět k tomu, co mu jde nejlépe. Návrat do éry ježkovi největší slávy načala dosti diskutabilně Sonic the Hedgedog: Episode I, ale nyní jej už bez protestů stvrzuje Sonic the Hedgedog: Episode II. Nové dobrodružství má všechny přednosti původních dílů a najdeme v něm i čerstvé, šikovně zapracované, nápady.

Mafia II ohlédnutí: DLC & speciální rozšířená edice

Názor do pranice: škrty druhé Mafii pomohly. Kromě toho, že zřejmě díky nim stihla vyjít před koncem světa, se tak z Vitova příběhu stala tragédie rebela bez příčiny s jasným poselstvím, že zločin je spirála mířící do pekla. A je mi celkem putna, jestli to tak autoři (kolego?) zamýšleli nebo si do výsledku dosazuji tajenku, která tam původně nebyla, respektive být neměla.

Divinity II: The Dragon Knight Saga - recenze

Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že druhý díl této RPG série zapadl ihned po vydání. Cestičku si k němu našli snad jen fanoušci Beyond Divinity (recenze) a Divine Divinity (recenze), kritiku nechala hra víceméně chladnou a zbytek světa upíral své zraky spíše k Dragon Age: Origins (recenze). Není proto divu, že při příležitosti vydání datadisku připravili tvůrci krásné balení s podtitulem Dragon Knight Saga, v němž naleznete jak původní hru, tak navazující datadisk Flames of Vengeance. A jelikož jsme i my na Divinity II v době vydání trochu pozapomněli, připravili jsme pro vás plnohodnotnou recenzi původního titulu i datadisku.

Star Wars: The Force Unleashed II - recenze

Mám za to, že sága Force Unleashed šla ke dnu ve chvíli, kdy dala hráči do rukou Darth Vadera. Tedy na samém začátku. Bijte mě, řežte mě, mučte chlebovou polívkou a Star Wars Holiday Special, ale fakt, že jsem na Hvězdných válkách vyrůstal, mi opravdu nepomůže být smířlivý s něčím, co jde proti étosu původní trilogie.

Age of Mythology: Tale of the Dragon - recenze

Čína. Čína? Čína! Miluju Čínu! Kdybych se držel rétoriky Donalda Trumpa, musel bych Age of Mythology: Tale of the Dragon hodnotit minimálně jedenácti body z desíti. Copak by mohlo být na datadisku, velkolepém jako Čínská zeď, něco špatného? Mohlo a bohužel toho není málo.

Aura: Fate of the Ages - recenze

Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.

Star Wars: Galactic Battleground - rec.

Lucas Arts po fiasku s Force Commanderem před dvěma lety sebrali odvahu a přichystali pro nás další real-time strategii ze světa Star Wars, jejíž hlavní devizou je použitý engine ze hry Age of Empires II.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze

Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.

Heavenly Sword - mega-recenze

Na perex už autor nemá sílu, neboť ho tato rubačka naprosto vyčerpala, i její 20kb rozbor. Nestačilo by třeba říct "Klon God of War II s dlouhonohou rusovlasou dívkou" nebo "Třetí PS3 hra, kterou musíte mít"?

Men of War: Vietnam - recenze

Když poprvé vyšla strategie Men of War (pod názvem Outfront/Soldiers: Heroes of World War II), měla nevýhodnou startovní pozici. Nikdo ji moc neznal ani marketingově výrazně netlačil, pocházela z Ruska a navíc se v prvních momentech hraní zdála být nemístně těžká. Jen pár zasvěcených, alespoň v našich luzích a hájích, ji dokázalo ocenit a užít si detailního ovládáním každého vojáka, jenž měl i vlastní inventář. Mnozí si také oblíbili možnost ručně řídit jednotlivá vozidla nebo jakoukoli jinou zbraň a nebýt tak vždy v rukou nedokonalé umělé inteligence. Kvalita hry je celkově jen těžko zpochybnitelná.

Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze

Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.

Extinction - recenze

Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.

Úchvatné premiérové obrázky z Gothic III

Známý hardcore pařan Andrej Anastasov nazval v leveláckém rozhovoru Gothic II jednou z nejlepších her za poslední roky.

Imperator: Rome – recenze

Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.

Lucius II: The Prophecy - recenze hororu s malým Satanem

Existuje spousta špatných her. Některé se vybarví postupně, což je škoda, neboť u nich zbytečně strávíte svůj drahocenný čas. Jiné naopak dokážete prokouknout prakticky na první pohled. Lucius II: The Prophecy je zářným příkladem právě druhé zmiňované skupiny. Od první minuty tušíte, že jste si vybrali špatně a tenhle horor klopýtá na hranici snesitelnosti.

Ghost of Tsushima – recenze

Samurajská radost

West of Dead – recenze

Vítejte v komiksovém očistci

Children of Morta – recenze

Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.

Forged of Blood – recenze

Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.

Sea of Solitude – recenze

Ahoj. Jmenuji se Kay. A mám problém. Nevím, kde jsem se to vyskytla. Jsem vůbec naživu? Asi ano. Myslím, mluvím, cítím. Ale nevypadám jako člověk. Mé oči září červeně. A podobám se stínu. Jsem tak zmatená. Ale tohle místo. Znám ho. Už jsem tu byla. Vypadá jako město, kde jsem žila. Nebo ne? A proč je celé zaplavené? Ještě že mám svou loďku.

Rise of Industry – recenze

Nebudu lhát, jakmile spustím novou hru a do deseti minut narazím na bug zabraňující dalšímu postupu, byť je to jen v tutoriálu, daný titul to má v tu chvíli o mnoho těžší. Zvlášť když je ona hra, Rise of Industry, v early accessu již více než rok a zrovna tato chyba byla komunitou dávno nahlášená. Navíc s odpovědí od vývojáře doporučující celý tutoriál přeskočit a vrhnout se přímo do hry, než se tým dostane k jeho přepracování. Vzhledem k tomu, že se verze 1.0 nebezpečně přiblížila a tutoriál existuje stále ve své původní podobě, první dojem mě zanechal poněkud chladným.

Dawn of Man – recenze

Originální, návyková a nezapomenutelná, ale místy i stereotypní a nesrozumitelná. Taková je nová strategie Dawn of Man o lidském dávnověku, aneb „neolitická revoluce hrou“. Lovce mamutů v ní proměníte v hospodáře a opravdu dobře se u toho pobavíte. Škoda jen některých nedomyšlených ekonomických mechanik, kterým hra podřizuje paradoxně veškerý svůj strategický potenciál.