Recenze

The Sun at Night - recenze

Možná není tak slavná jako Lassie, ale lidem posloužila mnohem víc. Lajka, potulný pes z moskevských ulic, byla na konci padesátých let obětována pro výzkum vesmíru a jako první živý tvor se prolétla po oběžné dráze Země. Už se ale nevrátila. Původně to mělo být proto, že Sověti zapomněli „vynásobit zásoby dvěma“ (nebyla vyvinuta technologie pro návrat), ale ve skutečnosti Lajka zahynula v kokpitu vlivem stresu a přehřátí.

SimCity: Cities of Tomorrow - recenze

„Welcome to the world of tomorrow!“ rozezvučel se mi v hlavě hlas profesora Farnswortha v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o futuristickém rozšíření budovatelského SimCity. Vzápětí se mi ale v hlavě rozsvítila červená kontrolka, která upozorňovala na to, že původní hra až tak velká pecka kvůli spoustě bugů a designových klopýtnutí nebyla. Jenže co naplat, sci-fi mě vždycky lákalo a osm patchů od vydání také slibovalo nápravu alespoň těch nejpalčivějších problémů.

Phoenix Wright Ace Attorney: Dual Destinies - recenze

Dobře, tak titulek „Ticho v soudní síni!“ se k téhle hře zrovna moc nehodí. Co se týče série Ace Attorney, tak nic není dále od pravdy. Tady v soudní síni rozhodně ticho není, spíš to tu vypadá jako na boxerském mači. Lidé ječí a vykřikují „námitka!“, chřestí řetězy, tikají bombami, piští a démonicky se pochechtávají. Spíš než v soudní síni to tu vypadá jako u pojízdných kolotočů. Nebo v pavilónu kuriozit.

Battle Worlds: Kronos - recenze

O tom, že Kickstarter funguje do jisté míry jako zachránce okrajových žánrů asi nikdo nepochybuje. Plejáda povětšinou povedených adventur je toho ostatně důkazem. Široká hráčská obec ale nezůstala pouze u nich a nyní se začíná přesouvat na bitevní pole strategií, které v poslední době zažily masivní úpadek. Obzvláště ty tahové moc úspěchů nezaznamenaly, a tak je každý kousek vítán s nadšením. Obzvláště když je alespoň tak dobrý, jako Battle Worlds: Kronos.

Splinter Cell: Blacklist - recenze

Terorismus není, ale opravdu není žádná sranda. Pokud vám neznámá teroristická organizace unese prezidenta nebo se rozhodne vyvolat globální válku, jediný, kdo vám pomůže, je muž se svaly z oceli a s pohledem Terminátora. Muž, který se nebojí napochodovat do pevnosti neprodyšně obsazené nepřáteli a všechny je vybít, nebo taky ne. Muž, který dokáže zastavit válku pouhým pohledem. Svět dokáže zachránit jedině Sam Fisher. Nevěříte? Splinter Cell: Blacklist vám to předvede.

Humans Must Answer – recenze

Lidé se musí zodpovídat za hříchy, které napáchali ve Žloutkovém sektoru, vojíne kohoute/slepice! Vezměte si naši Serenity se zobákem, ověste ji kanóny a pořádně těm neopeřencům vysvětlete, zač je u nás zob! A zapomeňte na pomluvy, že slepice neumí lítat – ve stíhačce letící zleva doprava a neúnavně chrlící proudy olova se totiž budete muset cítit jako doma v kurníku A když ne, bude z vás během několika sekund slepičí separát vhodný tak maximálně do salámu tradiční nekvality.

BioShock Infinite - recenze

Povím vám příběh, jeden z mnoha. Necelé dva roky nazpátek jsme na Gamescomu dělali rozhovor s Kenem Levinem. Pavel Dobrovský a já, dvě paka z Level TV, ale taky dva hráči, kteří byli vůči zpovídanému v nefér pozici: Pavel skrze svou lásku k podmořskému Rapture, já zase pro desítky hodin, strávených na palubách kosmických lodí Von Braun a Rickenbacker. O čem si povídat s člověkem, který je zodpovědný za druhý System Shock?

Miner Wars 2081 - recenze

Jestli se vyplní jedna katastrofická vize česko-slovenských herních vývojářů o budoucnosti vesmíru, tak jsme v pytli. Tedy lépe řečeno jsme na prach či nějaké nerostné bohatství. Podle autorů vesmírné akce Miner Wars 2081 to totiž jednadvacáté století nezvládne a vlivem nepovedených pokusů lidstvo doslova popraví solární systém. Slunce zmutuje, planety puknou do miliard kamenitých úlomků a místo životodárných paprsků zaťuká ráno na vaše okno už jen sousedova pravá hýždě.

Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze

Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.

Catherine - recenze konzolové verze

Japonská kultovka Catherine už je sice pár měsíců venku, ale dostali jsme se k ní až nyní a vůbec není třeba diskutovat o tom, jak je podstatné na ni upozornit. Je totiž nejen nadčasová, ona je možná přímo klíčová pro nově nastartovaný optimismus, co se herního byznysu týká. Jestli jste pod nánosem sequelů, FPSek, zpackaných filmových licencí a blýskavých, ale ve výsledku tupých herních blockbusterům začali ztrácet naději, zajděte si na rande s japonskými kočkami.

Gratuitous Tank Battles - recenze

Gratuitous Tank Battles je ve svém základu tower defense strategie, u níž jde o to, abyste nepřátelským vojákům, tankům, mechům a dalším vozidlům zabránili v průchodu na konec lokace a rozstříleli je na hadry. Anebo abyste naopak skrz připravené opevnění prošli s dostatečným počtem svých jednotek. Na první pohled zábavná klasika, která neurazí, ale ani nenadchne. Již po pár bitvách je však jasné, že Gratuitous Tank Battles je vše, jen ne průměrná hra.

Mario Tennis Open - recenze

Tenis je pro Nintendo rozhodující sport. Právě on totiž nejlépe ukázal možnosti Wii a celý balík sportovních her pak neskutečně pomohl tomu, aby se konzole od Nintenda dostala málem do každé domácnosti. Stejný sport se teď dostává i na 3DS a samotné oznámení zrovna epické ovace nevyvolalo. Přeci jen jde o handheldovou hru a nikdo od ní revoluci neočekával. Když ale kníratý instalatér pozve všechny své přátele, nepřátele, ex-milence princezny Peach a další postavy ze svého světa, bývá z toho solidní mejdan.

Defenders of Ardania - recenze

Občas si u hry, která se na první pohled tváří vážně a zcela seriózně, říkáte, že si z vás autoři nejspíš musí dělat srandu, protože jinak by nikdy nic podobného nedokázali splácat dohromady. U Defenders of Ardania si to budete říkat taky, pouze s tím rozdílem, že tahle hra se vážně netváří a fakt, že si z vás jejím prostřednictvím dělají autoři srandu, je ve skutečnosti jedním z jejích kladů. Bohužel však musím dodat, že jedním z mála.

Crusader Kings II - recenze

Ve školách jste se učili, že prvním českým králem byl Vratislav II. a stalo se tak v roce 1085. Jméno souhlasí, ale datum ne. Vratislavovi to trvalo o tři roky déle. Ale na rozdíl od toho historického ten můj, který žil jen v prostoru digitálního světa Crusader Kings II, zvládl královský titul udržet i pro své potomky a dal vzniknout Českému království i dějinám, o jakých jste se určitě neučili.

Forza Motorsport 4 - recenze

Podle úvodního intra nové Forzy jsou závodníci ohroženým druhem. Na cestě pro rohlíky se opravdu dá driftovat jen na kruháčích a navíc to platí jen o pokročilých nočních hodinách. O zácpách, bránících byť jen trojciferným rychlostem, ani nemluvě. Tím spíš však hrozba vymření neplatí pro virtuální závodnické zážitky. Přibývá jich raketovým tempem, lákají nás na nejrychlejší auta planety a každý z nich nás varuje, ať těžkou nohu na plynu necháme v obýváku.

Top Spin 4 - recenze

Ze všech zemí světa se právě v té naší čekalo na nový Top Spin možná úplně nejvíce. Ne že bychom byli národ zapálených tenisových fanoušků nebo snad — nedejbože — zapálených nadrženců. Důvod je čistě patriotistický, protože právě čtvrtý člen oblíbené tenisové série se rodil v České republice, v pražských studiích 2K Czech. Jak proběhl porod? A je dítě v pořádku? Nebojte se, čtěte dál a vše podstatné se dozvíte.

Homefront - PC recenze

Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?

Dead Space 2 - recenze

Konečně mu vidíme do očí. Isaac Clarke. Jeho jmenovci, Isaac Asimov a Arthur C. Clarke, položili před mnoha lety základy science-fiction. On nyní píše další kapitolu příběhu, který vzdává tomuto žánru neskrývaný hold. Od vydání prvního dílu Dead Space (recenze) neuplynuly ještě ani tři roky, Isaac je ale zpátky a vedle pohledu do jeho unavených očí se můžeme kochat i pokračováním příběhu, který začal v roce 2508 na těžařské lodi USG Ishimura.

Shank - recenze (PC)

Představte si, že na ulici potkáte Roberta Rodrigueze a narychlo z něj budete chtít dostat námět na brutální ze strany viděnou rubačku neboli side-scrollovačku. Robert se na chvilku zamyslí a pak vám sebevědomě prozradí onu magickou formuli sestávající z následujících věcí: akce, krev, spousta intimních zbraní s motorovou pilou v čele, několik zbraní střelných, obrovská dávka stylu a svalů a v neposlední řadě příběh, který s postupným odhalováním klesá z béčkové kategorie až někam do propastných hloubek.

Bee Simulator – recenze

Na první pohled a zvlášť podle názvu může Bee Simulator svádět k představám, že jde opět o parodickou zábavu, kterou v roce 2014 načal simulátor ze života kozy, na nějž letos navázal snad ještě populárnější husí simulátor. Pohled do života včely od Varsav Games Studio se s těmito hříčkami ale srovnávat nedá. Bere se totiž poměrně vážně a spíše než úrodnou půdou pro memy je vzdělávací hrou pro celou rodinu. Přestože simulátor včelího života míří primárně na děti, aspoň chvíli se u něj pobaví i rodiče.

Tales of the Neon Sea – recenze

Pokud se u nás řekne kouzelné spojení „asijská hra“, asi si většina z nás vybaví některou z japonských herních sérií, které mají ve světě obecně dobré jméno. Asijský herní trh ovšem neobnáší ani zdaleka jen oblíbené Japonsko, ale najdete zde také Jižní Koreu, rychle rostoucí Tchaj-wan anebo Čínu. Právě z té k nám přes Kickstarter doputovala poutavá point-and-click adventura Tales of the Neon Sea.

Fade to Silence – recenze mrazivého survivalu

Survivaly jsou přesycený žánr. Aby se mohl nový titul prosadit, musí zákonitě přinést něco neokoukaného, nějak ohnout koncepty, upravit mantinely nebo alespoň poskytnout neotřelý úhel pohledu. Fade to Silence od studia Black Forest Games je na to konto vcelku sympatická. Snaha nepřijít s pouhou sepranou kopírkou je zřejmá, občas probleskne i opravdu zajímavý nápad. Jenže při samotném hraní zjistíte, že si titul svými designovými chybami nepěkně šlape po vlastním potenciálu.

Nantucket - recenze velrybářského manažeru

Existují hry schopné vyvolat bouřlivou diskusi ještě před vydáním. Pak ale existují takové hry, které to zvládnou i bez převratných změn v žánru, obří marketingové kampaně nebo roky budované komunitě fanoušků značky. Stačí zvolit dostatečně ošemetné téma zvedající ze židle zástupy hráčů. Manažeru velrybářské lodi v 19. století jménem Nantucket se to povedlo. Ať už máte na lov ušlechtilých velryb jakýkoliv názor, přiznejme si, že období dobývání oceánů je pro herní zpracování prostě atraktivní téma.

Wulverblade – recenze

Když vám na úvod povím, že plošinovková hardcore rubačka Wulverblade s pouhými osmi herními úrovněmi vznikala dlouhých pět let, pravděpodobně vám nad tím zůstane rozum stát. K tomu si ještě připočtěte fakt, že za určitých „dokonalých“ podmínek proběhnete každou úroveň během několika málo minut. Ptáte se, kde v tom případě Michael Heald – stvořitel této zkoušky nervů – utopil pět let vývoje? Věřte tomu nebo ne, Wulverblade není jen bezduchá mlátička, ale také odrazový můstek pro začínající nadšence do historie.

Divided We Fall - recenze

Musíme si pomáhat není jen známý český film, ale také princip, na kterém je postavena filozofie této staronové taktické realtime strategie inspirované druhou světovou válkou. Historické kořeny tohoto titulu totiž sahají hluboko do roku 1997, kdy se objevila onlajnovka s názvem Chain of Command ještě ve vektorové grafice. Tu o pár let později vystřídal její klon Call of Combat, který je přímým předchůdcem právě recenzované hry. Jak tedy vidíte, tradice má u Divided We Fall poměrně silnou úlohu.

Transformers: The Game - recenze

Obrovský rozpočet, skvělé triky a příběh jak z učebnice filmových klišé. Tak je definován režísér Michael Bay a snímek o obřích robotech, kteří se dají několika triky předělat na krásný automobil. Funguje to i pro účely hry?

Silent Hunter 4 - recenze české verze

Ponorkovými bitvami v Pacifiku se zabýval první Silent Hunter a nyní se po dvou atlantických dílech do vod Tichomoří zase vrací. V čem všem se liší od trojky a jak dopadlo soužití s posádkou ve 3D interiérech?

GTA: Vice City Stories - PS2 recenze

Vice City Stories spojuje s pět let starým hitem Vice City víc, než jen osmdesátá léta. Víc než jen známé lokace, slunce a palmy, potažmo fůra potíží... Narážíme bohužel na vlastní hratelnost a následek konverze z PSP.

Saints Row - mega-recenze

Na ulicích už zase není bezpečno. Kradou se televize, znásilňují důchodkyně a zelinář Jimmy na rohu ulice má ve výloze díry po .45 rodeu. A když se do toho vložíte vy, na policejních stanicích nepřestanou drnčet telefony...

Heroes of the Pacific - recenze

Průzračně moře, písčité pláže a nekončící řady palem... Škoda jen, že zuří druhá světová válka a mně se stále nedaří setřást z ocasu japonské Zero. Už mi dochází, proč seržant říkal, že se asi staneme hrdiny Pacifiku...