Recenze
Blackhole – recenze české hardcore plošinovky
10. 3. 2015
|
Ladislav Loukota
Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Clair Obscur: Expedition 33 – recenze výjimečného JRPG
23. 4. 2025
|
Jakub Malchárek
Cesta do fantazie
Detroit: Become Human – recenze
24. 5. 2018
|
Šárka Tmějová
Přestože mám k zápletkám Davida Cage své výhrady, hry od studia Quantic Dream pro mě byly a budou srdeční záležitostí. A to navzdory častým kritickým hlasům, že víc než hry jsou to interaktivní filmy, na které se možná hezky dívá, ale s hraním mají pramálo společného. Naštěstí tu nejsem od toho, abych obhajovala definici toho opravdového hraní, ale proto, abych zhodnotila Detroit: Become Human.
Middle-Earth: Shadow of War - recenze
18. 10. 2017
|
Šárka Tmějová
Nasaďte mitrilové košilky a sedlejte orly, začíná další dobrodružná výprava do kraje, kde se snoubí šero se šerem. Stíny, které Mordor zahalily před třemi lety, se vrátily anebo vlastně nikdy neodešly. Zahnat je můžete přirozeně jedině vy, protože každý Temný pán potřebuje stejně Jasný protějšek. A jak jinak bojovat proti temnotě než systematickou likvidací skřetů. Stovek a tisíců skřetů. S pomocí svých vlastních skřetů. Middle-Earth: Shadow of War je totiž skutečně válka ve velkém.
Call of Duty: Advanced Warfare - recenze
16. 11. 2014
|
Daniel Kremser
Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.
The Expanse: A Telltale Series – recenze chutné jednohubky pro fanoušky předlohy
27. 9. 2023
|
Ondřej Rolník
Epizodická klasika s příchutí sci-fi
Valhalla Chronicles - recenze
9. 8. 2002
|
Redakce Games.cz
Prázdninové sucho se nyní začalo naplno projevovat a pro všechny, kteří nemají do čeho píchnout, tu je hra Valhalla Chronicles postavená na vikingských mýtech a legendách, která se tváří jako RPG, ale...
Children of Morta – recenze
11. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.
Nex Machina - recenze
4. 8. 2017
|
Jan Vrobel
Žánr top-down stříleček je prastarý. Jeho kořeny sahají až do šedesátých let, kdy v roce 1962 Steve Russell vytvořil hru Spacewar!, dokonce ještě předtím, než Led Zeppelin nebo Pink Floyd natočili své nejslavnější desky. Historie videoher je zkrátka starší, než kam sahá povědomí řady lidí o nich. A top-down střílečky, proslavené nejvíc hrami jako Asteroids nebo Space Invaders, jsou žánrem, který tu s námi už nějaký ten pátek je. Má i v roce 2017 co nabídnout? Tvůrci Nex Machina jsou evidentně přesvědčeni, že ano.
Fire Emblem Warriors: Three Hopes – recenze mlátičkové verze skvělé tahovky
30. 6. 2022
|
Aleš Smutný
Doretheo, jsi to ty?
Call of Duty: Modern Warfare 2: Campaign Remastered – recenze
7. 4. 2020
|
Václav Pecháček
Moderní válka je zpátky. Call of Duty pokračuje s oživováním původní série Modern Warfare a navazuje na tři roky starý remaster prvního dílu předělávkou dílu druhého, respektive jeho kampaně, která je to jediné, co vás v „nové“ hře čeká. Po multiplayeru byste toužili marně, ale jestli chcete vyplenit gulag a projet se na sněžném skútru, jste na správném místě.
Ruiner - recenze
2. 10. 2017
|
Mars Vertigo
Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.
Diablo IV: Lord of Hatred – recenze rozšíření, které vrací Blizzard zpátky do hry
18. 5. 2026
|
Michal Krupička
Jak vyléčit endgame
Warhammer 40,000: Rogue Trader – recenze portu na Switch 2
19. 12. 2025
|
Jakub Malchárek
Kacířství klíčí z nečinnosti
Jotunnslayer: Hordes of Hel – recenze slovenské variace na Vampire Survivors
26. 9. 2025
|
Michal Krupička
Masakr, dokud peklo nezamrzne
Tails of Iron 2: Whiskers of Winter – recenze mrazivé bajky
27. 1. 2025
|
Ondřej Partl
Zima přichází a sever volá o pomoc
The Hong Kong Massacre – recenze
5. 2. 2019
|
Vilém Koubek
Přemýšleli jste někdy při hraní Hotline Miami nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby Jacket uměl zpomalovat čas a zvládal by se s matrixovou elegancí vyhýbat kulkám? Vývojáři ze studia Vreski v tomto ohledu přešli od fantazírování k činům a The Hong Kong Massacre postavili na idejích zběsilosti, stylovosti a krvavosti. Výsledná hra má však k dokonalosti daleko.
Lords of the Fallen - recenze
4. 11. 2014
|
Pavel Dobrovský
Už je to tu zase. Nepřítel má pět metrů na výšku a je oblečený do tolika vrstev ocele, že není vůbec vidět. Snad i spodní prádlo má z titanu. V ruce hybridní kladivo, které jakýsi šílenec překoval na kosu. Je třikrát větší než já, zatímco já jsem, ke svému vlastnímu překvapení, nahý. V ruce mám dýky a jako komár poletuji kolem a píchám do hory ocele, dokud nepadne. Scéna se odehrává na hřbitově, ani není zapotřebí kopat hrob. Tolikrát jako před tím si říkám: nebudu Lords of the Fallen srovnávat s Dark Souls. Ale není to možné.
Bloodborne - recenze
26. 3. 2015
|
Aleš Smutný
YOU DIED. Ikonické heslo se vrací jako starý známý, kterého jste ale nikdy neměli rádi. Věrný své povaze vás atakuje s menší či větší frekvencí, až si nakonec přiznáte, že i když je vlastně otravný a symbolizuje vaši neschopnost, zároveň vás baví. Pro Souls hry typická hláška nechybí ani v Bloodborne, která přináší nový pohled Hidetaky Mijazakiho na žánr, jenž vytvořil a skrze novou hru se jej snaží více či méně pozměnit.
Crusader Kings III: Roads to Power – recenze nového rozšíření
22. 10. 2024
|
Václav Pecháček
Nuzákem, nebo císařem?
Mark of the Ninja - recenze
25. 9. 2012
|
Lucie Jiříková
Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.
Ghost of Yótei – recenze pomstychtivé akční adventury
25. 9. 2025
|
Jan Slavík
Návrat do překrásného Japonska
Tell Me Why – recenze nové hry od tvůrců Life Is Strange
14. 9. 2020
|
Zbyněk Povolný
Taková normální rodinka
Iron Danger – recenze unikátního taktického RPG
26. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Her, v nichž můžete vracet čas, je plus minus nekonečno, ale žádná z nich není jako Iron Danger. Tahle realtimová, ale zároveň tahová, sólově kooperační RPG strategie se vymyká přirovnání. Nejbližší, co mě z vlastní zkušenosti napadá, je hudební program Audacity, jen místo tracků mixujete úskoky, výpady a kouzla – a výsledkem je symfonie zabíjení. Zní to divně, hraje se to skvěle.
The Path - recenze
3. 4. 2009
|
Redakce Games.cz
Hororová interpretace pohádky o Červené Karkulce, ve které bloudíte nekonečným lesem. Jděte do babiččina domu a hlavně nezacházejte mimo cestu! Nebo ne...?
Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze
15. 12. 2015
|
Jan Slavík
Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.
