zavřít

Bloodborne - recenze

PlayStation 4

Recenzovaná verze: PS4

Vychází na platformách: PS4

Verdikt: Mijazakiho návrat k sérii Souls je nádherně děsivý a tradičně náročný. Hororová atmosféra vás příjemně vydeptá a systémové změny, vedoucí k akčnějšímu pojetí, doslova připoutají k obrazovce. From Software zkrátka majitelům PS4 předkládají unikátní zážitek.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 92/100

- Recenze autor: Aleš Smutný Komentáře: 0

YOU DIED. Ikonické heslo se vrací jako starý známý, kterého jste ale nikdy neměli rádi. Věrný své povaze vás atakuje s menší či větší frekvencí, až si nakonec přiznáte, že i když je vlastně otravný a symbolizuje vaši neschopnost, zároveň vás baví. Pro Souls hry typická hláška nechybí ani v Bloodborne, která přináší nový pohled Hidetaky Mijazakiho na žánr, jenž vytvořil a skrze novou hru se jej snaží více či méně pozměnit.

Nemá snad smysl rozmáchle psát, jak jsou Souls hry náročné a obtížné. Všichni to vědí a Bloodborne rozhodně není výjimka, i když některé dílčí mechaniky upravuje a pozměňuje. Pro hráče, kteří nemají zkušenosti s Demon's Souls, Dark Souls a Dark Souls II by se tedy hodila stručná charakteristika. V základu jde o akční RPG, přičemž Bloodborne klade na akční hratelnost větší důraz než předešlé Souls hry.

Principem soubojů je, že vás každá chybka může stát velkou porci života, nebo vás rovnou pošle zpátky k nejbližší lampě (zdejší ekvivalent ohnišť). V té chvíli ovšem přijdete o všechny nashromážděné Blood Echoes (zdejší ekvivalent duší), za které nakupujete novou výbavu a zároveň vylepšujete postavu.

Se smrtí se také obnoví všichni nepřátelé a vy máte jeden pokus, abyste sebrali své ztracené Blood Echoes. Jakmile umřete podruhé, jsou nenávratně ztracené. Samozřejmě to znamená, že se musíte probít až na místo své smrti a nejspíše i čelit nepříteli, který vás zabil poprvé. Bloodborne má totiž v rukávu nový trik – potvora může vaše „upadlé“ zkušenosti sebrat, takže ji musíte nejdřív zabít. Už nestačí jen doběhnou na místo, sebrat duše a pelášit zpátky do útočiště, abyste je utratili.

Je to kruté? Jistě. Ale svět Bloodborne zkrátka je krutý, až z toho mrazí. Musíte tedy zopakovat to samé, co jsem psal už v recenzích všech tří předchozích Souls her. Budete umírat, budete umírat často a s každou smrtí se budete učit opatrně pohybovat, učit se mapu, ale i pohyby nepřátel, jejich slabiny, taktiku a zkrátka všechno, co vám pomůže dojít zase o krůček dál.

Což je trochu vyděsit?

Když už víte, o čem Souls hry jsou, tak je nezbytně nutné si vyjasnit, čím se Bloodborne od svých předchůdců liší. A jako první vás do očí praští grafická stylizace. Bloodborne je hra krásná, ale zároveň děsivá! Mijazaki se rozhodl, že se vrátí ke kořenům Demon's Souls, ale zároveň přitlačí na atmosféře. Když už dělá hru z viktoriánského prostředí, byl by hřích z ní neudělat viktoriánský horor. Na to konto vyčaroval prostředí a potvory, nad kterými jsem co chvíli doslova vyskakoval z kůže. Pěkně děkuji, pane Mijazaki, účet za léky pošlu na vaši adresu.

Změna prostředí Bloodborne výrazně prospěla. Město Yharnam připomíná viktoriánský Londýn z noční můry, který někdo obnažil až na středověké či starověké kosti a naplnil všemi hrůzami, jaké si jen společnost 19. století umí vymyslet. H.P. Lovecraft by pravděpodobně Mijazakimu nadšeně potřásl rukou a chtěl mu představit svého chapadlovitého kamaráda. Slovíčko krev v názvu není jen dějová narážka. Krev je na mnoha místech, skoro bych řekl všude. Někde čerstvá, jinde zaschlá. Medicína viktoriánských časů se v Bloodborne snoubí s monstrozitami a špína s kusy tkáně. Město prolezlé šílenstvím lemují mrtvoly, ukřižovaní lovci a hranice s upálenými vlkodlaky.

Nejde ale jen o atmosféru. Bloodborne vás chce seriózně vystrašit a daří se mu to skvěle. Všude okolo vás panuje tísnivá atmosféra starých domů, skřípění podlahy, chřestění okovů, sténání zavržených... a najednou na vás skočí z temného rohu parchant, o kterém jste nevěděli. Ale i monstra jsou přesně tím, co mi chybělo v Dark Souls II. Ať už jde o běžné „pochůzkáře,“ minibossy nebo hlavní šéfíky, kteří vás pošlou žrát hlínu hned několikrát, všichni jsou na pohled hnusní a odporní. Dokonce i v Hunter's Dream, vašem idylickém útočišti, vám pomáhají kvílející poslíčci, kteří připomínají zmutované démony vzniklé z batolat. Ano, Bloodborne je nejhororovější hrou v sérii, za což ji nesnáším a zároveň obdivuji.

Vpřed, vpřed, útoč! Ale ne tak moc...

Bloodborne je zároveň nejvíce akční hrou série a může za to několik drobných i výraznějších úprav designu. Bloodborne v prvé řadě klade důraz na ofenzívu a nejsou zde štíty. Jeden tu vlastně je, ale jde spíše o vtípek ze strany autorů směrem k hráčům. A vzhledem k tomu, že jsem Souls hry vždy hrál s postavou, co využívá štít, musel jsem se rychle učit nový styl. Nebylo to jednoduché, ale šlo to velmi rychle.

Musel jsem zahodit všechny své defenzivní návyky, kdy jsem se štítem opatrně kroužil kolem soupeře a čekal na správnou chvíli k výpadu. V Bloodborne mám k ruce jen kotoul a skvělý úskok, který nespotřebuje tolik staminy, a často stačí, abyste se dostali z dosahu nepřátelského útoku. Někdy ale ne, pokud jste si úskok špatně vyměřili a načasovali...

Ofenzivní pojetí hry podporuje hlavně jedna zcela klíčová mechanika. Když schytáte ránu, ztracené životy se oranžově zbarví a máte pár vteřinek, abyste zasáhli protivníka a životy získali zpět. Ohó! To je panečku pro hráče Souls her schizofrenie. Vaše svalová paměť a zkušenosti velí, abyste odtančili pryč - vzpamatovat se, vypít flašku a hlavně neztratit hlavu.

Bloodborne ale chce, abyste zaútočili zpět. Vždyť odměna je tak sladká! Útoč a vyléčíš se! Ve výsledku jsou tedy souboje v Bloodborne takticky mnohem náročnější, protože se musíte během vteřiny rozmyslet, jestli má cenu zaútočit zpět. Někdy je lepší odbelhat s polovinou zdraví než riskovat, že soupeři naběhnete do komba, kterým vás pošle definitivně k YOU DIED.

Podstatné ovšem je, že vás Bloodborne za promyšleně ofenzivní přístup odměňuje, zatímco za bezhlavé útočení dostanete pořádně přes prsty. Velmi brzy se naučíte, že je občas kontraproduktivní čekat na útok nepřítele a provést protiútok. Někdy je lepší nepřítele zasypat údery hned od začátku. Často se stane, že se nevzpamatuje a vy si neodnesete ani škrábnutí.

Aby ale Bloodborne kompenzovala ztrátu štítu, nabízí propracovanější systém zbraní. Každá zbraň na blízko má dva módy. Základní je rychlejší, ale má kratší dosah. Během útoku se ale můžete přepnout do druhého módu, ve kterém je sice zbraň pomalejší, ale má větší dosah a může zasáhnout víc nepřátel najednou. Navíc jde údery řetězit do komb, takže se během prvních hodin naučíte (musíte naučit) plynulé přepínání módů, díky kterému spoustu soupeřů smáznete z ulic města bez známky odporu. A spoustu také ne, protože Bloodborne není mlátička. 

Bude jich víc, budeme se bát vlka i davu

Když jste moc odvážní, pocuchá vaše střeva sekerou i ten nejzákladnější vidlák. A co hůř, možná si vás všimnou jeho kamarádi. Hlavně v první třetině hry platí, že osamocený nepřítel (pokud nejde o bosse), většinou neznamená problém. Jakmile ale dorazíte do první větší lokace, kde chodí hlídky tří až pěti lidí, potažmo vyjdete na náměstíčko, kde jich je dvacet, přemýšlíte, zda jste neminuli nějakou odbočku. 

Bloodborne sice odměňuje útočný přístup, ale díky často nemilosrdnému používání hloučků nepřátel vás nutí zároveň plánovat. Spousta potvor má široké aggro a utrhne se, i když se kočkujete o dvacet metrů dál a o patro výš. A proto je ve hře další zásadní předmět – oblázky. Házíte je na protivníky, které zásahem nalákáte k sobě. Oddělí se pak z hloučku, což znamená šanci bojovat jeden na jednoho nebo na dva. Některá monstra jde odlákat též speciální návnadou, ale obecně platí, že některé pasáže lze překonat jenom rozdělením nepřátel do několika skupin. Potvora, kterou v boji jeden na jednoho bez zadýchání odpravíte, už vás ve větší skupince spolehlivě zabije. Důvod je jasný, boje totiž probíhají na blízko.

K dispozici sice máte střelné zbraně, ale plní specifický úkol. Rozdávají malé poškození, za to protivníka při správném načasování na chvíli ochromí. Střelné zbraně jsou tedy ekvivalentem parry ze Souls her. Když se navíc trefíte ve správnou chvíli útoku, následným protiútokem soupeři vytrhnete srdce, což je pro něj fatální.

Zvládnutí střelné zbraně je zcela zásadní pro udolání náročnějších nepřátel. Zároveň ale není šance, že byste někoho ustříleli. To dokážou jen vaši protivníci, samozřejmě. Do zbraní navíc potřebujete munici, kterou ale nenakupujte v Hunter's Dream. Kulky jdou nafarmařit v některých lokacích a stiskem horního tlačítka na D-padu dostanete pět nábojů za cenu části zdraví. Dejte si tedy pozor, co mačkáte. Jednou jsem se tímto způsobem zabil...

Kvalita > kvantita

Zbraní je ve hře méně než jsme v Souls hrách zvyklí, ale je to dobře. Nemusíte se totiž bát, že za chvíli najdete zbraň, která vašeho obtížně vylepšeného favorita rázem znehodnotí. Naopak, Bloodborne klade velký důraz právě na vylepšování a modifikování zbraně. Nebojíte se investovat vzácné materiály, abyste zbrani zvedli statistiky, protože máte jistotu, že s ní nějaký čas strávíte. Podobné je to se zbrojí. Lovec se obléká jen do stylově dobových ohozů, což ze hry odstranilo dopad váhy brnění na rychlost pohybu. Chodíte stále stejně rychle bez ohledu na oblečení, protože Bloodborne chce, abyste využívali úskoky i kotouly, a navíc nemáte štít.

Nemělo by smysl dávat do hry něco, co by vás dále zpomalilo. Zároveň to ale poskytuje méně prostoru k hrátkám s vlastnostmi postavy. Hlavní rozdíl spočívá ve výběru z několika archetypů zbraní - zda své vlastnosti soustředíte na silné údery a odolnost, nebo na bleskový pohyb a rychlé zásahy. V kontextu zvoleného stylu zbraní pak můžete narazit na jednodušší, nebo naopak obtížnější pasáže. Bloodborne ale určitě není celkově jednodušší. Maximálně jsou některé pasáže uživatelsky přívětivější. Navíc ve hře chybí chodící mrtvoly, když máte jen část životů. Po smrti se zkrátka objevíte u poslední lucerny, jen bez duší, respektive bez krví.

Klíčová je tedy orientace po mapách. Samozřejmě se po čase naučíte pasáže, které mnohokrát opakujete. Jedním z hlavních nových prvků jsou ale všudypřítomné zkratky. Samozřejmě byly i v předchozích titulech, ale v Bloodborne je jich víc, jsou často skryté a většinou užitečné. Šetří totiž čas a zdroje. Nejednou jsem procházel třeba hodinovou pasáž, abych pak na konci raději odemknul zkratku, která mi zkrátí příští průchod na pět minut. Dívejte se kolem sebe a zkoušejte rozbíjet co nejvíc věcí - možná vás čeká poklad, jindy úspora času a někdy též naštvaný protivník. Holt, život je boj.

Pojďte pane, budeme si hrát

Sympaticky přístupnější je pro sérii typický multiplayer. K jeho použití potřebuje Insight, který sbíráte vandrováním po světě, ale většinou za zabití bosse. Insight má hned několik účinků a netýká se jen kooperativního a PvP multiplayeru. Nechci vás ale připravit o to nejkrásnější, tedy odhalování nečekaného. Pokud máte koupený správný zvon, můžete na něj zazvonit a do hry se připojí dva další hráči, kteří vám pomohou. Jen buďte trpěliví, občas to trvá než vás hra propojí. Další hráči ale musí rovněž zazvonit na (jiný) zvon, což je znamení, že chtějí pomáhat. Pomocí hesel se dokonce můžete domluvit se svými kamarády na propojení do party.

Jakmile ale zvoníte na zvon, mohou kromě přátel přijít i nepřátelští hráči, kteří zazvonili na třetí typ zvonu. Jde o klasickou invazi, kdy jde útočníkům o to, aby vás zlikvidovali. Kooperace je v tomto dvojsečná, ale patří ke krásám hry. Kooperace se též hodí k procházení novinky v podobě náhodně generovaných Chalice dungeonů, k jejichž otevření potřebujete sesbírat materiály. Krom toho, že jde o další výzvu, byť nepovinnou, disponují Chalice dungeony obrovskou znovuhratelností. Jde o skvělý nápad, byť mají Chalice dungeony dosti specifická pravidla a jsou hodně náročné.

Jinak v Bloodborne samozřejmě fungují i standardní prvky asynchronního multiplayeru, třeba vzkazy hráčů. Většinou jde o užitečné rady, které vás varují či upozorňují na přítomnost skrytého předmětu. Někteří vtipálci, jako obvykle, třeba napíšou u propasti „skoč, velký poklad“, načež vás čeká jen YOU DIED. Nově jde ale o užitečnosti vzkazu hlasovat, takže poznáte, kdo si dělá legraci, a kdo nabízí dobrou radu. A dále jsou v Bloodborne i stíny zesnulých. Dojdete ke krvavé skvrně, dotknete se jí a uvidíte, jak dotyčný hráč zemřel. Často poznáte, co vás možná čeká dál, případně zda před vámi neleží past. Tedy, teoreticky to poznáte.

Nahrávám... pořád nahrávám...

Zatímco kooperace v přímém spojení hráčů funguje dobře, když pominu občas dlouhé čekání na dalšího hráče, se stíny zesnulých je trochu problém. Zejména ve větších lokacích se mi stává, že sice pomníček aktivuji, ale přízrak zesnulého se neukáže. Jelikož pomníčky v malém Hunter's Dream (ano, i tam se lidi dokáží zabít) fungují vždy, mám podezření, že hra ve velkých lokacích nezvládá načítat všechna data desítek mrtvol. Čekám tedy, že From Software nabídnou opravu v některém z updatů.

Nahrávání po smrti, přechodu mezi lampami či Hunter's Dream je zatím otravně dlouhé. První update už dobu nahrávání mírně zkrátil, ale pořád mluvíme třeba o půlminutě. Zvlášť, když nejde cestovat mezi lampami, ale musíte skočit do Hunter's Dream, a až poté k vytoužené lampě - znamená to minutu sledování obrazovky s nápisem Bloodborne. Pak umřete a čeká vás další půlminuta.

Obtížně se též rozeznává, kdy už je potvora při vstávání ze země aktivní (a lze do ní bušit), a kdy ještě ne (je nezranitelná). Vidím, jak se zvedne, chci ho ubít než mě sundají jeho kamarádi, ale ouha. Stejně tak občas hapruje ochromení nepřítele po výstřelu z pistole - místo odraženého útoku nevěřícně sledujete začátek svého konce.

To je ale krásný zmutovaný pejsek! Nebo fenečka?

Mnoho lidí tvrdí, že Souls hry nemají příběh, což není pravda. Netlačí jej však hráči do obličeje. A Bloodborne je na tom s prezentací příběhu prakticky stejně. Na vše musíte přijít sami. Pokud jdou šílení lidé po vás - lovci, proč u kůlu upálili vlkodlaka? Neměli by být na vaší straně? A proč po vás jdou někteří lovci? Na začátku nevíte nic a vše musíte postupně odhalit. Pomáhají v tom NPC s červenými lucernami, skrytá za domy. Občas jen kecnou něco k dokreslení atmosféry, občas vám dají úkol.

Ne, že by ale atmosféra potřebovala nějak výrazně vylepšovat. Jak působí, už jsem psal. A grafika ji jen podporuje. Nádherně depresivní scenerie dávají najevo, že série potřebovala výměnu gotické fantasy za něco jiného. Bloodborne zkrátka vypadá vážně skvěle a je potěchou pro masochistovo oko. Jen ozvučení občas trpí na nevyváženou intenzitu. Někdy jsem měl pocit, že mám za zády monstrum, zatímco bylo za dvojicí dveří. Jindy mi do hlavy nečekaně zaťal sekeru chasník, který se normálně ohlašuje chrapotem.

Každý je někdy pod dekou

Bloodborne je vynikající, i když často frustrující hra. Ne ale stylem předešlých Souls her. Zmizely Estus flašky a sbíráte nádobky s krví, kterých můžete mít u sebe klidně i dvacet. V některých chvílích je hra díky tomu snazší, zatímco jindy zase utrácíte za stále dražší a dražší lektvary, abyste vůbec přežili. Nové mechaniky boje i léčení tak ve výsledku jen podporují občas marné narážení hlavou do zdi. Ale i takové situace mají své řešení.

Když po desáté nezvládnete jednu a tu samou sekvenci, řešení je jasné. Zavolejte svému šéfredaktorovi (promiň Petře), vysvětlete mu, že brzy dostanete infarkt, prohodíte ovladač televizí a hru proklejete. Pak vypněte konzoli a dejte si kafe, protože právě zažíváte past, do které nutně spadne každý hráč Bloodborne. A pokud nemáte šéfredaktora, přeskočte rovnou k fázi s vypnutím a kafem. K hraní Bloodborne podobné momenty zkrátka patří.

Hra, co zatočí s tebou

Mijazakiho návrat na místo činu má podobu intenzivního a krásného hororu. Otec specifického žánru se nebál zpřeházet některá osvědčená pravidla a klidně i něco málo zjednodušit, aby se chytali i nováčci. Neznamená to ale, že je Bloodborne lehčí hra. Minimálně hororová složka z ní dělá příjemně stresující zážitek - střet s bossem, kterého máte před očima, je snazší, než bitka s potvorou, kterou nevidíte, ale mohla by tam být.

Bloodborne už sice nedisponuje kouzlem nepoznaného, jako některé z předchozích her v Souls sérii, ale opět nabízí brilantní zážitek, který vám vydrží na desítky hodin, okouzlí vás svým zpracováním a možná vás pošle ke kardiologovi.

Tagy: akční RPG

Zdroje: Vlastní

Kupte na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.