From Dusk Till Dawn - recenze
7/10
zdroj: Archiv

From Dusk Till Dawn - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 9. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Stejně jako filmovou předlohu s Quentinem Tarantinem provázejí i akční hru s upíry From Dusk Till Dawn velmi rozporuplné pocity.


From Dusk Till Dawn - recenze

Autor: Mirek Zeman
Publikováno: 9.srpna 2001

 Skvělá filmová předloha s Quentinem Tarantinem
Zvětšit zdroj: Archiv Když na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech vzpomínala matka scénáristy Quentina Tarantina na synovo dětství, vyprávěla, že od něj rok co rok dostávala jako dárek ke Dni matek příběh, ve kterém ji nakonec zabili - Quentin Tarantino vysvětloval, že je to z lásky, protože pokaždé znovu prožívá lítost nad matčinou smrtí. Divte se potom, že snímky takové svérázné postavy filmového průmyslu jsou programově plné obscénní brutality a cynického humoru. Podobně je na tom i režisér Robert Rodriguez, jehož Desperado je expresivní kombinací explicitního násilí a mistrnně zvládnuté kamery s důrazem na zpomalené záběry - navíc v obsazení Antonio Banderas & Selma Hayek. Odpovědí na otázku, co může vzniknout, když se ti dva dají dohromady, je film From Dusk Till Dawn (FDTD).

První část Od soumraku do úsvitu (jak zní český překlad) se nese v duchu Natural Born Killers (tj. Takoví normální zabijáci) a má excelentní scénář a kameru. V hlavních rolích zářili George Clooney a Quentin Tarantino - jako bratři Seth a Richard Geckovi, kteří právě úspěšně vyloupili banku a nyní se snaží i s penězi zmizet za mexickou hranicí. Oporu jim skýtá bezbranná posádka obytného přívěsu (Harvey Keitel, Juliette Lewis a Ernest Liu). Vyhlédnutný bar představuje takřka ideální úkryt - uvnitř falešně vyhrává mexická kapela a tancují spoře oděné děvy. Jakmile ovšem naši hrdinové vstoupí, na dveřích zapadne závora a všichni se začnou měnit v upíry. V tomto okamžiku se z FDTD stává „béčkový“ horor, který zachraňuje pouze kamera Roberta Rodrigueze.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 This is your ticket to the hell!
Zkušený francouzský tým GamesQuad vedený Hubertem Chardotem (Alone in the Dark, The Devil Inside) se ovšem interaktivní zpracování FDTD rozhodli bohužel udělat ve stylu méně povedené druhé části, resp. volně navázali na její závěr. Krvavou lázeň v mexickém baru přežil pouze Seth Gecko, který ovšem za vyloupení banky a vraždu několika policistů vzápětí skončil ve vězení, kde mu zbývá posledních 72 hodin do popravy na elektrickém křesle. Než ovšem stačí k exekuci dojít, promění se část vězňů a dozorců v upíry, exemplárně popraví ředitele věznice a současně začnou zabíjet všechny „ne-upíry“. Jejich těla najdete nabodnutá na troskách skleněné výplně dveří, pověšená z mostu a s useknutou hlavou, aby krev tekla na podlahu a tvořila na ní kaluže, případně spálená k nepoznání.

A uprostřed toho všeho samozřejmě vy - Seth Gecko (mimořádně podobný svému filmovému protějšku). Proti ohni se nejlépe bojuje ohněm a proto brzy přijde ke slovu váš elektrický obušek a později pistole, brokovnice, UZI či automatická puška. Když náhodou některý z nepřátel přežije váš tanec smrti, můžete jej na zemi „dodělat“ nožem. Veškeré svoje počínání (rozuměj zabíjení) hlavní hrdina glosuje poznámkami: „Take no prisoners!“, „Happy birthday!“ nebo „This is your ticket to the hell!“ Nejoblíbenějším výrazem je ovšem „cool“ (tj. bezva). Když jsou věci v okolí „cool“, nechávají se naživu, pokud ovšem „cool“ nejsou, bude je třeba zabít. Ve věznici toho ovšem příliš „cool“ není, takže občas narazíte na pikantní mezihry, jako zabíjení upírů rotačním kulometem - oběti na životech se pak počítají na desítky.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Vymítání ďábla a umělá demence
Někdy narazíte na postavy, které - bohužel či bohudík - musí pro další zdárný vývoj hry zůstat naživu. Jednou z nich je kupříkladu vězeňský duchovní, se kterým se zůčastníte vymítání ďábla (nikoli ovšem v roli vymítače, ale vymítaného) či hlavní mechanik, pro něhož je třeba zaskočit do podzemní části věznice a kterého potřebujete pro opravu terminálu v kontrolní místnosti. S hlavním mechanikem se k vám ovšem přidají jeho společníci, vybaveni automatickými puškami, takže se občas stává, že i když vám nepřátelé připravují nejrůznější pasti a úklady, jste v přesile. Výmluvný je například obrázek, kdy tři mechanici obklopují zoufalého upíra a střílí do něj z automatických pušek. Na druhou stranu občas musíte svůj doprovod hlídat, což už tak zábavné není.

Zvětšit zdroj: Archiv Umělá inteligence ve hře je totiž veškerá žádná. Některé eskortované postavy sice mají tendenci v případě nepříjemností „vzít nohy na ramena“ a schovat se někde mimo dosah upířích zubů, občas jsou ale nepříjemně aktivní a snaží se vám pomáhat v boji, což nevyhnutelně vede k jejich smrti a konci hry. Nepřátelé tento problém nemají - dvakrát chytří sice také nejsou, ale s jejich početní převahou se několik stovek mrtvých upírů snese.

Zákeřnost nepřátel spočívá především v tom, že na vás neútočí z dálky, ale jdou přímo na tělo. Skáčkou z větracích šachet, z vody či vyšších pater věznice. Většinou jsou výborně ukryti ve stínech a často disciplinovaně čekají, až kolem nich proběhnete a pak vám skočí na záda. Naštestí je z bezprostřední blízkosti můžete tlouci pažbou a držet si je tak od těla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Nepovedené technické zpracování
Tarantinovský dojem ze hry kazí především technické zpracování. Za největší problém považuji skutečnost, že engine tu a tam (zřejmě nastavením špatných proměnných) bez skrupulí vašeho nepřítele „zneviditelní“ a zatímco vaši počítačem řízení společníci zběsile střílí kolem sebe, vy jste z obliga. A když už jsme u občasných společníků - často se také stává, že se zasekávají kupříkladu za dveřmi a není jiné cesty, než je donutit pokračovat fyzickým násilím (tj. „dostrkat“ jejich postavičku na správné místo).

Zvětšit zdroj: Archiv Další věcí je grafické zpracování - francouzské hry jsou většinou v barvách pozdimní Paříže a velmi elegantní (na rozdíl od německých protějšků), ovšem v FDTD se rozpadají textury, takže si o grafické dokonalosti typu Alone in the Dark 4 můžeme nechat pouze zdát.

Mirek Zeman
připravil: jd







Verdikt:

Z interaktivní verze FDTD mám poněkud rozporuplné pocity - přinejmenším stejně rozporuplnné jako u samotného filmu. Přestože jde o „docela“ zábavnou střílečku, je vám předkládána s minimem interaktivity a maximem stereotypu. Možná by nakonec bylo lepší, kdyby se autoři vzdali ambic na psaní vlastního příběhu a drželi se děje první poloviny filmu - všechno mohlo vypadat úplně jinak.

Nejnovější články