Recenze

Destiny: The Dark Below - recenze

Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.

The Marvellous Miss Take - recenze

S renesancí PC her, která se ještě před několika lety zdála být nepravděpodobná, rychle nabobtnal počet titulů, které si vyšší kvalitu asociují s vyšší komplexností. Čím více hejblátek, pravidel, rébusů a mechanismů, tím jakoby měl titul nabízet více muziky. Pastelová kombinace stealth hry, hádanek a akční arkády The Marvellous Miss Take (homepage) ale ukazuje, že se lze vydat i cestou opačnou, tedy cestou jednoduchosti. Skrz naskrz sympatická hra, stojící kdesi mezi Monacem a Mark of the Ninja, si možná na první pohled přímo říká o negativně míněnou nálepku "casual hra", ale ve skutečnosti se pod její kapotou ukrývá zajímavě zpracovaná hra o lupičích.

Giana Sisters: Twisted Dreams - recenze

Zdá se, že v čistých plošinovkách má v poslední době navrch Mario a Rayman. Na velkých distributorech nezávislé sestry Giany však ukazují, že i velké ikony herního průmyslu se musí bát neotřelých nápadů a odvážných vývojářů stavících na penězích z Kickstarteru.

The Walking Dead: Epizoda #1 - recenze

Zombie. Je na nich něco sexy. Příšerného a sexy. Vrací se do populární kultury jako bumerang, přestože by měly ležet dávno pod drnem přechodné módy. Jak dlouho to je od doby, kdy George Romero natočil Úsvit mrtvých? Třicet čtyři let. Od té doby se zombie objevují jako na běžícím páse. Ne snad, že by před Romerem nebyly - v historii se v té nebo oné podobě vyskytují stovky let. Možná je to proto, že nám v rozporu se všemi náboženstvími ukazují, jak otrhaně, primitivně a zoufale letargicky může vypadat život po životě. Intelektuálnější z nás v nich vidí kritiku konzumerismu, filozofické konstrukty a zhmotnění politických strachů. Skutečný důvod jejich neustálého výskytu ve filmech a hrách bude ale prozaičtější: prostě se do nich dobře střílí. S vážnou tváří.

Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze

Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.

Borderlands 2 - recenze

Komiksová RPG střílečka Borderlands si mezi hráči zaslouženě vydobyla status rozhodně ne dokonalé, ale nesmírně zábavné záležitosti a na druhý díl se čekalo s nemalým očekáváním. Čekání už je však u konce, veškerá reklamní masírka může jít stranou a vy se už v pátek budete moci vrhnout zpátky do (zprvu mrazivého) objetí Pandory. Co vás čeká?

Hidden & Dangerous Deluxe - recenze

Dnes se začíná prodávat nové číslo časopisu Level obsahující vylepšenou Deluxe verzi hry Hidden & Dangerous, která je kompletně v češtině a v této recenzi naleznete i srovnávací obrázky s originálem.

Skull and Bones – recenze

Yohoho! Yohoho?

Ace Combat 6 - recenze

V kůži leteckého esa se budete rozhlížet z kokpitu své F-22 a nevěřícně kroutit hlavou nad dokonalostí zdejšího světa. Virtuální realita skoro klepe na dveře!

Guitar Hero II - mega-recenze

Coby rocková hvězda, která se skutečnou kytarou v ruce objíždí virtuální kluby, začnete hudbu vnímat úplně jinak než dosud. To vše díky hře vhodné na večírky s přáteli, jejíž nápad je v době stagnujících žánrů oživením.

Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru

Co se stalo v rodině nacistického generála?

Chorus – recenze vesmírné střílečky

Proti mezihvězdným fanatikům

Pokémon Brilliant Diamond – recenze

Kapesní příšerky se vrací v novém remasteru

Shin Megami Tensei III – recenze remasteru japonské klasiky

Taková starší Persona, ale pořád dobrá

Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody

Tolik legrace, že budete chtít umřít

Terminator: Resistance – recenze

V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!

Rune II – recenze

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

Deliver Us the Moon – recenze

My lidé se k naší planetě chováme jako k poslední bonboniéře na světě. Ale místo toho, abychom si jejích sladkých plodů vážili a šetřili si je na horší časy, chamtivě se jimi ládujeme, jako by existovala možnost koupit si novou. Jenže až nám tahle bonboniéra dojde, co nám zůstane? Prázdný, pustý obal, ze kterého se pokusíme vysypat drobečky. Obal v podobě Měsíce.

They Are Billions – recenze

Svět je zamořený a neobyvatelný. Bilióny… Ehm. Pardon, miliardy nemrtvých jsou drženy na uzdě jen Císařskou říší, poslední výspou lidstva, při jejímž designu autoři zcela očividně porušili copyright Warhammeru. Ostatně, They Are Billions jsou skrz naskrz syntézou několika velkých témat a jmen RTS scény. Herní styl i nabídky jsou podobné Starcraftu, stavění obran a „krtkování“ v základně zase jakékoliv tower defense. Bohužel, se svým dědictvím si přináší i své problémy.

Nidhogg 2 - recenze verze na Switch

První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.

Last Day of June - recenze

Byla – nebyla osada u rybníka. V ní více krav než lidí, panenský klid a za okny chladnoucí koláče. Jednoho dne však pohádkovou idylu zničila tragédie. Vypráví o tom adventura Last Day of June, když si všímá, jak jediná událost dokáže člověku obrátit život naruby. Atmosféra silná jako pravá brazilská káva ukrývá i zrnko překvapivě dobré hratelnosti, se kterou se hra chytře zbavuje okovů interaktivního filmu. Nebýt křečovitě vyumělkovaného vzhledu a skromnějšího obsahu, bylo by hodnocení ještě vyšší.

Serious Sam’s Bogus Detour - recenze

Kdo by neznal Serious Sama, týpka tvrdého jak týden staré rohlíky, který při své vznešené pouti exotickým prostředím posílá do věčných lovišť mimozemské nepřátele po tisících. Sam „Serious“ Stone se na našich obrazovkách objevil zatím ve třech plnohodnotných dílech, což za jeho 17 let existence není zrovna mnoho. Byly zde sice nějaké odbočky k VR a jedné plošinovce, ale díru do světa neudělaly. A pak se objevila další odbočka ve formě 2D střílečky Serious Sam’s Bogus Detour, ze které jsem měl zpočátku obavy. Po několika prvních krůčcích povědomou krajinou a po desítkách rozprsknutých Gnaarů se mé obavy zcela rozplynuly a já se nedokázal odtrhnout od rudé obrazovky.

Eisenwald: Blood of November - recenze

Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.

Minecraft: Story Mode – recenze 8. epizody

Od začátku adventurního seriálu Minecraft: Story Mode „slavíme“ téměř přesně rok a jeho tvůrci si nadělili příhodný dárek: vydali závěrečnou epizodu. Je všehovšudy osmá, což z minecraftí adventury dělá nejrychleji vydávanou hru v novodobé historii Telltale. Jenže práce kvapná málo platná. Je načase si definitivně přiznat, že Minecraft: Story Mode je tím nejhorším, co Telltale v posledních pěti letech vyprodukovali.

Ashes of Singularity - recenze

V lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.