Ace Combat 6 - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Ace Combat 6 - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 1. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

V kůži leteckého esa se budete rozhlížet z kokpitu své F-22 a nevěřícně kroutit hlavou nad dokonalostí zdejšího světa. Virtuální realita skoro klepe na dveře!

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 16.ledna 2008
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze: X360/anglická/prodávaná
Doba recenzování: 1 týden


Vůbec poprvé se nestor leteckých arkád Ace Combat představuje na jedné z konzol nové generace. A není to na PS3, jak by bylo logické, nýbrž na Xboxu 360, který po jedenáct let tradiční značku Playstation nově hostí v té nejlepší formě. Změna domovské platformy Ace Combatu jen prospěla, protože v novém šestém díle hra exceluje prakticky ve všech letových hladinách.
Obrázek zdroj: Archiv

 Staré v novém
Základní prvky, které kdysi stanovil úvodní Air Combat v roce 1995 na první Playstation, samozřejmě zůstaly zachovány, ale díky rozšířeným možnostem dnešních konzol si mohli tvůrci dovolit mnohem větší volnost, než tomu bylo v posledních dílech na Playstation 2. Opět se tedy stanete přímým účastníkem moderní války v roce 2015, kterou rozpoutala vojenská junta státu Estovakia proti mírumilovné a demokratické Emmerii. Zkušení harcovníci tak jistě vytušili, že je šestý díl samozřejmě vložen do smyšleného světa Ace Combat, v němž se odehrávají prakticky všechna minulá dějství.

Dobrou zprávou je, že vy jako pilot emmerijských vzdušných sil již máte ostruhy leteckého esa, což se má v následujících bojích ještě potvrdit. Skvěle to dokazuje rádiový odposlech nepřítele, který vás v prvních potyčkách sice respektuje, ale ještě moc nezná, zatímco v posledních bitvách již jen zmínka o vašem příletu rozsévá strach a paniku u méně zkušených pilotů protivníka. Zatímco Emmeria mobilizuje a brání své hlavní město před invazí nepřítele, obyčejní civilisté z obou stran zažívají veliká utrpení, což naprosto sugestivně zobrazují časté a dlouhé filmečky.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Kdo by to na leteckou arkádu řekl, že bude okořeněna znamenitým příběhem, který je vyprávěn skrze osudy obyčejných lidí i vojáků rovnou v několika samostatných linkách. Ty se ale nakonec spojí v jedno velké a samo sebou že dobré rozuzlení. Zatímco videa uvozující vaše bojové akce jsou vytvořena přímo v enginu hry, všechny ostatní sekvence jsou pro změnu renderované. Obě techniky si zaslouží naprosté absolutorium, protože rozdíl mezi enginovými a CGI animacemi je velmi malý. Všechny tyto neinteraktivní vložky jsou skvěle nadabované (titulky nechybí) a vypadají jedním slovem úžasně! Třešničkou na dortu je také vzletná a melodická hudba, kterou nahrál Bulharský symfonický orchestr.

 Hra nebo televize?
Již první vzlet vás nenechá na pochybách, s kým máte tu čest. Ace Combat patřil vždy k nejkrásnějším hrám všech jeho platforem, však si ještě pamatuji na tehdejší dobu nádherně detailní grafiku třetího dílu z PSone. Ovšem to co předvádí Ace Combat 6 posadí na zadek i slepého. Snad vůbec poprvé bych se nebál použít příměru o fotorealistické grafice a i když je to samozřejmě trošku nadnesené, nový Ace Combat k tomu má již velice, velice blízko. A nejde jen o špičkovou řemeslnou stránku, kdy i v 1080p naprosto bez cukání plují po obloze desítky letadel, ale spíše o úctyhodnou pozornost k detailům ve vzduchu i na zemi.

V nízkých výškách je sice stále ještě povrch země trochu rozmazaný, ale pokud se zrovna nedotýkáte letounem vrcholků stromů, země pod vámi vypadá velmi dobře. I když je Ace Combat především arkáda jak řemen, potěší důraz na reálie ze skutečného světa, což dokazují např. letiště s precizně provedenými návěstidly a osvětlením podle platných standardů NATO (STANAG). Taktéž ráz krajiny se v průběhu hry často mění. Jednou létáte nad městy, podruhé zase nad pouští, nebo v horách. Podobně je různorodé i počasí a denní doba, ale absolutní vrchol představují modely letadel.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Letecký den pro konzole
Všechny stroje ve hře jsou naprosto věrné kopie současných moderních letadel s takovou mírou detailů, že to musí zákonitě skolit každého fanouška letecké techniky. Kamufláž kromě výsostných znaků také odpovídá skutečným barevným schématům povrchu letounů a stupeň vypracování všech letadel je přímo fantastický. I když letové výkony již skutečnosti neodpovídají, je příjemné, že jsou mezi letouny byť menší rozdíly např. v rychlostech a manévrování. Nicméně stále jsme v přísně arkádovém košíku, takže pedanti musí hře odpustit, že i s takovým pomalým a neohrabaným bitevníkem A-10 Thunderbolt po chvíli cviku stejně jistě z oblohy sestřelíte jakéhokoli nepřítele, jako kdybyste seděli v kokpitu moderní stíhačky.

Zvětšit zdroj: Archiv Podobně je nesená základní munice prakticky neomezená, ale i speciální volitelné zbraně se stejně počítají na desítky. V Ace Combat přece již dávno letouny unesou pod křídly obrovské dávky výzbroje. Právě speciální zbraně vám mnohdy usnadní práci na bojišti, ale každý letoun může nést vždy jen jediný druh. Základní multifunkční řízené střely se sice hodí jak na vzdušné, tak i pozemní cíle, ale kdo by nebral všemi deseti super střely, jež se dokážou zaměřit v jediné salvě na šest letounů najednou? Tyto zpravidla velice účinné zbraně si ale musíte v hangáru mezi jednotlivými úrovněmi nejdříve zakoupit, přičemž jejich nabídka se mezi některými letouny mírně liší.

V závislosti na vašem úspěchu a plnění úkolů v každé misi na jejím konci obdržíte kredity, za něž si speciální zbraně, ale také nová letadla můžete nakupovat. Základním letounem je sice všestranná F-16, ale daleko lepší službu pro pozemní útok udělá jistě zmíněný Thunderbolt, přičemž to samé pro vzdušný boj ještě lépe zařídí např. F-22 Raptor, nebo SU-33 Flanker. I když dokončíte všech 15 singleplayerových úrovní, což zabere podle volby obtížnosti asi 7-10 hodin, zřejmě nebudete mít dostatek kreditů na nákup všech 15 letadel, což je schválnost od tvůrců pro opakované hraní. Kromě obvyklých achievementů má Ace Combat v rukávu také plato dalších ocenění a medailí pro nejlepší piloty, takže poctivé dohrání jen kampaně pro jednoho hráče klidně zabere dvojnásobek zmíněného času.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Akademie není potřeba
Pokud jste již nějaký Ace Combat hráli, tak budete okamžitě doma, protože dobře fungující a zažité prvky celé série se samozřejmě opakují i v nejnovějším díle. Proto se můžete kochat vlastněnými letouny v hangáru ze všech stran a nechybějí ani tradičně futuristicky pojaté brífinky, stanovující bojové úkoly, resp. vyhodnocující právě skončenou misi. Ovládání zůstává prakticky shodné s dřívějšími díly celé série, což značí velice jednoduchý a intuitivní model. Pro kompletní řízení vám postačují pouhá dvě tlačítka a jedna páčka, ale i v tomto jednoduchém obsazení se dá hrát velké divadlo. Jednak držení „brzdícího“ tlačítka nejenže stáhne otáčky motoru, ale po chvilce vysune i brzdící štíty a klapky. Podobně je na „plyn“ zase navázána forsáž pro bleskové zrychlení.

Dokonce si s letadly můžete dovolit prvky vysoké pilotáže, ve hře nazvané High-G, což je po našem extrémně utažený výkrut, který mohou v reálu takto provést jen letouny s vektorováním tahu. V Ace Combatu to ale není žádný problém ani pro neohrabanou F-117, která je ve skutečnosti ráda, že se vůbec drží ve vzduchu. Stačí jen stisknout naráz brzdu i plyn a prudce vychýlit páčku ovládající kýlovku a výškovku, načež vám krásný manévr rázem vyřeší ošemetnou situaci při úniku před nepřátelskými střelami.

Všechny základní prvky pilotáže i boje si snadno vyzkoušíte v cvičných úrovních. Ovládání všech letadel je tak velice příjemné, proto rozhodně nedoporučuji zapínat berličku v podobě vyřazení nezávislého ovládání kýlovky, protože pak se letadlo nedokáže otáčet kolem podélné osy a hra se stane obyčejnou automatovou arkádou bez dobrého sžití s vaším strojem.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Autoservis nablízku
Ace Combat není žádný simulátor skupinového létání, ale akční hra, takže primární náplní všech misí jsou vzdušné i pozemní bitvy a to prosím vždy ve velice benevolentním časovém limitu. Často úrovně obsahují oba druhy útoků, takže zákonitě nakonec dojde k situaci, kdy je vaše letadlo vyzbrojeno účinnými zbraněmi jen pro jednu bojovou činnost. Nemusíte házet flintu do žita, protože kdykoli v boji se můžete obrátit a pelášit do týlu, kde máte k dispozici domácí letiště. Na základně si instantně opravíte veškeré poškození a popř. v klidu přezbrojíte na libovolnou speciální munici. Pokud se navíc v místě bitvy nachází nepřátelské letiště a vám se podaří zničit jeho obranné síly, spřízněné pozemní jednotky základnu poté hbitě obsadí a vy tak máte své letiště prakticky za rohem.

Hra vás sice sama navede na přímou sestupovou dráhu při přistání, ale já jsem raději vždy otočil a vychutnal si přistání vlastními silami. Přistávání je totiž samo o sobě neskutečně návykové a tvoří vítané zpestření při boji. Když v dáli před sebou spatříte blikající světélka na prahu přistávací a vzletové dráhy, rázem si připadáte jako opravdový pilot. Nejkrásnější je to pak v jedné z posledních úrovní u hlavního města, která se odehrává za soumraku, protože realisticky osvětlené letiště ve hře je od skutečného prakticky k nerozeznání. Druhou lahůdkou je tankování za letu. To je sice nepatrně obtížnější, než přistání na matičku zemi, ale pro události ve hře, ani pro vás nemá vůbec žádný význam a stejně se vyskytuje velice zřídka. Ovšem na rozptýlení to funguje báječně.

Rozporuplnou pomoc v boji nabízí vaše číslo (druhý pilot), jemuž jako velitel můžete kdykoli rozkázat, aby zaútočil na vámi označený cíl, nebo aby naopak hlídal vaši zadní polosféru. V obou případech je ale jeho přínos spíše sporadický a stejně si všechno musíte obletět sami. Daleko účinnější pomoc poskytuje angažování rovnou celé domácí letky opět buď pro hromadný útok, nebo kruhovou obranu vašeho letounu. Parta kamarádů ve zbrani útočí s nebývalou razancí a zdecimuje jakékoli cíle prakticky na klíč. Rozkaz ale můžete udělit, pouze když se vám naplní zvláštní ukazatel ve spodu obrazovky, který živíte obratným sestřelováním nepřátel ve vzduchu i na zemi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Chceme více nápaditých misí
Jedinou větší výtku mám k náplni většiny misí, protože zde mohli scénáristé uplatnit daleko více nápadů, než nutit hráče stále a pořád k uniformním útokům na cíle ve vzduchu a na zemi. Naštěstí to zachraňují sice minoritní, ale o to zajímavější úrovně, kde se váš generální štáb nespokojí jen se zničením nadpolovičního počtu nepřátelských sil, ale vyžaduje od vás i něco více umu a taktiky. Napínavý je např. úkol, kdy máte co nejrychleji proletět úzkým a křivolakým kaňonem řeky v minimální výšce, abyste docílili prvku překvapení při následném útoku a vyhnuli se zaměření protivzdušnou obranou. Zde se musíte snažit letět rychle a ještě k tomu umně manévrovat mezi skalními soutěskami. Nehledě na to, že následující vzdušný boj s obrovskou přesilou protivníka opravdu řádně zapotí nejen vaše ruce, ale i mozek.

Absolutním vrcholem Ace Combatu 6 jsou v přeneseném smyslu vzdušné bitvy s  bossy. Nejdříve se vynoří ze stínu mraků gigantické a futuristické létající letiště v doprovodu neméně působivých strategických bombardérů. Proti jejich velikosti je skutečné největší letadlo na světě Antonov 225 jen nanicovatým ultralightem. Nakonec pak musíte velmi odvážným činem zničit obrovské mezikontinentální dělo, které decimuje s neúprosnou silou civilní obyvatelstvo vaší domoviny.

V takovýchto scénářích pak vynikne nejen úchvatná architektura staveb na povrchu, nýbrž i těch několika smyšlených letounů, které se ve hře na straně nepřítele vyskytují. Přitom si lze všechno nakrásně prohlédnout, protože za každé situace máte k dispozici zcela svobodnou kameru. A platí to i při pohledu z kabiny, kdy se neubráníte stálému zírání na precizně vymodelované a animované kokpity všech letadel, opět do puntíku odpovídajících skutečnosti! A pokud si té nádhery kolem nestačíte užít při hře, ještě se nabízí skvělé opakovačky s možností ukládání, nebo prosté cvičné lety bez dotírajících nepřátel.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii


Poprvé série Ace Combat přichází s online multiplayerem až pro 16 pilotů, ovšem na druhou stranu byl kvůli přehlednosti úplně vypuštěn splitscreen. Režim pro více hráčů zastřešuje jak klasické dogfighty všichni proti všem, tak i týmové bitvy a nechybí ani kooperativní spolupráce proti počítačovým nepřátelům. V době psaní recenze se ale kupodivu tolik nehrálo a v některých hodinách jsem měl problém vůbec nalézt alespoň jedinou volnou hru. Nyní je hráčů naštěstí dostatek.

Zvětšit zdroj: Archiv Letečtí nadšenci z Bandai-Namco se tak dokázali opět vrátit na pomyslný trůn arkádového polétání, když svá nová letadélka až na pár drobností vypilovali v dokonale fungujícím celku. Ten dokáže zaujmout nejen všechny ty, kterým učarovala vůně leteckého petroleje, přičemž se skoro nechce věřit, že se díváte jen na „pouhou“ hru a nikoli na sestřih z leteckého dne, nebo vzdušného cvičení.

Za zapůjčení hry pro recenzi děkujeme obchodu Surtep.

zdroj: Archiv


TGS trailer

zdroj: Archiv


gameplay video

Stáhněte si: Videa, Demo z Xbox Live Marketplace

Související články: Novinky...

Michal Jonáš
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry


 
 
Michal Jonáš

Verdikt:

Microsoftu se povedl mistrovský tah, když na svou stranu přetáhl další dvorní značku PlayStation. Nový Ace Combat totiž znamenitě demonstruje možnosti moderních konzolí, když exceluje skoro po všech stránkách a v nádherné letecké bitvě nechává všechny ostatní vzdušné arkády daleko za sebou.

Nejnovější články