Recenze

Sacred - recenze

Překoná už konečně nějaká hra legendární Diablo? Podařilo se to netrpělivě očekávanému akčnímu fantasy RPG Sacred? To se dozvíte v naší recenzi plné verze v angličtině. Říše Ancaria s draky na vás už čeká...

Loki - recenze

Odin, Ares, Seth a další bohové se opět míchají do záležitostí smrtelníků. A je jen na vás, zda si získáte jejich přízeň v novém akčním RPG, které do značné míry kopíruje povedený Titan Quest.

Deadnaut - recenze

Člověk a vesmír, to je v uměleckém podání jedno velké klišé. Například nevrátit hrdinnou výpravu kosmonautů šťastně zpátky na Zem, byť dozajista stiženou dílčími tragédiemi, to si žádá velmi odvážného autora. V kontrastu s literární i filmovou umírněností proto taktická akce Deadnaut září jako bolid na noční obloze. Autoři ze Screwfly Studios vyrobili hru, která pozoruje vesmír mnohem drsnější optikou. Se vzdorem proti konvencím se naštěstí podařilo spojit i neopakovatelnou atmosféru a zábavnou hratelnost.

Icewind Dale

Icewind Dale - recenzeAutor:Béla NemeshegyiPublikováno: 24.července 2000 Firmu Black Isle lze bez...

Dragon Quest VII: Fragments of the Forgotten Past - recenze

A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.

Fable Anniversary - recenze

Pokud ve videoherním průmyslu existuje synonymum pro enormní hype následovaný skromným uznáním minutého cíle, pak je tím synonymem jméno Peter Molyneux. Chlapík, který si svým snílkovstvím a bezuzdným vizionářstvím vysloužil nejen řadu uznání, ale minimálně stejnou řádku ústrků, posměšků a kritiky z řad herního publika. Přitom v roce 2004, kdy původní verze Fable (PC verze s přídomkem Lost Chapters se objevila o rok později) vyšla na Xbox (nutno dodat, že šlo do stejné míry o dílo Molyneuxe i lidí ze studia Blue Box), měl za sebou zářezy jako Populous, Magic Carpet či Dungeon Keeper, tedy významné milníky herních dějin.

Skylanders Imaginators - recenze

Na hrách jako Skylanders člověk vyrůstá. Hráči stárnou, hry nedospívají. Ti, co začínali s figurkami zachraňovat magickou zemi Skylands, dnes už určitě střílejí nepřátele v Battlefieldu nebo se noří do světů s propracovanějšími systémy a plní náročnější úkoly. Člověk by řekl, že kouzlo přeměny fyzických hraček do virtuálního světa pokládáním na plastový portál vyšumí do ztracena jako další z trendů. A po saturaci trhu se pod takovými tituly slehne zem. Druhá krize „plastového vybavení“ pro videohry se ale zatím nekoná, i když série Disney Infinity už do ringu vhodila bílý ručník. (Článek původně vyšel v 269. čísle magazínu LEVEL)

Diaries of a Spaceport Janitor - recenze

Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.

Underrail - recenze

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

Card Thief - recenze

Při čtení základního popisu Card Thief (iOS, Android) dost možná leckomu vytane na mysl ta samá otázka, jako mě. Lze opravdu smísit karetní adventuru s prvky stealthu tak, jak to o svém posledním dílku prohlašuje Arnold Rauers z vydavatelské firmy TiNYTOUCHTALES? Ano, lze. A jak, panečku. Kdyby jenom všechna ta omáčka okolo stála za trochu víc. To by potom byla jiná zábava.

Mortal Kombat X - recenze PC verze

Mortal Kombat a Street Fighter II. Nerozlučná dvojice rivalů, se kterými jsem kdysi dávno zažíval nejhezčí herní léta. Ano, už je to dobré dvě dekády, ale když je vám nějakých dvanáct, třináct, prožíváte videohry tzv. na plný pecky, máte celou armádu kamarádů, kteří jsou ochotní si ohoblovat ukazováčky mlácením do klávesnice a občas vám přijde jako dobrý nápad věnovat trénování fatalit celý víkend. Ani jedna ze zmíněných sérií si bohužel neudržela kvality svých nejslavnějších dílů, ale obě se dokázaly revitalizovat. Street Fighter svým čtvrtým a Mortal Kombat devátým dílem vstoupily napůl do nového rozměru (v obou případech se jednalo o tzv. 2.5D mlátičky), ale především konečně oslovily novou generaci. A zatímco Street Fighter dál spí na vavřínech čtyřky a jejích nekonečných upgradů, Mortal Kombat se po čtyřech letech rozhodnul udělat další krok kupředu s dílem označeným římskou desítkou.

Massive Chalice - recenze

Druhým a určitě ne posledním crowdfundovaným projektem Double Fine (Broken Age) je Massive Chalice. Za hrou ovšem nestojí Tim Schafer a ani nejde o typickou hru ze stáje Double Fine, postavenou na dialozích či příběhu. Naopak, těžištěm hratelnosti je takticko-akční tahová strategie spojená neustálým a nezvratným umíráním postav, jež nahrazují jejich potomci, na které bedlivě dohlížíte. Nakonec se z téhle podivnosti vyklubala solidní, nadprůměrná hra.

Dragon’s Dogma: Dark Arisen – recenze PC verze

Má hromadu nedostatků, ale stejně tu hru žeru! S tímhle názorem jsem se při pátrání po skryté genialitě Dragon’s Dogma setkával asi nejčastěji. Je jedno, kolik faktických chyb hře vytknete a na jaké nedostatky upozorníte, pro spoustu hráčů bude toto původně konzolové akční RPG největší herní událostí od dob Gothic 2. Sám jsem se zpočátku těšil na unikátní zážitek, ale nakonec jsem si k Dragon’s Dogma hledal cestu jen velmi složitě a o nějaké velké lásce řeč být nemůže. Ale hezky popořadě…

The Legend of Heroes: Trails in the Sky the 3rd - recenze

Po deseti letech se hráči mimo Japonsko dočkali vydání závěrečného dílu JRPG trilogie Trails in the Sky z legendární série The Legend of Heroes, která si svými příběhy získává srdce fanoušků po celém světě od roku 1989. Třetí díl se oproti svému předchůdci chlubí několika drobnými úpravami soubojového systému, ale především uzavírá neuvěřitelně hutný příběh z království Liberl.

Eternity: The Last Unicorn – recenze

Příběh o posledním jednorožci se vývojáři z Void Studios rozhodli prodávat tlačením na staromilství, které podpořili řadou rozporuplných nebo rovnou příšerných mechanismů. Ve výsledku proto jejich RPG působí jako připomenutí, že ani nostalgie už není, co bývala.

Warhammer Quest 2: The End Times - recenze

To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.

No Pineapple Left Behind - recenze

Školu téměř jako z Dívky na koštěti navštívíte v nové bláznivé hříčce No Pineapple Left Behind. Nelze se nepousmát nad třídami, kde se kouzlí, létají blesky a látka se dětem doslova vlévá do hlav. Nejde ovšem o humor samoúčelný. V manažerské strategii, kde se svérázným způsobem staráte o koloběh života ve školních lavicích, je legrace nástrojem ke kritice skutečného školství. Nápaditá herní satira se ovšem neobešla bez stereotypu a krkolomného ovládání. Svůj potenciál beze zbytku nevyužila.

The Bards Tale - recenze

Bard, vyčůraný lump, musí zachránit princeznu, kterou zlý čaroděj zavřel do magicky chráněné věže... Parodii na pohádkové příběhy a klasická RPG je tato hra okořeněná humorem. Stane se legendou jako její slavný tvůrce?

Oblivion: Knights of the Nine - recenze

Důvod pro návrat do kouzelného světa provincie Cyrodiil je tady s oficiálním rozšířením, které představuje dlouhé hodiny fantastického dobrodružství. Anebo je všechno jinak a slovo datadisk dostává nový význam?

LOTR Online Mines of Moria recenze 2.část

Zavítáme do elfího lesa a podíváme se na zoubek tuhým instancím v Morii. Nezapomeneme ani na řemesla a to, jak mohou šedesátky trávit čas v rozšířené Středozemi.

Spelunky - recenze PC verze

Spelunky je jako bludná kometa. Létala okolo několik dlouhých let a vůbec jsem si jí nevšiml. Přátelé hráli freewarovou verzi, zatímco jsem se upínal k nějaké MMORPG hře a netušil, že se v okolí dějí i jiné a zábavné věci.

Neverwinter 2: Mask of Betrayer recenze

Zamotaný příběh, noví hrdinové i nepřátelé, epická kouzla a schopnosti, mocné artefakty. To vše na vás čeká v datadisku. Tentokráte v říši Rashemen, Stínovém světě, Astrálním plánu a jiných exotických místech.

Anna's Quest - recenze

Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.

Strider - recenze

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Oblivion - mega-recenze

Dlouhé čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou herní svobodu. Vítejte v Cyrodiilu, kde jsme prožili úžasné dva týdny.

Dawn of Magic - recenze

O trůn mezi akčními RPG se už ucházela celá řada titulů a Dawn of Magic je další v řadě. Bude bohatý reperotár kouzel a pár zajímavých nápadů stačit na dosažení tohoto smělého cíle?