Recenze

Middle-Earth: Shadow of War - recenze

Nasaďte mitrilové košilky a sedlejte orly, začíná další dobrodružná výprava do kraje, kde se snoubí šero se šerem. Stíny, které Mordor zahalily před třemi lety, se vrátily anebo vlastně nikdy neodešly. Zahnat je můžete přirozeně jedině vy, protože každý Temný pán potřebuje stejně Jasný protějšek. A jak jinak bojovat proti temnotě než systematickou likvidací skřetů. Stovek a tisíců skřetů. S pomocí svých vlastních skřetů. Middle-Earth: Shadow of War je totiž skutečně válka ve velkém.

NHL 18 - recenze

Byl to naprosto jedinečný rok. Arizona Coyotes vyhráli Stanley Cup, když ve finále porazili Vervu Litvínov. Jarda Jágr hrál na farmě za 650 tisíc dolarů, ale po sezóně oznámil, že s hokejem končí. A nejproduktivnějším střelcem základní části byl Michal Řepík. Nepředvídatelné situace, ať už na ledě či mimo něj, má série NHL dávno v krvi. Přesto se můžete těšit na velkou spoustu novinek, z nichž některé jsou výrazné.

Blitzkrieg 3 - recenze

Druhá světová válka se vrací do módy, alespoň ve hrách. Zejména zavedené série se do tohoto úseku historie začínají pomalu ale jistě vracet a zřejmě největší takový návrat můžeme očekávat od Call of Duty: WWII. Pokud se ale necítíte na hrůzy války tváří v tvář, možná bude lepší na celé bojiště nahlédnout shora – v realtimové strategii. V tomto žánru se po dlouhé absenci setkávají dva odvěcí rivalové v podobě Sudden Strike 4 a Blitzkrieg 3. První jmenovaná hra však vyjde až 11. srpna, zatímco Blitzkrieg 3 se pokoušela získat přízeň hráčů celé dva roky v předběžném přístupu. Moc se jí to zrovna nedařilo a obavy z kvality výsledné hry tak byly na místě. Nakonec to ale nedopadlo vůbec špatně.

Destiny: Rise of Iron - recenze

Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

NHL 17 - recenze

Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.

Need for Speed - recenze PC verze

Čekalo se několik měsíců až Need for Speed přeparkuje z konzolí na PC. Švédští Ghost Games využili časovou prodlevu a PC verzi obohatili o drobné bonusy a technická vylepšení. Ne vším se ale předělávka může chlubit. Například se PC verze ovládá stále tak, jako by konzole vůbec neopustila, a přetrvaly u ní také problémy s umělou inteligencí.

Galactic Civilizations III - recenze

K dobývání hvězd a herního mainstreamu se letos vrátila Galactic Civilizations III. Věrní fanoušci oblíbené galaktické série sice čekali více důležitých změn než jen třeba lepší grafickou podívanou, ale přesto, nebo právě proto, oslovuje aktuální díl širokou hráčskou základnu. Galactic Civilizations se tak musí líbit všem, kteří si nechtějí vesmír pouze představovat, ale touží jej na vlastní oči poznat. Pohledné a také přehledné herní prostředí navíc giganticky nabobtnalo a hra se chlubí i velkorysým editorem, stále se zdokonalující umělou inteligencí a přísunem nových příběhových kampaní.

Sonic Origins – recenze návratu modrého ježka

Kam běžíš, starý pichlavče?

ICBM – recenze simulátoru nukleární války

Strategie, kde prohrají všichni

Omensight – recenze

Omensight od tvůrců Stories: The Path of Destinies na první pohled připomíná jen další ze záplavy akčních plošinovek. Na pohled druhý však láká na fakt, že se v ní stejně jako v jejím předchůdci vracíte v čase, tentokrát abyste vyšetřili vraždu. Detektivní práce není moc často viděná mimo žánr adventur, a právě na ni se titul snaží přilákat i hráče, kteří od hry očekávají něco víc než jen bezduché mlácení zástupů nepřátel.

The Escapists 2 - recenze

Zatímco Jiří Kajínek letos basu opustil vcelku legitimním způsobem ve svém, dnes už legendárním, křiklavého trikotu, na vás coby hráče v útěkářském simulátoru číslo dvě čekají zas a jenom krev, pot a slzy. Troufl bych si tvrdit, že ti, co hráli předchozí díl, spadají zpravidla do dvou kategorií. Skupinu A tvoří útěkářští labužníci, kterým hra posloužila jako zábavné naplnění jejich odvěkých tužeb, vyvolaných filmy jako například Velký útěk či seriál Prison Break, popřípadě vlastní vězeňskou zkušeností. Skupinu B pak tvoří hráči frustrováni repetitivními mechanikami a obtížností, kteří hru předčasně opustili. Již v úvodu vás proto musím upozornit, že pokud vás jednička nebavila, tak s dvojkou se velmi pravděpodobně neskamarádíte.

Bear With Me - recenze prvních dvou epizod

Neudržovaná potemnělá místnost, venku déšť a na dveře klepe neznámá žena zrovna ve chvíli, kdy by ji nikdo neočekával. Soukromý detektiv chvíli otálí, ale pak ji pozve dovnitř. Pohlédne na ni přes sklenku se zlatavým nápojem a zjistí, že jí je jen deset let. Ona na něj ihned spustí, jako by byli staří známí. A že jsou! On je její plyšový medvěd a zároveň kolega vyšetřovatel. Vítejte v detektivní adventuře Bear With Me.

Valentino Rossi The Game - recenze

Když nevíš jak dál, přilep na svoji hru slavné jméno. Osvědčená taktika tvůrců motoristických simulátorů však v případě Valentino Rossi The Game nenese negativní podtón. Naopak, věnovat nový díl z licenční motocyklové série slavnému jezdci, byl od italských tvůrců z Milestone dobrý nápad. Čeká vás díky tomu závodění s bohatým obsahem i nečekanou dávkou charismatu, přestože se v něm několik zbytečných či nepovedených nápadů našlo.

Tastee: Lethal Tactics - recenze

Jižanské dusno, ostří hoši a dámy, dva týmy na protilehlých stranách herní arény a pár tahů na to se navzájem vystřílet nebo splnit cíl dané mise. To je TASTEE v kostce. Nečekejte však žádný Counter-Strike. TASTEE je plnokrevná taktická tahovka, kterou mnozí přirovnávají k XCOM. Pravdou je, že možná uspokojí stejný typ hráčů. Pokud však tento zdařilý kousek od kanadského studia SkyBox Labs lze k něčemu přirovnat, nejjednodušší (a taky možná nejcyničtější) je říct, že jde o Frozen Synapse s estetikou Team Fortress 2.

Unkilled - recenze české mobilní střílečky

Herní scéna u nás se může pochlubit hned několika špičkovými vývojářskými domy a ve sféře mobilních her mezi ně bez pochyby platí brněnští Madfinger Games, kteří se svým titulem Unkilled navázali na úspěch rodokmenu svých předešlých akčních her (Dead Trigger, Shadowgun a další). Od Unkilled tedy čekejte špičkovou grafiku, haldu zbraní, mikrotransakce, řízné chlápky a zombie apokalypsu, které je třeba se postavit se zbraní v ruce.

Fe - recenze

Bohulibý projekt EA Originals po neskutečně krásné plošinovce Unravel vdechl život další charismatické skákačce, tentokrát s názvem Fe. Oba tituly se od sebe významně liší, ale najdete v nich i mnohé společné body. Tak například hlavním hrdinou je neidentifikovatelná příšerka s velkýma ušima, která je tak roztomilá, že byste ji chvílemi samou láskou sežrali.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

Nitro Kid – recenze lákavého návratu do osmdesátek

Stanete se Brucem Lee, nebo Mikem Tysonem?

Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry

Nejlepší letošní hra Ubisoftu? 

Ashen – recenze

Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!

Etherborn – recenze

Prostorové vnímání. Schopnost, která nám umožňuje projít testy studijních předpokladů nebo podélně zaparkovat s autem. Dostatečná představivost v trojrozměrném prostoru navíc člověku umožňuje užít si naplno i Etherborn, prostorovou adventuru se spoustou puzzlů, z nichž se vám bude po čase motat hlava. Stačí totiž k hádankám přidat hrátky s gravitací, surreálno, a dobrodružství bezhlasého těla za hlasem bez těla může začít.

Layers of Fear 2 – recenze

Když jsem před lety recenzoval první Layers of Fear, byl jsem rozpolcen. Hru se mi vlastně ani nechtělo moc hrát, prvoplánové lekačky byly sice efektní, ale pořád šlo jen o lekačky. To nejlepší na hře byla atmosféra, kterou se autoři rozhodli upozadit na úkor strašení. Ruku v ruce s ní šel skvělý design prostředí, které mluvilo hlasitěji než všechny ostatní aspekty hororového dobrodružství dohromady. Pokračování vystřídalo viktoriánský dům za zaoceánskou loď, ovšem strašit se chystá i tentokrát.

Phoenix Wright: Ace Attorney Trilogy – recenze

Neutuchající trend převádějící japonské hry do angličtiny a na moderní zařízení včetně PC už představil západnímu publiku nejeden herní skvost včetně Yakuzy nebo capcomáckého Monster Huntera. A právě Capcom si může připsat další velmi úspěšný export ze země vycházejícího slunce – sérii, jejíž popularita dotáhla hlavního představitele dokonce i na televizní obrazovky a k muzikálovému zpracování. Dámy a pánové, seznamte se: Phoenix Wright.

SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech – recenze karetního RPG

Studio Image & Form mě dříve potěšilo výbornými kousky SteamWorld Dig 2 a SteamWorld Heist. Dvě naprosto odlišné, originální a prostě skvělé hry, které jsou zasazené do jednoho krásného, vtipem nacucaného světa. Že mě bude zajímat i SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech, jsem věděl ještě před jejím oznámením. Cokoliv se značkou SteamWorld ve mně vyvolává absurdní touhu. Novinka ji sice uspokojila, ale po předchozích zkušenostech jsem čekal přeci jen víc.