Stát se dominantní světovou mocností má jistě svoje světlé stránky, ale bohužel to s sebou přináší často i nepříjemnosti. Tou největší z nich je potenciální konkurence, s níž je potřeba zatočit dřív, než bude pozdě. Co ovšem dělat ve chvíli, kdy všechny zúčastněné strany konfliktu disponují atomovkami a je jen otázkou času, než je proti sobě použijí?
Přicházíme v míru!
V nové taktické hře ICBM inspirované pamětihodným titulem DEFCON se hráč dostává do velmi zajímavé role. Nejde tu o žádné budování říše, ale čistě jen o záležitosti spojené s nukleární válkou, která skončí buď špatně, nebo ještě hůř ve chvíli, kdy se „podaří“ rozbombardovat a zamořit celou Zemi.
Můžete se postavit na různé strany konfliktu v předpřipravených scénářích nebo multiplayeru. Varianta celosvětového střetnutí mezi jednotlivými regiony (Oceánie vs. Severní Amerika vs. Evropa, Afrika a tak dále) je pochopitelně dostatečně globální a epická, ale existují i jiné varianty, třeba válka mezi Francií a Španělskem (a jejich državami po celém světě), což je místy až humorné. Zvlášť, když se rozhodnete hrát za Francii a vyhrajete. A pak, že se zázraky nedějí!
Ve hře nejde o nic jiného než o propracovanou optimalizaci vašeho arzenálu atomových zbraní a megatunových bomb, jimiž průběžně zasypáváte své nepřátele. Pro začátek si můžete z dostupných bodů vybrat, s čím střetnutí začnete. Letiště, letadlové lodě, bitevní křižníky, radary nebo protiletadlová obrana jsou základem. Jakmile je pak hráč vržen do hry, začíná fáze, kterou bychom mohli s klidem označit za studenou válku. V úvodních chvílích každé hry totiž nejde o nic jiného než o rozdělení funkcí a plánování.
K dispozici jsou dva způsoby, jak se na válku připravit – výzkum a výroba. Mezi těmito dvěma aspekty produkce je třeba chytře vybírat, protože nemůžete mít všechno hned. Upřednostníte vývoj raket s atomovou hlavicí, které odpalují ponorky napříč celým světem? Super, ale napřed je musíte vyzkoumat, pak vyrobit, vybavit jimi ponorky a teprve pak můžete zahájit konflikt.
Nebo se rozhodnete ignorovat technologický pokrok, satelitní obranný systém a pokročilé protiletadlové baterie a zaměříte se na masivní produkci základních atomovek a letadlových lodí pro snadnou distribuci? Je to jen na vás. A na protivnících, kteří dělají něco podobného, jen nevíte, co to je a kdy přesně to přijde.
Komu se nelení, tomu se zelení
Pravá zábava nastává ve chvíli, kdy se naplno rozhoří konflikt. Na nižší obtížnosti můžete klidně s čistým svědomím (i když po vyvolání nukleární války dlouho čisté nezůstane) začít bombardovat nepřítele hned od začátku. Na vyšší ale musíte od první chvíle taktizovat.
Válku skutečně můžete prohrát ještě předtím, než zazní první detonace. Když jsem poprvé viděl letět z druhého konce světa megatunové bomby a zjistil, že jsem se věnoval produkci namísto výzkumu a nemám žádný protiraketový deštník, mohl jsem jen pozorovat, jak mi upadá produkce i výzkum a moje města získávají zdravou zelenou auru, která moří jejich obyvatele i matičku Zemi.
Není čas ztrácet čas. Umrtvíte výzkum a začnete produkovat obrovské množství menších jaderných hlavic, s nimiž zasypáváte nepřátele pěkně z moře, zatímco bombardéry brání letky stíhačů a křižníky útočí na protiletadlové baterie a radary. A naučíte se ležérně přijmout skutečnost, že vám právě umřelo 100 milionů spoluobčanů.
zdroj: Slitherine
S tím, jak spolu válčí jednotlivé frakce a případné aliance po celém světě, začíná stoupat míra zamoření, protože jiné zbraně než ty atomové ve hře nejsou. Čím větší hlavice, tím větší poškození nepřítele a s tím související posun ke konci hry. Ta končí ve chvíli, kdy zamořenost planety dosáhne sta procent.
Neúprosný závod s časem v poslední fázi každé jedné hry je na poměry taktických her nezvykle adrenalinový. Většinu času chcete hrát na nižší rychlost, a mít tak dost času na plánování každého detailu. A jakmile cítíte, že už nemáte možnost výsledek reálně zvrátit, stačí přepnout na nejvyšší rychlost a sledovat poslední minuty na Zemi.
Zápasy v ICBM ovšem patří k těm, u kterých vás nemusí mrzet prohra, i při té se totiž hodně naučíte a často prostě „jen“ selže zvolená taktika nebo vás překvapí už odepsaný oponent jedním silným úderem.
Gándhí by měl radost
Právě kvůli taktizování s omezenými zdroji, velmi dobře zpracovaným technologickým stromem a základní diplomacií a špionáží vzniká hodně neotřelý mix globálního strategizování. Od prvního atomového výbuchu až po poslední hořkosladký záblesk dokáže ICBM nabídnout originální a velmi specializovanou zábavu.
Není to ale kdovíjak obsáhlá hra a masy neosloví už vůbec. Svým zpracováním připomíná DEFCON, ale je nová. Moderní. Nabízí velmi specifický pohled na celou věc právě pro svoje velmi úzké zaměření na nukleární konflikt a obzvlášť zajímavých hloubek nabírá v multiplayeru při kláních mezi skutečnými hráči.
Pravdou nicméně zůstává, že jde o velmi úzce zaměřenou hru, která sice zvládá „to svoje“ s přehledem a hlavou hrdě zdviženou, ale po chvíli se jednoduše zají, protože kromě změny stran konfliktu a aplikace jiné taktiky nemá pro dlouhodobé hraní co nabídnout.
Pokud jste tedy někdy chtěli pozorovat, jak vám planeta a její obyvatelé umírají pod rukama v důsledku nukleární války, jste tu správně. Stejně tak by měli zbystřit váleční nadšenci a morbidní zvědavci. Ostatní ale asi komplexní hratelnost na malé ploše neocení.
