Metamorphosis – nepříliš dobrá hra v povedeném literárním hávu
5/10
zdroj: Vlastní foto autora

Metamorphosis – nepříliš dobrá hra v povedeném literárním hávu

Datum vydání:
12. srpna 2020
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 9. 2020 18:30 | Recenze | autor: Zbyněk Povolný |

Zástupce existencialismu a „snové“ části surrealismu Franz Kafka patří mezi nejvýznamnější literární autory dvacátého století. Kafkovo jméno má i v dnešní době takový zvuk, že jeho dílo a životní odkaz pronikají za horizont literatury až do videoherního průmyslu. Posledním střípkem ve světě pixelů je maličkatá adventura Metamorphosis z dílny varšavského nezávislého studia Ovid Works.

Kafkovo dílo se vyznačuje velice osobitým pohledem na existenci člověka, na nesmyslnost společenských norem, které dokážou život zcela otrávit. Naroubovat tento myšlenkový směr na zábavné prostředí videohry se na první pohled zdá jako pořádně tvrdý oříšek a autorům se to ve finále svým způsobem podařilo, i když se ve výsledku nejedná tak docela o běžnou hru, která by mohla u širšího hráčského spektra slavit úspěch.

Proměna

Jak už název napovídá, hráč se ocitá v kůži Řehoře Samsy, který se stejně jako ve stejnojmenné povídce zničehonic promění v brouka. Pomalu ztrácí svůj lidský hlas, pomalu se noří do hmyzí říše… A to je kupodivu vše, co má hra společného s literární předlohou.

Autoři již dříve sami poukazovali, že hra rozhodně nebude předělávkou jedna ku jedné. I tak jsem byl ale překvapený, jak málo styčných bodů mezi hrou a předlohou existuje. Je to trochu škoda, protože jsem se těšil na ztvárnění rodiny, která zjistí, že jeden její člen se stal broukem. Protože to se skutečně neděje každý den.

Nu což, pojďme se místo snění podívat, co hra skutečně nabízí. Jako brouk se vydáváte na cestu, která má dva úkoly. Tím prvním je dostat se do mystické Věže, místa, kde by se mohl Řehoř změnit zpět na lidskou bytost. Věž je taky místo, kde se nejspíš rozhodne o osudu Řehořova přítele Josefa, který čeká na odsouzení za blíže nespecifikovaný zločin.

A další díla

Od tohoto okamžiku autoři servírují nejedno pomrknutí na všechna stěžejní díla Franze Kafky. Promíchání Procesu a Proměny je jasné od prvopočátku, náš brouk ale spadne i do byrokratické pasti a papírování jako v kritiky nejoceňovanějším, nedokončeném románu Zámek. Čtvrtým do party témat je Amerika. V broučí kůži postupně můžeme sledovat, jak Řehoř opouští své lidské zvyklosti a zažírá se do hmyzí říše.

Pro fanoušky Kafkova díla je celý tenhle koncept „největších hitů“ nesmírně přitažlivý, ale opět, nečekejte žádnou věrnou adaptaci. Všechna zmíněná díla jsou do sebe vmíchaná takovým způsobem, že oddělit je od sebe by vyžadovalo mnohem více úsilí než si přečíst jednotlivá díla samotná. Rada pro studenty: Maturitu si zahráním Metamorphosis neulehčíte, nicméně vám ukáže Kafkovy vize převedené na herní plátno zajímavým a neortodoxním způsobem.

zdroj: All in! Games

Víc než plošinovka?

Metamorphosis v jednom ohledu silně připomíná Grounded od Obsidianu, o němž jsem psal nedávno. Obě hry totiž ukazují, jak malé a obyčejné věci mohou být obří, když je na ně upřen jiný než lidský pohled. Samsa se v broučí podobě proplétá domovským interiérem s vypětím všech sil, prolézá zaprášenými šuplíky, jeho osm nohou šplhá po knihách od Čapka a Goetheho, brouček se pomocí inkoustu naneseného na krovky dostává přes příkrá místa, kam by se bez lepivého blivajzu neměl šanci dostat.

Z těchto řádků je patrné, že platforming je základním pilířem hratelnosti. Jenže ani zajímavé prostředí nedokáže zakrýt pachuť, která je z monotónní překážkové dráhy cítit. Tempo je strnulé a ukrutně pomalé, což by nevadilo, kdyby hra mezitím vykreslovala nějakou širší zápletku, ale ani to se neděje.

Tak krátká hra by neměla spadnout do stereotypu během prvních dvaceti minut.

Autoři se tak moc soustředili na Kafkův odkaz a na atmosféru, že nějak zapomněli na herní část. Ono skákat z místa A na místo B stále stejně bez sebemenší změny prostě omrzí, ať jsou kulisy sebelepší. Když si pomyslím, že hra samotná má něco kolem pěti hodin, moje otrávenost gameplayem značně roste. Tak krátká hra by neměla spadnout do stereotypu během prvních dvaceti minut. Prostě neměla!

Nezachrání to ani občasné hádanky, které se soustředí převážně na správné otočení červeného tlačítka. Nápaditost řešení mi zde hodně schází a vše je naservírováno jak na zlatém podnose. Metamorphosis působí daleko více jako pohled do Kafkovy duše než jako skutečná hra. Přišlo mi, že pro autory je každý složitější prvek hratelnosti nutné zlo. Ale tím skutečným zlem je, jak jsou herní mechaniky ploché.

Co na to Češi?

Franz Kafka se narodil v Praze a měl k našemu hlavnímu městu vřelý vztah, proto mě potěšilo, že tato skutečnost je ve hře velmi dobře zobrazena. Jsou tu odkazy na bratry Čapkovy nebo mravenčí plakáty s českými nápisy a přísahal bych, že jsem češtinu zaslechl i ve skřecích, které vydával Samsa, když se mu hlas transformoval na hmyzí způsob komunikace. To už pak člověk milerád přivře oko nad občasnou hrubkou v českém nápise i nad absencí plnohodnotné české lokalizace, která by pro malý nezávislý tým znamenala značný zásah do rozpočtu.

Na celé Metamorphosis je tedy nakonec nejlepší stylizace okolí a atmosféra, kterou toto prostředí vytváří. Všechny ty knihy, kanály a šuplíky jsou prostě skvostně udělané a z klubu ukrytého v gramofonové desce nebo z hmyzího města jsem byl úplně paf. Stejně jako z toho, že člověk občas pozná některá pražská zákoutí.

Chce to zkrátka vědět, kam se koukat a nač se soustředit. Pokud čekáte titul zajímavý svými herními aspekty, budete zdrcení, protože Metamorphosis rozhodně není dobrá plošinovka. Jako výlet za dílem jednoho z největších spisovatelů 20. století ale obstojí.

Verdikt:

Polským autorům se povedlo uctít dílo Franze Kafky na výbornou, nicméně herní aspekty značně pokulhávají. Pokud Kafku už teď zbožňujete, hru si vyzkoušejte, ale všem ostatním doporučuju sáhnout raději po knize. 

Nejnovější články