Recenze
Overfall - recenze
7. 7. 2016
|
Pavel Skoták
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
Darksiders III - recenze
28. 11. 2018
|
Pavel Skoták
Takhle dlouhé intro je jako stvořené pro ztrátu pozornosti. Tuhle cimrmanovskou parafrázi jsem si říkal několikrát během asi tříminutového úvodu vedeného neuvěřitelně monotónním hlasem, který se snaží zasvětit hráče do Darksiders III. Pokud si dáte tu trpělivost a budete správně rozeznávat jednotlivá slova ztracená v absurdně hlubokém hlase, dozvíte se něco málo o čtyřech jezdcích Apokalypsy, vedoucí úloze Charred Council a především o velice netrpělivé jezdkyni Fury, se kterou se pustíte do záchrany lidstva.
Red Steel - recenze
16. 12. 2006
|
Redakce Games.cz
Starší hráči naříkali, že jim na Wii chybí singleplayerová akce neorientovaná na děti nebo celou rodinu. Přesně takovou "dospělou" hrou je FPS s revolučním ovládáním, která se nepřehlédnutelně inspirovala filmem Kill Bill.
Warlock 2: The Exiled - recenze
25. 5. 2014
|
Jakub Kovář
Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.
Iron Front: Liberation 1944 - recenze
27. 6. 2012
|
Tomáš Jung
ArmA 2 má svůj nenapodobitelný styl. Není to jen tím, že se snaží v co největší možné míře simulovat účinnost zbraní. Boj v ArmA 2 je specifický díky otevřené krajině i extrémně rozmanité bojové technice a významně ho také tvaruje chování AI, která ne vždy dobře dokáže otevřené prostředí využívat. Iron Front: Liberation 1944 přitom tento styl přejímá se vší jeho krásou i chybami, až si člověk říká, jestli si zaslouží postavení samostatné hry (kterou formálně je!), nebo patří spíš do škatule běžných druhoválečných módů.
Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 – recenze návratu, kterému skřípou kolečka
15. 7. 2025
|
Ondřej Partl
Návrat nejlepšího skejťáka s háčkem
Mind Over Magic – recenze manažerského simulátoru magické školy
28. 3. 2025
|
Michal Krupička
Čáry, kouzla, management
Medieval II Kingdoms CZ megarecenze
5. 9. 2007
|
Redakce Games.cz
Řinčení zbroje, dusot koňských kopit a neodmyslitelná krvavá řež středověkých bitev stále nebere konce. Nabírá naopak na intenzitě v odlehlých končinách Evropy, na Blízkém východě a v Novém světě - jde totiž o 4 datadisky v jednom! + VIDEA
Wolves on the Westwind – recenze poutavého fantasy dobrodružství
22. 2. 2023
|
Václav Pecháček
Máte chuť na pořádnou vikinskou ságu?
LOTR: Battle for Middle-Earth - recenze
23. 12. 2004
|
Redakce Games.cz
Obdivovatelé fantastické říše Středozemě z Pána Prstenů letos měli Vánoce předčasně díky RTS, která potěšila příznivce kladných hrdinů jako Gandalf, Aragorn či Frodo, tak i sil Zla reprezentovaných legiemi Mordoru.
Pacific Storm - recenze české verze
30. 11. 2006
|
Redakce Games.cz
Zdají se vám letecké simulátory moc náročné, RTS nudné a taktické strategie málo propracované? Existuje jistá alternativa, která by vás mohla uspokojit. Snaží se zaujmout svou komplexností i zajímavým mixem žánrů.
Warhammer 40,000: Space Marine 2 – recenze temné a brutální akce
4. 9. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve 41. miléniu je jenom válka
Quake II – recenze remasteru legendární střílečky
28. 8. 2023
|
Zbyněk Povolný
Pochoutka pro nostalgiky... Ale co nováčci?
Blacktail – recenze dechberoucí slovanské pohádky
5. 1. 2023
|
Jakub Malchárek
Nezlob, nebo si tě odnese klekánice
Resident Evil Village: The Winters' Expansion – recenze
31. 10. 2022
|
Pavel Makal
Návrat do vesnice
Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry
30. 11. 2020
|
Pavel Makal
Nejlepší letošní hra Ubisoftu?
Draugen – recenze
8. 6. 2019
|
Mars Vertigo
Graavik je fiktivní malebná vesnička rozprostírající se kdesi na odlehlém norském fjordu. Draugen je zase hrozivý nemrtvý přízrak severského folklóru. A právě prolnutí těchto dvou konstant je základní stavební kámen příběhu adventury Draugen. Tajemství se objeví rychle, protože hned v samotném úvodu v pramici připlují naši dva neobvyklí hrdinové a najdou vísku podezřele vylidněnou.
Joint Task Force - recenze a videa
25. 9. 2006
|
Redakce Games.cz
Ať už budou teroristé mávat klacíky nebo atomovkou, válka proti nim zůstane pořád stejná. V teple domova vám naštěstí bude hrozit jen poté, až vám tato moderní RTS vyrazí dech svou grafikou a strhujícím tempem.
Brothers in Arms - recenze
21. 3. 2005
|
Redakce Games.cz
Být v kůži výsadkáře Matta Bakera o půl druhé ráno 6. června 1944 by asi nikdo nechtěl. Ocitnout se s holýma rukama uprostřed nacisty okupované Normandie, kdy nevíte, kde jste a kde jsou parťáci, je dost adrenalinové.
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Destiny: The Taken King - recenze
30. 9. 2015
|
Daniel Kremser
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
Stellar Blade – recenze akční jízdy s několika problémy
24. 4. 2024
|
Pavel Makal
Mám rád velké zadky a nemohu lhát
Observer - recenze
14. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.
MotoGP 20 – recenze
24. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Italské studio Milestone zvládá najednou vyvíjet dvě série offroadových motorek, MXGP a Monster Energy Supercross, a dvě série silničních motorek, Ride a MotoGP. Většinu z nich dodává každý rok v lehce obměněném stavu a dá se říct, že se s každým dalším dílem zlepšují. Platí to i o letošním MotoGP 20, ale evoluce je natolik střídmá, že by se tvůrci měli zamyslet nad kadencí vydávání svých her.
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.
Steel Division: Normandy 44 - recenze
28. 7. 2017
|
Václav Pecháček
Hrozně rád bych se někdy podíval do Normandie. Procházel bych se půvabnými severofrancouzskými městečky, zíral přes kanál na břehy Albionu, schovával se před bouřlivým počasím, představoval si, kam bych umístil těžký kulomet, do kterého lesíka bych uschoval jednotku parašutistů a jakou silničku bych zvolil tepnou své ofenzivní operace. Tohle trošku znepokojivé fantazírováni mi do hlavy nasadila Steel Divison: Normandy 44. Tahle výborná real-time strategie z druhé světové války před vás totiž (jakmile proniknete její tvrdou, špatně poživatelnou slupkou) postaví takovou iluzi generálského řemesla, až vám jedna ruka automaticky vklouzne do kabátu.