Recenze

Red Orchestra: Ostfront 41-45 - recenze

Po vzoru Day of Defeat se původně UT mod přeměnil v samostatnou multiplayerovou hru, která se odehrává na Východní frontě a svým důrazem na realistické válčení uspokojí zejména ty, kterým Battlefield připadá arkádový

Baldurs Gate II CZ - recenze

Až donedávna si mohli naplno vychutnat příběh RPG Baldurs Gate II pouze angličtináři, ale nyní se na domácí trh dostává Platinová edice v češtině, která obsahuje vedle bonusů i datadisk Throne of Bhaal.

Enclave - recenze

Čistokrevná řežba Enclave vyšla už loni pro Xbox, kde moc úspěchu neslavila. Jak se povedla konverze na PC? Zejména fanoušci akčních fantasy her jako Rune či Blade of Darkness si přijdou na své.

Battlefield Bad Company mega-recenze

Humorný příběh sebranky provinilých vojáků, kteří jsou zásadně nasazováni do pochybných operací. Ostatní se do nich nehrnou, protože sliby o možnosti téměř kompletní devastace prostředí nelhaly. Čím dalším v singlu překonává Call of Duty?

Overclocked - recenze & video

Němečtí tvůrci Moment of Silence vrhají do pole vážných adventur svůj další příspěvek a atakují tak loňské Zatracence. Jak obstáli? A jak obstojíte vy v roli psychiatra, který by sám sobě mohl být klientem?

Battle for the Pacific - recenze

Další hra od slovenského Cauldronu sice vypadá jako Soldier of Fortune 3 zasazený do prostředí Pacifiku za druhé světové a obohacený o týmové parťáky, ale hraje se ještě mnohem hůře. Je to vůbec možné?

Mass Effect - mega-recenze

Vychází nejzářivější hvězda v galaxii. Rozsvítila se u planety BioWare a posouvá styl vyprávění příběhů o světelné roky kupředu při skloubení RPG a lá Knights of the Old Republic s trendy z novodobých stříleček.

KoTOR 2: The Sith Lords - recenze

Zhruba rok po veleúspěšném sci-fi RPG Star Wars: Knights of the Old Republic příchází pokračování. Povedlo se mu ale udržet vysoko položenou laťku hratelnosti a přinést nějaká vylepšení? Zjistíte v první české recenzi...

Ratchet and Clank: All 4 One - recenze

Ratchet s Clankem se po PlayStation platformách prohání dlouhých devět let a za tu dobu si získali slušnou popularitu. Aby taky ne, když téměř všechny jejich hry mají na Metacritic mezi 80 - 90 %, což je na sérii o osmi dílech hodně solidní vizitka. Zdá se tedy, že výjimkou, která potvrdí pravidlo, je zatím poslední kus s podtitulem All 4 One, který na ty nejlepší prostě nemá. Jak je to možné?

Uncharted 3: Drake's Deception - recenze

Filmovatění her je pro někoho morem, pro jiného vítanou evolucí, ale rozhodně je postupujícím trendem. Může to vést k frustraci nad tím, že v Call of Duty každé tři minuty střílíte, abyste další dvě sledovali testosteronové dialogy, případně něco, co se bortí, aby vám to uvolnilo cestu do dalšího koridoru. Ale když se to povede, otevírá to zcela nové dimenze zábavy a sepětí s herními hrdiny.

Blitzkrieg 3 - recenze

Druhá světová válka se vrací do módy, alespoň ve hrách. Zejména zavedené série se do tohoto úseku historie začínají pomalu ale jistě vracet a zřejmě největší takový návrat můžeme očekávat od Call of Duty: WWII. Pokud se ale necítíte na hrůzy války tváří v tvář, možná bude lepší na celé bojiště nahlédnout shora – v realtimové strategii. V tomto žánru se po dlouhé absenci setkávají dva odvěcí rivalové v podobě Sudden Strike 4 a Blitzkrieg 3. První jmenovaná hra však vyjde až 11. srpna, zatímco Blitzkrieg 3 se pokoušela získat přízeň hráčů celé dva roky v předběžném přístupu. Moc se jí to zrovna nedařilo a obavy z kvality výsledné hry tak byly na místě. Nakonec to ale nedopadlo vůbec špatně.

Tearaway Unfolded – recenze

Tearaway Unfolded jsem spouštěl v pevné víře, že se pouštím do recenzování snad jen krapet vylepšené verze jedné z nejlepších her pro Vitu. Těžko jsem se mohl mýlit více – Tearaway Unfolded si ze svého předchůdce sice bere základní premisu příběhu, stěžejní prvky hratelnosti a některé lokace i postavy, v zásadě se však jedná o obsahem natolik odlišný titul, že směle dokáže obhájit svoji existenci na nové platformě a nepůsobí přitom jako pouhá ždímačka na peníze. K tomu je navíc třeba dodat, že i tentokrát se jedná o hru, která má jako celek smysl pouze na konkrétní platformě, a která by těžko mohla fungovat kdekoli jinde.

Blood Omen 2 - recenze

Od pátku se u nás prodává PC verze third-person akce Blood Omen 2 z upírské ságy Legacy of Kain, která se odehrává stovky let před Soul Reaver 2 a přináší vylepšené souboje nebo ukládání pozic.

Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze první části

Pokud vám nejsou klasické point and click adventury úplně cizí, pak jméno Charlese Cecila vykřikujete ze spaní a nejméně jednou do roka si zahrajete první Broken Sword s podtitulem Shadow of the Templars. Osobně se k prvnímu Broken Swordu vracím a pokaždé si uvědomím, jak je tahle hra nadčasová a ještě dnes i zcela bez problému hratelná. Proto jsem se na nápad udělat pokračování ve stylu jedničky díval skrz prsty. Nač dělat tutéž hru, jen s jiným příběhem a navíc skrze kickstarter? Proč se vracet tak moc dozadu a hrát pouze na nostalgickou strunu?

Viking: Battle for Asgard - recenze

Bohové jsou zase šílení. Tedy ti, které na severu uctívali fousatí mořeplavci. Nejudatnější z vikingských bojovníků Skarin má nyní na svých bedrech nejen osud lidí, ale i osud samotného sídla bohů - Asgardu.

Deponia - recenze

Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.

Sine Mora - recenze

Tvůrci z Grasshopper Manufacture mají sklony k uměleckému zpracování svých her. Naposledy to předvedli v akční adventuře Shadow of the Damned a nyní v těchto tendencích pokračují i v titulu Sine Mora. Jelikož se jedná o 2D střílečku viděnou z boku, čekal by to asi jen málokdo. Přesto musím říct, že Sine Mora je prostě krásná. Chlubí se však i jinými přednostmi.

Homefront - PC recenze

Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?

Breach - recenze netradiční střílečky

Rozmazlený multiplayerem v Call of Duty: Black Ops i Battlefield: Bad Company 2 jsem se pustil do téhle na první pohled bradavičnaté ošklivky. A pěkně jsem se z počátku proklínal. Obyčejná, čistě onlinová střelecká soutěž v ošklivém prostředí, zvuky připomínající starý Quake a malý počet serverů, to vše působilo depresivně i uboze.

Front Mission Evolved - recenze

Bývaly doby, kdy obří bojoví roboti patřili na herní scéně k oblíbeným stálicím. Japonci si na nich ujížděli jako šílení a roboti z populárních anime seriálů se objevovali s železnou pravidelností na většině herních konzolí. I na Západě jsme mohli pravidelně nasedat do kokpitů obřích monster a to především díky sériím Mechwarrior, Heavy Gear, ale i mnohým dalším.

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Commandos II - HD Remaster: recenze jedné hereze

Ano! Sny se plní! Desetiletý kluk ve mě tak zajásal, když mu Ježíšek v lednu nadělil HD verzi už skoro dvacet let staré klasiky taktických strategií Commandos 2: Men of Courage. O to větší bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že právě kuráže těmto veteránům už moc nezbylo. Studiu Yippee se totiž podařila až neuvěřitelná věc. Vzít výbornou předlohu, na které není co zkazit, a následně zkazit prakticky všechno.

Max Payne 2 - recenze

Po dvou letech se vrací detektiv newyorské policie, hrdina asi nejočekávanější akční hry letošního podzimu Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Čím vás hra chytne a nepustí, dokud ji nedohrajete - napínavým příběhem s romantickou zápletkou, efek

Incredipede - recenze

Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.

Gray Matter - recenze

Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.

CONAN. - recenze

Legendární bojovník Conan se dočkal nového zpracování, za které se konečně nemusí stydět. Vstupte s námi do barbarského věku temna, kde vládne brutální násilí a kde si respekt vydobudete pouze ostrým mečem.

Dark Souls III: The Ringed City - recenze

Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.

Blade Symphony - recenze

Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony. 

Splatterhouse - recenze

Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.