Výsledky hledání pro: the surge

Draugen – recenze

8. 6. 2019 | Mars Vertigo

Graavik je fiktivní malebná vesnička rozprostírající se kdesi na odlehlém norském fjordu. Draugen je zase hrozivý nemrtvý přízrak severského folklóru. A právě prolnutí těchto dvou konstant je základní stavební kámen příběhu adventury Draugen. Tajemství se objeví rychle, protože hned v samotném úvodu v pramici připlují naši dva neobvyklí hrdinové a najdou vísku podezřele vylidněnou.

Might & Magic Heroes VII - recenze

11. 10. 2015 | Ladislav Loukota

Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."

Guild 2: Pirates of European Seas rec.

11. 7. 2007 | Redakce Games.cz

Vloni jsme uvázli na mělčině tragické nedodělanosti, v datadisku však konečně můžeme napnout plachty, vyvěsit pirátskou vlajku a s větrem v zádech vyplout na moře parádní hratelnosti.

Might & Magic X: Legacy - recenze

3. 2. 2014 | Lukáš Grygar

Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.

World of Warcraft: Shadowlands – recenze endgamu

6. 1. 2021 | Pavel Skoták

Konec dobrý, všechno dobré

MotoGP 23 – recenze krásných motorek

22. 6. 2023 | Dominik Valášek

Všechno ostatní krom vizuálu bohužel skřípe

Marvel Rivals – recenze

17. 12. 2024 | Zbyněk Povolný

Živá voda pro umírající žánr

Singles 2: Triple Trouble - recenze

6. 7. 2005 | Redakce Games.cz

Příznivci sladkých romantických komedií a jihoamerických telenovel, pozor! Simulátor navazování romantických vztahů, flirtování a sexu bez cenzury má druhý díl. Jak se vyvedl, vám poví tato recenze.

Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce

5. 10. 2020 | Jakub Kovář

Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

3. 7. 2017 | Adam Homola

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

Downward Spiral: Horus Station – recenze

29. 6. 2018 | Lucie Jiříková

Virtuální realita navzdory dřívějším optimistickým předpovědím spíše skomírá. Poměrně slibně vypadal Fallout VR nebo Resident Evil 7 VR, žádná z těchto her však nepřekročila svůj stín. To znamená, že takový ten klíčový titul, který by ke koupi VR vybavení přiměl i docela obyčejné lidi, nejen technické nerdy, stále ještě chybí. Downward Spiral: Horus Station je další z her, která by to mohla změnit. I ona však od začátku nabízí dva módy – s VR brýlemi a bez VR brýlí. A tak na sebe v podstatě hned vysype, že ambicemi změnit situaci nehýří.

Ultros – recenze fantasticky psychedelické metroidvanie

19. 2. 2024 | Jakub Malchárek

Unikátní biopunk

Vampire Survivors – recenze jednoho z největších překvapení roku

8. 12. 2022 | Redakce Games.cz

Jak to může být tak dobré?!

Boogie - recenze

31. 12. 2007 | Redakce Games.cz

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Heroes of Might & Magic III HD Edition - recenze

28. 1. 2015 | Ladislav Loukota

Skoro šestnáct let uplynulo od vydání Heroes of Might & Magic III: Restoration of Erathia, jedné z nejlepších tahových strategií všech dob, a zároveň i příčiny rozkolu mezi přáteli, rodinami či partnery vlivem vydařeného hotseat režimu na jediném počítači. HoM&M III se však zároveň stala i vrcholem série, který žádný z následovníků nepřekonal. Logika proto velí, že by aktuální HD verze pro PC Windows a iOS/Android tablety měla zábavu stále vyzařovat s nezměněnou intenzitou. Tak jednoduché to ale s Heroes of Might & Magic III HD bohužel není.

Legend of Grimrock II - recenze

22. 10. 2014 | Pavel Dobrovský

Před dvěma lety jsme poprvé slyšeli o finském studiu Almost Human. Chlapci z města Espoo totiž vydali Legend of Grimrock a přivedli tím k životu mrtvolu krokovacích dungeonů. Nejpodivnější bylo, že nešlo o zombie se zlomenou nohou, ale o napínavou hru naplněnou obsahem až po okraj. Nejen pamětníci Eye of the Beholder nebo Dungeon Master plakali dojetím. A nyní, o zmíněné dva roky později, se Almost Human vracejí s Legend of Grimrock II, aby dokázali, že umí být grimrockovatější než Grimrock.

Fallout 1.5: Resurrection - recenze

26. 11. 2013 | Marek Fišer

Psal se rok 2003, frčely hry jako Arcanum nebo Morrowind a Black Isle (vlastněni a financováni tonoucím kolosem Interplay) srdcem i duší makali na projektu Van Buren alias Fallout 3, který měl být pomyslným zlatým hřebem dosavadního snažení. Nesmyslně vyplácané peníze za nikdy nedodělané projekty typu Torn, odchody největších herních mozků a váznoucí výplaty však dávaly tušit, že se nad Černé ostrovy víc než co jiného žene temná mlha. Na Mikuláše Black Isle klinicky umřelo a mnohé sny s ním.

Starfield – recenze vesmírného opus magnum

31. 8. 2023 | Jakub Malchárek

Kde jsem to jenom viděl?

Tchia – recenze hry, která vás zavede do nádherné Nové Kaledonie

5. 4. 2023 | Patrik Hajda

Za mořem, kulturou a požírači dětí

Indiana Jones & Emperors Tomb - rec.

7. 4. 2003 | Redakce Games.cz

Mužný a neohrožený archeolog s bičem a koženou bundou si v mnohém nezadá s jinými kultovními tituly od studia LucasArts a proto jsme do Cisařovy hrobky vkládali velké naděje. Bohužel marně...

Black Book – recenze výletu do slovanské mytologie

20. 8. 2021 | Pavel Bareš

Zaklínačovštější než Zaklínač

Super Mario Odyssey - recenze

3. 11. 2017 | Jakub Kovář

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

Sonic Mania - recenze

9. 9. 2017 | Lucie Jiříková

Ježek Sonic patří mezi největší videoherní celebrity. Dlouhé roky zaštiťoval herní mašiny od Segy a jejich majitele bavil ultra rychlými skákačkami. Jelikož se jednalo o zlatý věk arkádových her, osud mu do cesty stavěl mnoho překážek. Ze své pozice se musel o fanoušky přetahovat s dalšími výraznými postavami té doby, například s instalatérem Mariem. A uspěl.

Phantaruk - recenze

31. 8. 2016 | Lucie Jiříková

Ačkoliv jsou hororové hry populární a vzniká jich celá řada, většina z nich ve výsledku nemá s hororem nic moc společného. Vývoj hororové hry je totiž velmi specifický – kromě jisté úrovně hratelnosti v ní musí být zachováno nezbytné napětí. A to bývá oříšek a docela velký.

Recenze