Spellforce: Shadow of Phoenix - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Spellforce: Shadow of Phoenix - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 3. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Výborný mix RPG a RTS si vloni v létě vysloužil první datadisk, i když tehdy šlo jen o příběhového levobočka. Osm měsíců poté autoři vše napravují a nabízejí nám v druhém přídavku rozuzlení obou předchůdců.

Autor: Gef
Publikováno: 17.března 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: prodávaná/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Archiv Druhé datadisky bývají ošidné – tahají z nás jen vývojáři na pokračování peníze, nebo se to už do prvního rozšíření prostě nevešlo? Tentokrát se to však má trochu jinak. Každý, kdo si zahrál minulé hry s názvem Spellforce, očekával Shadow of the Phoenix se značnou netrpělivostí. První datadisk The Breath of Winter nebyl totiž pokračováním vnášejícím do příběhu alespoň trochu světla, nýbrž téměř paralelou z jiného kouta světa. A Fénixův stín nám to měl vše vysvětlit.

Stejně jako u předešlého přídavku se ani tentokrát nebudeme zdržovat popisem herních principů, jelikož se na nich nic nezměnilo. Případní nováčci v sérii nechť nejprve zavítají na článek o The Order of Dawn, a neuškodí, když to cestou vezmou ještě přes The Breath of Winter; tady by se mohli ztratit.

 Není kampaň jako kampaň
Po odehrání obou předchůdců by si člověk myslel, že tak nějak tuší, jak se vše bude vyvíjet dál. Hned po několika hodinách hraní však najednou zjišťujete, že je všechno nejspíš jinak, než jak se zdálo být nalajnováno z předchozího přímočarého datadisku TBoW. Pryč je ona pohádková jednoduchost a najednou vyvstává otázka, jak dlouho se v tom sakra ještě vyznáte. Ono by se tedy všechno vysvětlilo, kdyby jeden nebyl zvědavý a spořádaně si vybral kampaň podle toho, co už ze Spellforce odehrál…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Ne nebojte, nečekají vás dvě odlišné kampaně, jen dva různé začátky (pro TBoW a TOoD) spočívající v úvodní animaci a jedné misi. Pak se vše srovná, ale i to stačí na to, abyste měli dostatek příležitostí natropit si z příběhu ještě větší guláš, než z něj činí sami autoři. Pryč je také najednou jistota, kam která postava patří. Setkáte se tu s mnoha známými tvářemi v opravdu nečekaných situacích. No řekli byste do Rohena, že… Ale raději nebudeme s vyprávěním příběhu lézt Shadow of the Phoenix do zelí, to byste to pak nemuseli vůbec hrát.

Zvětšit zdroj: Archiv Na jeden spolehlivý pevný bod tu však přeci jen narazíte – nenapravitelný zlodějíček, který vás do svých pochybných plánů zasvětil už dvakrát, „velký“ McWinter. Prostě stabilita sama. Flink totiž konečně dosáhl nějakého úspěchu – svým vystoupením v minulých dílech si vysloužil i obsazení do hlavní linie příběhu. I kdybyste se sebevíc snažili, tentokrát se setkání se zosobněním grandiózní drzosti a vrcholu podvodnické nešikovnosti prostě nevyhnete.

 Nemalé drobnosti
Ač jako nesamostatný datadisk nemá moc právo kecat do předem dané hratelnosti, Shadow of the Phoenix se o to několika drobnostmi alespoň s úspěchem snaží. Dvě nové budovy pro každou rasu nejsou jen obyčejnými doplňky, ale poskytují hráči úplně jinou formu jednotek nezávislou na vyvolávacích monumentech.

V jednom případě získáte stádo všehoschopného zvířectva – od sympatických divočáků s válečným tetováním na rypáku až po rozverné pixie odhodlané svými droboučkými kouzelnými hůlkami k smrti umlátit vlkodlaka. V tom druhém dostanete k dispozici dobývací jednotky vycvičené k tomu, aby se na dálku vypořádaly se soudržností jakéhokoli zdiva. Pokud se ještě pamatujete na smrtící černé věže, jistě vám nemusíme zdůrazňovat, jak moc si s příchodem těchto nových posil oddychnete.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Na rozdíl do mrazivého levobočka, kterého jsme si mohli zahrát loni v létě, je SotP pokračováním jak TOoD, tak TBoW. Pro hráče to znamená jednu velmi příjemnou skutečnost – tentokrát si může importovat postavy z předchozích dílů a vylepšit si je až o dalších pětadvacet úrovní. Kouzelné aury hrdinů tak konečně získají ten pravý říz - je radost dívat se na hordy kostlivců, jež ve vaší přítomnosti co dvě sekundy bezradně škytnou, načež se jim od jejich neživých životů odečte příjemná sumička 200 bodů.

Zvětšit zdroj: Archiv  Poučení z minula
Ze dvou předchozích počinů jsme si zvykli na nenadálé vytrhávání protivnými nepřáteli z obdivování impozantních panorámat. Druhý datadisk však nádherné scenérie poněkud zanedbává, a tak se po úchvatném The Breath of Winter konečně budete raději věnovat hraní než okukování prostředí. Na škodu to rozhodně není, spolu s vypiplanou grafikou totiž pole vyklidily i nesmyslné hordy sebevražedných nepřátel. Procházení příběhem se tak stává plynulejším a nebezpečí, že v zápalu divoké řeže zapomenete, za co se to vlastně tak zuřivě bijete, už není tak vysoké.

Ke slovu se také dostanou neagresivní úkoly, kdy je zapotřebí zapojit více komunikace s NPC, různým tlačítky, menhiry a pákami, než nonverbální dorozumívání s vlezlými nepřáteli. RPG harcovníky jistě potěší i náznak návratu k listování deníkem s nepovinnými úkoly, jejichž řešení vám nedá spát několik dlouhých misí. Sklizeň z TOoD však rozhodně nečekejte. I přesto se dobře pobavíte třeba s opilým obrem, dostanete možnost vyprášit kožich otylému instruktorovi v aréně nebo udobřovat rozhádané kupce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
Zvětšit zdroj: Archiv 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

 Ty menší drobnosti
Pár novinek od TBoW zmizelo (např. tvorba vlastních run), něco klasicky datadiskového přibylo (další kouzla, předměty, nepřátelé, samostatné scénáře) a něco zůstalo při novostarém. Shadow of the Phoenix působí stejně jako The Breath of Winter dojmem, že si je vědom zbytečného patosu a svého zcela průměrného fantastického příběhu. Klišé se tu hádá s klišé, které z nich to druhé vidělo v deseti jiných hrách jako první. A tak se vše zachraňuje příjemným humorem několika vašich společníků. A nejen jich. Ostrůvek v poslední misi si v ničem nezadá s kostlivci vyskakujícími z hrobů v Greyfellu těsně před finále původního Spellforce.

Dle očekávání ve hře zůstávají i staré neduhy. Od vydání prvního datadisku ostatně ještě neuplynuly ani dva semestry a za tu dobu se toho s pokročilou demencí jak vašich, tak nepřátelských jednotek mnoho udělat nedá. Také těžko ukočírovatelné ovládání nedoznalo žádných změn a zůstalo i u zatajování popisu kouzel runových hrdinů.

Zvětšit zdroj: Archiv Nepříjemná trvanlivost se týká rovněž (nedo)řešení volných scénářů – stále je to ta hloupá řada nudných map bez příběhu a jakéhokoli důvodu se do nich v singleplayeru vůbec pouštět. Potěší snad jen skutečnost, že tentokrát si do „RPG“ map našly cestu i jednoduché úkoly. I tak je tuhle část radno navštěvovat pouze s doprovodem. Ne, že by se tak vyřešila možná nesvéprávnost vašeho hrdiny, ale v multiplayeru jsou zdejší mapy přeci jen nesrovnatelně zábavnější.

Stáhněte si pro datadisk: Trailer

Stáhněte si pro původní hru: Češtinu, Patch, Demo, Trailer, Cheaty, Editor a Hudbu

Související články: Spellforce recenze (12/2003) a návod, Spellforce: The Breath of Winter recenze (9/2004), Novinky

 
Gef
autorce je 27 let, pracuje jako redaktorka populárně vědeckého časopisu a z her na ní mají smůlu hlavně strategie a RPG




 
 
Gef

Verdikt:

Přestože se tenhle datadisk hraje lépe než oba předchůdci, je to stále jen druhé rozšíření a někoho už ony ohrané principy mohou napotřetí začít trochu nudit. Naše hodnocení tedy odpovídá sice výbornému, ale… prostě druhému datadisku.

Nejnovější články