Výsledky hledání pro: Call of Duty

Monaco: What's Yours is Mine - recenze

25. 5. 2013 | Ondřej Švára

O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.

Fire Emblem: Awakening - recenze

16. 5. 2013 | Miloš Bohoněk

Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

26. 11. 2012 | Aleš Smutný

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze

19. 3. 2011 | Tomáš Jung

Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!

Lost Horizon - recenze

22. 11. 2010 | Lukáš Grygar

Lajsnout si virtuální reinkarnaci Indiana Jonese je hodně velké sousto. A zkusit to rovnou na poli adventur je čirá sebevražda. Animation Arts totiž nejsou LucasArts v časech scénáristy Hala Barwooda nebo skladatelského tria Bajakian / Land / McConnell a Lost Horizon tím pádem není a nemůže být uctívanou Fate of Atlantis. Přesto si s gustem nabíhá proti sázkovému kurzu, který bookmakeři herní historie posadili sakra vysoko. Ale nebyl tohle vlastně jeden z Indyho charakteristických rysů, jít do situací, které se zdály být bez šance na vítězství?

Fable Fortune – recenze

3. 4. 2018 | Patrik Hajda

Tak dlouho se čeká na další Fable, až dostaneme další Hearthstone. Vyhnout se srovnání s nepolevujícím králem je pro každou ambiciózní karetku toužící po věčné slávě prakticky nemožné. V případě Fable Fortune to platí dvojnásob. Postačí vám, když si odmyslíte grafiku, a hned bude mnohem obtížnější hledat rozdíly. Ale jsou tu. Zůstává otázka: stojí tyto rozdíly za to?

Battlefield 4 - recenze

12. 11. 2013 | Aleš Smutný

V týden staré zprávě o stavu multiplayeru v Battlefield 4 jsem vysvětloval, proč tehdy nebylo možné hru jakkoli hodnotit. Singleplayer kampaň je zde pouze (módní) doplněk na okrasu a multiplayer nebyl plně funkční. Hrát se dal, ale rozhodně ke Battlefield 4 nešlo sednout s jistotou, že zrovna teď si zahrajete a hra vám výsledky s jistotou připíše. Padesátiprocentní úspěšnost při přihlašování do her také není nic moc.

Brothers in Arms - recenze multiplayeru

15. 5. 2005 | Redakce Games.cz

Kořením mnoha akčních her je klání více hráčů. A o tom, jak kuchaři z Gearboxu ochutili své poslední veledílo, se dočtete v dodatečném zhodnocení multiplayeru druhoválečné akce Brothers in Arms.

Hráli jsme spoustu her pro PlayStation VR2. Tyhle by neměly ujít vaší pozornosti

24. 2. 2023 | Pavel Makal

Malé i velké zážitky ve virtuální realitě

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

3. 8. 2015 | Ladislav Loukota

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Blacksite: Area 51 - mega-recenze

27. 11. 2007 | Redakce Games.cz

Měli osvědčený námět, nejlepší technologii i zkušený tým. Měli peníze, silného vydavatele i dostatek času. Jak se tedy z nadějné sci-fi FPS mohlo stát zklamání podzimu? Kde se stala chyba?

Endless Space - recenze

2. 8. 2012 | Jan Smejkal

Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.

PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze

12. 2. 2018 | Václav Pecháček

PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

27. 4. 2020 | Miloš Bohoněk

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze

25. 6. 2018 | Vilém Koubek

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…

The Last Guardian - recenze

6. 12. 2016 | Jan Olejník

Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.

The Keep - recenze českého dungeonu

3. 10. 2014 | Aleš Smutný

Na začátek si musíme vyjasnit jednu věc. Krokovací dungeon je královský herní žánr. Co na tom, že je už nějaký ten pátek mrtvý a dnes jej nekromanticky vyvolávají jen tituly jako Legend of Grimrock nebo právě český The Keep. Zlatá éra her jako Dungeon Master, Chaos Strikes Back nebo Stonekeep je pryč. Snad právě proto tituly jako The Keep vženou nostalgickou slzu do oka sešlých starců mého ražení a mladší generaci ukáží, v čem spočívala krása a údernost tohoto žánru.

Lost Planet 3 - recenze PC verze

27. 8. 2013 | Miloš Bohoněk

Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.

Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky

27. 7. 2013 | Ladislav Loukota

Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.

Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze

30. 11. 2012 | Lucie Jiříková

Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.

LEGO Star Wars III: The Clone Wars - recenze

8. 4. 2011 | Aleš Smutný

Další zářez na pažbě značky LEGO, která bere svou invazi do her smrtelně vážně a důkladně, nabízí opět možnost hrát za hrdiny série Star Wars – bohužel hlavně v událostech známých z animovaného seriálu Clone Wars. Ten se u nás netěší takovému zájmu jako jinde ve světě navzdory tomu, že hezky rozšiřuje Star Wars universum, je zábavný a některé díly jsou bez přehánění geniální. Pokud však Clone Wars neznáte, nic zásadního se neděje, hře to nic neubírá, fandům zkrátka kontext jednotlivých scén dojde trošku dřív.

Sunset - recenze "revolučního" dramatu

7. 6. 2015 | Ondřej Švára

Velmi specifický druh umění stvořili belgičtí Tale of Tales v atmosférické adventuře Sunset. Příběh z luxusního apartmánu, za jehož okny zuří lidové povstání, přináší hráčům dříve nepoznané zážitky. Nebýt drobných chyb, například rutinního opakování některých herních činností, byla by Sunset dokonalým příkladem herní originality.

Obrázky z Disciples II: Dark Prophecy

3. 12. 2001 | Redakce Games.cz

Tahová strategie Disciples II: Dark Prophecy bude navazovat na první díl v této sérii - Disciples: Sacred Lands - a patrně vyjde ve stejné době, co nejnovější díl podobně laděné hry Heroes of Might and Magic.

Dead Island - recenze

11. 9. 2011 | Vilém Koubek

Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.

Titanfall - recenze

18. 3. 2014 | Aleš Smutný

Jen málo her je pojmenováno výstižněji. Titanfall se skutečně točí kolem Titánů, obřích robotických obleků a jejich „pádu“. V jednom kontextu jde o proces zničení onoho robota a v druhém o proces příletu z orbity, kdy čekáte na přistání svého kovového druha, v němž a nebo po jehož boku se vrhnete zpátky do líté řeže.

Killzone 2 - recenze multiplayeru

19. 5. 2009 | Redakce Games.cz

Po mimořádném bitevním zážitku nezbývá než pokývat hlavou nad tím, jak se online zápolení na planetě Helghan daří udržet bez poklesu framerate nebo lagů.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

30. 10. 2017 | Jan Slavík

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Recenze