Brothers in Arms - recenze multiplayeru

Kořením mnoha akčních her je klání více hráčů. A o tom, jak kuchaři z Gearboxu ochutili své poslední veledílo, se dočtete v dodatečném zhodnocení multiplayeru druhoválečné akce Brothers in Arms.

Autor: Kopulkon
Publikováno: 15.května 2005

Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: pár týdnů

zdroj: tisková zpráva Na zoubky jsme se taktické akční hře Brothers in Arms podívali již v recenzi takřka před dvěma měsíci a později jsme si ji ještě připomněli ještě ve dvoudílném podrobném návodu. O čem ale řeč zatím nebyla, je hra více hráčů, k jejímuž testování bylo potřeba více času. Jak určitě víte, v Brothers in Arms je singleplayerová kampaň zasazena do prostředí francouzské Normandie během června roku 1944, a tak je logicky i dějištěm multiplayeru. Hráči mají možnost proti sobě zápolit na celkem deseti mapách. Ale klasické a profláknuté módy jako jsou třeba Deathmatch nebo Capture the Flag byste tu hledali marně. V Brothers in Arms se musíte podřídit pevnému nastavení v každé mapě.

• Bojujeme o náklaďák
Například na mapě Crossroads at Pellerin mají Němci za úkol ubránit poškozený zásobovací náklaďák, zatímco američtí útočníci na něj musí umístit nálože a ubránit je, dokud neexplodují. Útočící strana musí svůj úkol splnit do 10 minut - pokud se jí to nepodaří, vítězí samozřejmě obránci. Multiplayer lze hrát maximálně ve dvou lidech na každé straně, přičemž každý z těchto dvou živých členů týmu má pod svým velením ještě další tři počítačem řízené vojáky, které ovládá stejnými příkazy jako v singleplayeru. To znamená, že proti sobě obvykle bojují dva týmy skládající se z celkem osmi vojáků (2 živí hráči a 6 botů).

Rozdíl oproti singleplayeru je v tom, že hráč se po své smrti ihned převtělí do jednoho ze svých přeživších (dříve počítačem řízených) vojáků. Pokud ve vašem týmu padne poslední muž, začínáte na startovní pozici své strany s novými vojáky. To ale nejde donekonečna, neboť každý hráč má k dispozici jen určitý počet „vstupenek“ na bojiště, po jejichž vyčerpání již může boj sledovat jen jako divák.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Týmy se dělí stejně jako ve hře jednoho hráče na palebné a útočné, přičemž ani na americké, ani na německé straně nesmí být dva týmy stejného typu. Od sebe se odlišují výzbrojí, takže palebná čtveřice má zbraně určené k boji na dálku, kdežto samopalníci se orientují na boj z větší blízkosti. Výzbroj je jinak totožná se singl playerem a jednotlivé smrtící nástroje jsou dobře vyvážené. S tím se občas pojí trochu potíže, neboť čas od času narazíte na hráče, kteří prostě odmítnou hrát, dokud jim ostatní neuvolní místo právě u jejich vytoužené strany. Netřeba dodávat, že tyto lamky neustoupí, dokud je správce ze hry nevyhodí nebo nedosáhnou svého.

zdroj: tisková zpráva • Zabij, rozbij, dones
Systém hry je tedy v zásadě totožný na všech mapách, jak je to ale s rozmanitostí plněných úkolů? Američané povětšinou ničí protiletadlová děla, přenášejí rozkazy přes nepřítelem obsazené území nebo se snaží o zničení důležitého mostu. Na Němcích je jim v tom samozřejmě zabránit, i když v několika levelech jsou úlohy vyměněny. V žádné z misí ale ani jedna ze stran nedisponuje tanky, důraz je kladen výhradně na boj pěchoty.

Co se týče vyváženosti map, musím říct, že žádná z nich není za některou stranu vyloženě neuhratelná. I když se zdá být například útok na německá děla chráněná síti zákopů v misi In the Trenches nesplnitelným úkolem, není tomu tak díky šikovnému umístění startovních pozic obou stran a vůbec celkovému rozestavení strategických míst. Vyhraje tak ten lepší a to je jedině dobře.

O principu multiplayeru v Brothers in Arms tedy již základní představu máte. Zásadní otázkou ale je, jak se to vlastně hraje? Odpovím, že příjemně, ale žádný zázrak to také není. Her, do kterých by se šlo připojit není zrovna mnoho, a tak dost naštve, že se v uživatelském rozhraní nedozvíte tak zásadní informaci jakou je odezva, neboli ping. Zjednodušeně řečeno, jedná se o dobu, za jakou se akce, kterou provedete na svém počítači, projeví v samotné hře. Čím nižší ping, tím samozřejmě lépe. V BiA se jej ale nedozvíte - kvalitu připojení můžete jen odhadovat podle pofiderních hvězdiček, jejichž vypovídací hodnota je hodně blízká nule.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
I když mám poměrně slušné připojení (ADSL; odezvy v ČR, Holandsku nebo třeba Německu například v Call of Duty málokdy překračují hranici 80-90 ms), nezřídka jsem spílal na adresu zalagovaných serverů UbiSoftu (tzn. hra se na okamžik zastaví a až se znovu rozjede, objevíte se o 20 metrů dále, většinou s dírou v hlavě). Nejsem v tom sám, na tyto potíže si stěžují i ostatní hráči. Nutno ale podotknout, že přežít se to dá a zas taková tragédie to není.

• S popcornem v ruce
zdroj: tisková zpráva Docela mi vadí, že se po připojení do již rozehrané hry nemůžete zapojit do bojů, ale pouze jako pasivní divák sledovat dění na bojišti. Nemáte k dispozici žádné ukazatele, takže nemáte představu, jak dlouho budete muset čekat na další kolo, ani jak se zápas vyvíjí. Na druhou stranu musím říct, že jsem si v odpoledních i večerních hodinách volného fleka ulovil vždycky, jen to chtělo trochu trpělivosti. Někdy tedy trochu více trpělivosti... Jak jsem již naznačil, hrát můžete jen po místní síti nebo pomocí služby Ubi.com, kde si povinně musíte zřídit účet (zdarma). Asi netřeba dodávat, že bez originálního klíče ostrouháte mrkvičku...

• Sejmul jsem ho nebo ne?
Na hře samotné se mi nelíbí, že skoro vůbec nemáte představu, jestli jste nepřítele zabili nebo ne. Žádná hláška se neobjeví, ani se nemůžete podívat do tabulky, protože ji autoři prostě do hry neimplementovali. Kolik jste jich dostali, se dozvíte až na konci hry. To mi osobně přijde jako dosti velké mínus, zejména kvůli podivnému způsobu, jakým hra počítá zásahy. Přísahali byste, že střílíte náckovi přímo na hlavu, ale neviditelná bariéra je svinstvo na kvadrát, a tak mu prostě neublížíte. A přepínat se do módu situational awareness view (pohled shora, kdy máte přehled o dění na bojišti...), abyste se podívali, zda jste zasáhli, není v zápalu boje zrovna nejlepší nápad. Zvláště když se, narozdíl od hry jednoho hráče, dění v poli pochopitelně nezastaví.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Z toho se dá docela snadno odhadnout, že výhodu má bránící hráč. Průběh zápasu je opravdu spíše pomalejší a taktičtější, neboť pokud nehrajete proti začátečníkům a budete nabíhat, po pár minutách vám dojdou vstupenky a než ostatní rozumnější hráči skončí, můžete si zatím odskočit na kafe. Úspěch tedy budou slavit ti, kteří se se svým spoluhráčem alespoň rámcově domluví na společném postupu, využijí granátů a nepřítele takříkajíc přečůrají. Na druhou stranu, pokud chytnete za spoluhráče nějakého neschopného trubku, můžete se jít vyfotit, protože sami toho moc nenaděláte, zvláště pak na některých mapách, kde je spolupráce přímo klíčová.

Například v misi s názvem Channel se Němci snaží o zničení stavidel a zpomalení postupu amerických tanků. Američanům se stačí pouze zapéct poblíž položišť bomb a čekat a čekat. Někteří jedinci by zde v roli Američanů jistě uvítali možnost postavit si chatovou osadu, protože jsem viděl i hráče, kteří za celou hru stříleli pořád z jednoho místa. Němci se prostě musí na něčem domluvit a zaútočit společně a koordinovaně, jinak jsou bez šancí. Pokud se už nacistům podaří bomby položit, vznikají poměrně zajímavé a dramatické situace, kdy bojující strany střídavě zapínají a vypínají odpočet do výbuchu, podle toho, jestli je zrovna nějaká živá duše poblíž trhaviny.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva další vytípané obrázky z této hry najdete v naší galerii

• Závěr
U síťového BiA jsem se sice docela dobře bavil, ale třeba na takové Call of Duty to nemá ani náhodou. Zábava je také přímo úměrná kvalitě spoluhráčů, neboť vzhledem k malému počtu hráčů se hlupák pozná ihned a to se pak nudí úplně všichni. BiA je zkrátka navrženo pro jednoho hráče a multiplayer je nutno brát spíše jen jako takovou třešničku na obrovském, i když pro někoho možná trpkém, dortu singleplayeru.

zdroj: tisková zpráva Multiplayer Brothers in Arms je příjemným doplňkem hry jednoho hráče, ale kvalitou se jí nevyrovná. Zejména kvůli nízkému počtu hráčů, kteří mohou bojovat zároveň a faktu, že i když nepříteli vidím hlavu, nemohu jej zabít, bych dal kousek své ruky do ohně za to, že masové oblibě se multiplayer BiA těšit nebude.

Stáhněte si: Patch, Trailery, Videa, Cheaty...

Související články: Recenze, Návod 1. a 2. díl, Preview, Novinky...