Recenze
Brigade E5: New Jagged Union CZ recenze
6. 2. 2008
|
Redakce Games.cz
Skvělé taktické boje, najímání charismatických žoldáků, hromady autentických zbraní. Taková byla série Jagged Alliance. Překoná ji Brigade E5, novinka v domácích obchodech?
Nemův podmořský svět zábavy - recenze
3. 5. 2004
|
Redakce Games.cz
Další dětská hra ze série Hledá se Nemo vznikla podle animovaného filmu od Disneyho a vydáte se v ní do hlubin oceánu, kde budete spolu s Nemem testovat paměť a postřeh v mini-hrách jako pexeso či skořápky.
Gore: Ultimate Soldier - recenze
11. 6. 2002
|
Redakce Games.cz
Už Daikatana předvedla, že hry s extrémně dlouhou dobou vývoje to nemají v konkurenci technologicky vyspělých trháků snadné a first-person střílečka Gore: Ultimate Soldier je toho dalším důkazem.
Evolva
16. 6. 2000
|
Redakce Games.cz
Evolva - recenzeAutor: Béla NemeshegyiPublikováno: 16.června 2000 Už mnohokrát ...
The Talos Principle - recenze
29. 12. 2014
|
Ondřej Švára
Víra je dobrým prostředkem k pochopení vlastní existence. Chorvatští Croteam (Serious Sam) ji spojili s filozofií, vědou i zábavou a vznikla z toho hra The Talos Principle. Nová přemýšlivá 3D bludišťovka učiní z hráče moderního apoštola, který při řešení logických hádanek naváže dialog se Stvořitelem, dojde k poznání a inspiruje celá lidská pokolení. Výjimečná je však novinka nejen soutokem myšlenek, vedoucích (snad) k odhalení podstaty života. The Talos Principle potěší i jako logický rychlík s velkou směsicí herních nápadů.
Magrunner: Dark Pulse - recenze
3. 7. 2013
|
Ondřej Švára
Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.
Anarchy Reigns – recenze
16. 3. 2013
|
Aleš Smutný
Platinum Games je tak trochu nedoceněné studio. Dělá poctivé hry, zábavné hry, ale vydavatelům jejich titulů buď nefunguje marketing, nebo si na ně zasedl nějaký zlý herní bůh. Doopravdy uspěla jen Bayonetta a částečně MadWorld, protože přinesl na tehdy „slušné“ Wii brutálně masakrální akci, u které jste se občas pořádně zapotili – doslova.
Minecraft - recenze X360 verze
24. 5. 2012
|
Lucie Jiříková
Dovedete si představit LEGO ve virtuálním světě? Pokud ano, máte v hlavě hrubý náčrt Minecraftu. Je to jako nekonečná stavebnice. Kostičky jsou všude, kam se jen podíváte. Jsou z nich mraky, rostliny a dokonce i zvířata. Na první pohled se titul z dílen (nezávislého) studia Mojang může zdát zaostalý, ale v několika následujících vteřinách hráče přesvědčí o staré pravdě - v jednoduchosti je síla.
Fez - recenze
30. 4. 2012
|
Pavel Dobrovský
Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.
Afterfall: Insanity - recenze
10. 12. 2011
|
Karel Drda
Budoucnost lidstva není považována za nějakou procházku růžovým sadem. Pokud by se navíc měl našinec řídit vyhlídkami herních vývojářů z Polska, pak by se asi velmi záhy rozhodl pro dobrovolný odchod ze světa. Pokud nás totiž nebudou terorizovat emzáci, roboti či decimovat jaderné války, pak nás budou chtít alespoň požírat zmutované zombie. O tom, jaké by to mohlo být, se můžeme dozvědět z hororové akční adventury Afterfall: InSanity.
Crysis - recenze konzolové verze
15. 11. 2011
|
Pavel Válek
Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o Crysis, zřejmě jste poslední čtyři roky žili v jeskyni, nebo jsou vám hry úplně cizí. Jak jinak si vysvětlit, že by vám unikla hra, která se od svého původního vydání v roce 2007 stala hlavním benchmarkovacím nástrojem a při testech hardwaru se používá i dnes. Ne, to prostě není možné!
Proun - recenze "československého" Wipeoutu
21. 8. 2011
|
Ondřej Švára
Když ho vidíte v pohybu, připomíná Proun klasický Wipeout. Avšak po pár vteřinách hraní si možná vzpomenete na něco úplně jiného. Třeba jako já na geometrické intro z LHX: Attack Chooper nebo na tu dětskou, barevně lakovanou, dřevěnou stavebnici, na takové ty zelené kvádříky, žluté stříšky a červené mostíky, ze kterých se dá postavit parádní hrad, co ale nedrží pohromadě. Proun je vůbec hra o asociacích. Až mě brní, jak mnoho barevných nálad tenhle ve skrze primitivní závod s koulí na lepivém potrubí může skrývat.
Mount & Blade: With Fire & Sword - recenze
29. 7. 2011
|
Aleš Smutný
Jan Skrzetuski, pan Podbipieta, Jurij Bohun, pan Wolodyjovski... pokud vám tato jména nic neříkají, pravděpodobně pro vás nebude mít Mount & Blade: With Fire & Sword to kouzlo, jaké tvůrci zamýšleli. Nic to však nemění na tom, že byste si měli onoho Sienkiewicze přečíst, chátro nehodná! Ale zpátky ke hře, která, ač by teoreticky měla být lepší než původní titul či Warband, to prostě nezvládá.
Breach - recenze netradiční střílečky
14. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Rozmazlený multiplayerem v Call of Duty: Black Ops i Battlefield: Bad Company 2 jsem se pustil do téhle na první pohled bradavičnaté ošklivky. A pěkně jsem se z počátku proklínal. Obyčejná, čistě onlinová střelecká soutěž v ošklivém prostředí, zvuky připomínající starý Quake a malý počet serverů, to vše působilo depresivně i uboze.
Vanquish - recenze
24. 11. 2010
|
Petr Poláček
Japonci se do svých úvah o konci produktivní vývojářské kultury zabrali natolik, že úplně ztratili soudnost a hlavně důvěru ve své schopnosti. Hledají vzory na Západě a marně se snaží přejímat postupy, se kterými si jejich asijský naturel neumí poradit. Výsledkem jsou hry bez tváře a „drajvu“ a spousta peněz propálených zbytečně neefektivním vývojem. Přitom mají vzory správného přístupu přímo pod nosem a nedívají se. Vanquish je ten vzor.
Auto Assault - recenze
9. 7. 2006
|
Redakce Games.cz
Onlinovky si byly až donedávna podobné jako vejce vejci a teprve nedávno začaly vznikat první odvážné pokusy, jako právě Auto Assault, v němž místo pobíhání po svých jezdíte po herním světě v post-apokalyptickém vozítku.
Ghostrunner 2 – recenze skvělé kyberpunkové řežby
27. 10. 2023
|
Zbyněk Povolný
Blesková akce, co chytne a nepustí
Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout
6. 7. 2023
|
Michal Krupička
Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?
Masterplan Tycoon – recenze minimalistického automatizování
20. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Přístupný bráška Factoria
Warhammer 40,000: Boltgun – recenze boomer shooteru s mariňáky
23. 5. 2023
|
Pavel Skoták
Za Císaře!
Boneraiser Minions – recenze další nezávislé dopaminové drogy
28. 3. 2023
|
Jakub Malchárek
Vampire Survivors mají vyzyvatele
Gotham Knights – recenze superhrdinské městské akce
20. 10. 2022
|
Jakub Malchárek
Ještě že se toho nedožil Batman
F1 2014 - recenze
31. 10. 2014
|
Ondřej Švára
Bylo to mimořádně netradiční setkání. F1 2014 se v žádných reklamních textech neprezentovala jako hra, kterou opravdu musíte mít, což je úplně nová zkušenost s reklamou. Avšak upřímnost za upřímnost – kde nic není, tam opravdu ani marketingový specialista nic nesvede. Místo kyprého vychloubání proto Codemasters jen potichu konstatovali, že vedle právě vycházejícího F1 2014 pro PC a staré konzole připravují i díl nový, který přinese zásadní koncepční i technické proměny. Tedy vše, co chybí hře, o níž právě budete číst.
Leviathan: Warships - recenze
2. 6. 2013
|
Michal Rybka
Tempus fugit. Čas běží! Před necelými dvaceti lety, v roce 1996, jsme mohli hrát realtimovou strategii Close Combat od Microsoftu. Byla sice jednodušší, než tahovka Steel Panthers (kterou dodnes hraji, protože mezi tím nevzniklo nic lepšího), ale byla to „tahová realtimovka“, což tehdy frčelo. Zadávali jste panákům příkazy, co mají dělat, pak jste aktivovali tah, oni vaše příkazy chvíli poslouchali, pak se do toho uprostřed tahu vynořil německý Tiger nebo do nich začal střílet minomet a oni pochcípali, čímž se vaše akce zhroutila. Inu - válka.
Assetto Corsa Competizione – recenze
15. 7. 2019
|
Jakub Dvonč
Žijeme v překrásné době, tedy alespoň pokud by bylo možné krásu doby měřit množstvím a kvalitou závodních simulátorů. Nikdy v minulosti nebyl na trhu takový objem příležitostí, jak si užít závodní atmosféru, a to na okruhu, oválu i v rallye. Zdálo by se tedy, že karty jsou rozdány. Každý si našel svůj titul, který mu vyhovuje, a prostor pro zcela novou závodní hru tedy není. Opak je ale pravdou. Každý jednotlivý závodní titul exceluje trochu v něčem jiném a v něčem zase pokulhává. Závodní simulátor, o kterém by se dalo tvrdit, že je nejlepší, proto neexistuje. Nebo ano?
Thrustmaster T248 – recenze špičkového volantu pro PC a PS5
27. 10. 2021
|
Patrik Hajda
Když od závodění chcete víc
