Recenze

Warhammer 40,000: Battlesector - recenze

Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!

Factorio – recenze

Fenomenální budování v české režii

Football Manager 2022 – recenze

Po roce zase zpátky na lavičku

Super Seducer 3 – recenze tutorialu pro zoufalce

Chcete se stát lamačem ženských srdcí? Tak na tuhle hru zapomeňte

Trackmania – recenze

Stará známá s novou neznámou

Deathloop – recenze

Když je smrt jen malý zádrhel

Imperiums: Greek Wars – recenze české strategie

Sjednoťte Řecko, rozdrťte Peršany

Total War: Warhammer III – recenze

Trilogie završena – triumfálně

Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody

Tolik legrace, že budete chtít umřít

Phoenix Point – recenze

Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.

Xuan Yuan Sword 7 – recenze

Trápení v Číně

Jurassic World Evolution 2 – recenze

Vybudujte si zábavní park s dinosaury

Ghost of Tsushima: Director’s Cut – recenze

Samuraj dorazil na PlayStation 5 i s novým ostrovem

Need for Speed: Hot Pursuit Remastered – recenze

Minimální vylepšení, maximální adrenalin

Close Combat: The Bloody First – recenze

Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.

Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie

Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.

Empire of Sin – recenze mafiánské strategie

Hříchy manželů Romerových