Na začátek malá osobní zpověď: Od loňských Vánoc je u nás doma největším tématem svatba. Přestože se tato radostná událost má konat až za téměř půldruhého roku, už nyní se má vyvolená pustila do plánování se silou uragánu. Ano, čtenářky (a někteří čtenáři) mohou zamáčknout slzičku, i tento nespoutaný hřebec byl nakonec zkrocen, osedlán a brzy bude vsazen do chomoutu svátosti manželské.
Navzdory tomu, že jsem si tuto cestu sám vybral a s prstenem dobrovolně poklekl, při momentálním pravidelném víkendovém objíždění potenciálních míst konání veselky a propočítávání nákladů se nemohu zbavit vzpomínek na časy svobody, kdy i já sám jsem býval supersvůdníkem (ilustrační obrázek). Žádná jihočeská sukně si přede mnou nemohla být jistá, dlouhé upřené pohledy nad skleničkou vína a přirozený ostrovtip otevíraly dveře dívčích pokojíčků velmi spolehlivě a páteční večery mi pravidelně vynášely pověst krále parketů, na nichž jsem ztrapňoval ty ostatní nebožáky.
Cenzurované svádění
Roky ale ubíhaly, usadil jsem se, díky videohrám a zálibě v junk foodu notně vykynul a zbyla jen zašlá sláva a tisíce děkovných dopisů od prostých venkovanek. Před několika lety jsem nicméně od svého kamaráda Aleše, který v současné době nese pochodeň svůdníků na jihu Moravy, dostal tip na žhavý titul Super Seducer. Samozvaný guru Richard La Ruina v něm učí společensky nemožné muže, jak si poradit v rozličných každodenních situacích při lovu něžného pohlaví.
Super Seducer se následně dočkal pokračování, které slibovalo pokročilé taktiky svádění, a nyní vychází díl poslední, který uzavírá trilogii. A dá-li Bůh, uzavírá snad i La Ruinovu poradenskou praxi.
Super Seducer 3 je až na drobné detaily naprosto stejnou hrou jako dva předchozí díly. Opět dostaneme k dispozici několik scénářů s předem stanoveným cílem a naším úkolem je vhodně volenými replikami přesvědčit dívku, aby s námi buď šla na rande, nebo rovnou skočila do přístěnku na košťata.
Bohužel to vypadá, že La Ruina tentokrát ve své kreativní vizi zašel příliš daleko a hru postihla masivní míra cenzury. Intermezza, v nichž sám mistr udílí rady a vysvětluje, co jsme udělali dobře či špatně, obsahují ansámbl spoře oděných dívek. Ty byly ale zjevným trnem v oku samotnému Steamu, a tak si jich lačné oko hráče neužije. Cenzura je navíc extrémně necitlivá, v některých situacích je zamazaná celá obrazovka kromě slizce se žulícího vztahového přeborníka.
Nic pro nikoho
Bohužel kvůli tomu ve hře chybí i celé dvě kapitoly a není jasné, jestli tuto situaci v budoucnu vyřeší patch. V současnosti se tak mladíci chtiví poznání musejí smířit s tím, že nedostanou celou pětinu obsahu, a pokud snad chtěli hru využít k nějakému tomu osobnímu „povyražení“, budou hořce zklamáni.
I když, ruku na srdce, hořce zklamán bude asi úplně každý, kdo se poddá vábivému příslibu proniknutí do tajů a zákoutí ženské mysli. A vlastně i ten, kdo La Ruinu už stihl prokouknout a ke hře přistupuje jako k sérii extrémně trapných situací.
Pravdou je, že jsem už nějaký čas mimo hru a například seznamování skrz mobilní aplikace jsem nestihl zažít. Přesto, pokud by zákonitosti prezentované tímto „dílem“ měly ve skutečném běžném životě opravdu platit, byl bych snad ochoten stát se okamžitě popíračem proticovidových opatření, protože si jako lidstvo zasloužíme restart.
Například hned druhá epizoda se odehrává v posilovně. La Ruina vám vysvětlí, že při volbě fit centra je nejdůležitější napřed omrknout Instagram, abyste zjistili, kdo tam chodí. Pak už jen stačí vytipovat potenciální oběť a je skoro vyhráno.
Upřímně, z vlastní zkušenosti mohu říct, že konkrétně posilovna je místem, kde většina lidí skutečně nemá zájem o dlouhé a rozvleklé rozhovory a celá řada žen mi potvrdila, že je jim naopak mužská pozornost na tomto místě nesmírně nepříjemná a raději si vybírají taková zařízení, kde se muži neobjevují vůbec. To ovšem La Ruina samozřejmě vůbec nebere v potaz, naopak vám radí, jak nešťastnici odtáhnout k juicebaru, vyprávět jí o své vášni k videohrám a sladkými řečičkami ji postupně (zpocenou po jízdě na rotopedu) odtáhnout do kumbálu vedle recepce.
Ukaž mi melouny
Seznamování ale může probíhat třeba i při nákupu potravin, zejména pokud narazíte na sexy švédskou turistku, mezi jejíž nejkladnější vlastnosti (dle jejích vlastních slov) patří vaření, úklid a to, že je veselá. Nevěřili byste, jak neskutečným utrpením může být sledování banálního rozhovoru o vaření. Dozvíte se ale třeba i takový fígl, jako že při placení byste měli být hotovi dříve než váš cíl, abyste si na něj mohli počkat a neriskovat, že vám třeba prchne.
O něco více kořeněný je scénář, kdy se svou novopečenou přítelkyní sháníte v baru děvče do trojky (tedy aniž by o tom ta přítelkyně věděla). Problém je, že La Ruinovy rady dopředu počítají s tím, že objekty vašeho milostného zájmu jsou buď ožralé doslova „na Rokytku“, nebo trpí těžkou mozkovou dysfunkcí.
La Ruina v jednotlivých scénách působí jako extrémně nudný patron.
Prakticky všechny rozhovory působí až fyzickou bolest, bohužel ale zřídka dosahují kýžené úrovně cringe, kdy se situace překlopí do zábavy. La Ruina v jednotlivých scénách působí jako extrémně nudný patron, který přežvykuje fráze o zdravém životním stylu a rozhazuje kolem sebe prázdné a jalové lichotky, jaké musí spolehlivě každou přivést k mrákotám, ovšem ne těm žádoucím.
V některých situacích jste postaveni před možnosti, z nichž by libovolný příčetný člověk nezvolil ani jednu. Zcela typickým příkladem je situace, kdy lovíte zábavu na jednu noc a po chvíli strávené v baru (s dívkou, která na rozdíl od ostatních působí extrémně slušně) dostanete na výběr následující možnosti:
1) požádat, zda se můžete dotknout její vagíny
2) olíznout jí vnitřek ucha
3) láskyplně si přitáhnout její hlavu do rozkroku
4) začít ji jemně škrtit
5) požádat ji, aby si vám sedla na obličej
6) jemně jí položit ruku na svůj ztopořený penis
Nebudu vám lhát, v tomto okamžiku jsem znejistěl. Upřímně, v této situaci, znalý La Ruinových postupů, jsem usoudil, že by správně mohla být možnost číslo 2, případně 4. Ani jedna z nich ale dle slov badatele v ženském psýché není přípustná, při sezení na gauči u skleničky vína žena krátce po seznámení touží dotýkat se vašeho údu. Osobně bych vám raději doporučil to nezkoušet, jestli si nechcete vyplachovat ryzlink z očí a poslouchat vzdálené klapání podpatků.
Bobřík trapnosti
Možné odpovědi jsou rozdělené na zelené, tedy úspěšné, oranžové, tedy neúspěšné, a potom na katastrofální červené, které mají do hry vložit nějaký ten humorný element. Někdy jsou na první pohled bizarní, jindy ale vlastně zcela zapadají do mistrova životního stylu a moc nechápete, proč by zrovna tohle nedoporučoval, když jiné, mnohem horší věci oceňuje pochvalným palcem vzhůru.
zdroj: Vlastní
Vhodným volením zelených odpovědí se blížíte k vytouženému cíli, pokud ale cestou budete příliš škobrtat, dá vám slečna patrně košem. Asi třikrát ve hře dojde na quick time event, postrádající zjevný smysl, jednou si také zahrajete mobilní hru Whack-A-Male, abyste ukázali své gamerské schopnosti na rande s ruskou modelkou.
Každá epizoda vás na konci seznámí se spletitým systémem možností, který je přesnou replikou toho z Detroit: Become Human. Pokud ale čekáte, že by některá cesta mohla vést k čemukoli byť jen vzdáleně připomínajícímu skutečný život, zamyslete se znovu.
Herecké výrony
Mimochodem, v průběhu hraní se mi zdálo, že Richardovi postupně docházejí „hérečky“ ochotné se na projektu podílet a musí sahat do stále beznadějnějších hlubin. Herecké výkony jsou naprosto zoufalé, dívky z východu entuziasmem jednoduchých replik velmi připomínají své kolegyně z edukativních videí obsahujících masivní kožený gauč a na většině je velmi patrné, že tam vlastně vůbec nechtějí být. Ostatně bych se vůbec nedivil, kdyby Super Seducer 3 vznikal v duální produkci a mezi natáčením jednotlivých scén si aktérky odskakovaly do vedlejší místnostni točit porno.
Největší problém je, že už to prostě není zábava. Ano, ano, chápu, že se Super Seducer nesmí brát vážně a že to celé je vlastně bžunda, jenže není. La Ruina potřetí přináší úplně to samé, a co v minulosti působilo jako vtipný a pozoruhodný bizár, je teď už jen vyčpělou snahou nalákat na rádoby kontroverzní a lehce erotické téma, které mu navíc cenzura krutě zkrouhla.
Super Seducer 3 není vtipný, není ani hravý a zábavný, je jen přehlídkou nudných, ucouraných a oslizlých dialogů lidí, které byste ve skutečnosti nechtěli znát. La Ruina v průběhu hry opakovaně hovoří o projektu Horror Seducer a jen doufám, že to není skutečná součást budoucích plánů.
Třikrát a dost. A i to je moc.
Jediné poučení, které si ze Super Seducera můžete odnést, je fakt, že alkohol řeší vše, a pak taky to, že pokud snad na nějakou ženu fígly z téhle hry fungují, neměli byste s ní spát, ale radši ji zabalit do deky, poskytnout horký nápoj a probrat s ní traumata z dětství. La Ruina nebere v úvahu osobnost, hodí na vás pár obecných zaručených pouček, které stopro fungují na každou „samici“ a vypustí vás do světa, kde ze sebe musíte zákonitě udělat idiota.
Přemýšlel jsem nad tím, do jaké míry může být Super Seducer 3 pro ženy urážlivý, když je přeci jen deklasuje na úroveň cvičených zvířátek. Po domácí prezentaci jsem se ale dozvěděl, že něčemu takovému nemá vůbec smysl věnovat pozornost. Nejlepší bude tohle dílo zkrátka ignorovat.
Peníze, které byste za tuhle hru dali, si radši schovejte a až to okolnosti dovolí, vezměte svůj vysněný protějšek někam na rande. Nemusíte být zrovna seladón nebo společenský nindža, ale i tak vám garantuju, že se vám bude bez Richardových rad dařit mnohem líp.
