Recenze

Super Smash Bros. for Nintendo 3DS - recenze

První ránu dostanete přímo od hry. Vybalí na vás tolik možností, že ani nebudete tušit, která zrovna bije – a koho. Je tu víc možností než postav... a těch je tu opravdu hodně. Takže se zhluboka nadechněte a ponořte se do světa Super Smash Bros.

Memoria - recenze

Adventury od studia Daedalic Entertainment jsou si v zásadě podobné jako vejce vejci. Ať už se jedná o komiksovou sérii Deponia nebo o temnější The Dark Eye, zaujmou vás překrásnou ručně malovanou grafikou, spoustu rozhovorů a také zajímavých puzzlů. A slabší technické zpracování, zejména neobratné animace, tyto hry úspěšně schovávají za zajímavým herním světem. Vyplývá z toho, že adventury od Daedalicu vzájemně odlišuje zejména příběh.

Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze první epizody

Přestože adventur, zejména těch nezávislých, nyní vychází dostatek, určitě mi dáte za pravdu, že pustit se do takového podniku vyžaduje odvahu i značnou míru fanouškovství. A právě k tomuto přístupu se veřejně hlásí i vývojáři z Phoenix Online Studio, kteří nám před dvěma roky naservírovali volné pokračování legendárního titulu King's Quest, (zatím nedoklepnutou - chybí jeden díl) pentalogii s názvem The Silver Lining, a v nedávné době také první epizodu další plánované série Cognition: An Erica Reed Thriller.

Divine Divinity - recenze

Sychravé večery se začínají prodlužovat a nastává ideální doba pro strávení času u nějakého RPG. Zda se autoři Divine Divinity vymanili z vlivu velikánů jako Diablo či Baldurs Gate, se dočtete v této recenzi.

Battle Brothers: Warriors of the North – recenze

Hyle Ničitel právě dokonal dílo zkázy, když dalším úderem svého sekero-kladiva rozštípl jak štít, tak i lebku sedláka, který v ruce držel zbraň očividně poprvé a zároveň naposledy. Hyle a Ragnar na mě upírají zraky z potřísněných tváří, na nichž není jediná kapka jejich vlastní krve, a netrpělivě čekají na můj pokyn. Další osada nám padla k nohám a na severu již není jediné, která by se nepoklonila moci našeho kmene či nelehla popelem. Ženy, děti a starci bědují a naříkají nad hromadou neúplných, zmrzačených těl. Zkrátka a dobře, je tady další rozšíření k Battle Brothers.

TransRoad USA - recenze

Kontinentální snídaně nejlépe chutná, když ji člověk nemusí konzumovat každé ráno na dálničním odpočívadle. O tvrdém chlebu řidičů kamionů, ale hlavně o tom, jak ukočírovat je samotné v roli šéfa logistické firmy, vypráví strategie TransRoad: USA. Komplexní manažer dopravy by zasloužil nálepku „Railroad Tycoon na silnici“, přestože jej od absolutní žánrové špičky vzdalují různé problémy. Zejména mizerná technická optimalizace, kostrbatější ovládání a časem uspávající kampaň. Nepostrádá ale naštěstí nic, co ekonomické strategie činí alespoň chvilkově návykové.

Darkest Dungeon: The Crimson Court - recenze

„Ty zmáčené, do bažin pozvolna se nořící kamenné terasy a rozlehlé zahrady jsou svědky dávno zapomenutého veselí a stále palčivé lítosti...“  A palčivá je také žízeň po krvi, jež sužuje prokleté obyvatele bažinaté oblasti rozsáhlého nádvoří kdysi přepychového panství, dlící v těsném sousedství vaší rodinné usedlosti. Toho děsem protkaného dědictví vašeho tajuplného, napůl šíleného předka. K těm nejodpornějším hrůzám a děsům, které na vás číhaly ve smrtonosných útrobách a hnilobných labyrintech temných kobek, přibývá v datadisku The Crimson Court nejen jedna masivní, bodavým hmyzem prošpikovaná oblast, ale také nová naprosto unikátní herní mechanika. V neposlední řadě se vám také představí jeden zarytě (sado)masochistický hrdina, jehož vlastní utrpení jej transformuje do mocného bijce, jenž miluje tanec na prahu vlastní smrti.

Worms W.M.D - recenze

Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.

Aviary Attorney - recenze

Dobrých detektivek není nikdy dost. Zvláště těch opravdu precizních, které dokáží člověka zcela vytrhnout z reality. Patří k nim také Aviary Attorney, umělecká adventura s poutavým scénářem, mimořádnou atmosférou a výstředním angažmá zvířat převlečených za lidi. Aviary Attorney je výjimečná, nepřehlédnutelná a zcela jistě vám učaruje.

Microsoft Flight Simulator X - recenze

Vymírající simulátory přilétá zachránit praotec žánru, který si ke svým blížícím 30. narozeninám nadělil nový díl. Ten poprvé nabízí strukturované mise opatřené vydatnou dávkou dějové linie s dramatickým podtextem.

Alter Ego - recenze české adventury

Další dílo konzervativních českých tvůrců Posla Smrti a Zatracenců nese opět jejich rukopis. Co se ale stalo, že se tentokrát zážitek neobešel bez pachuti budgetu?

Journey of a Roach - recenze

I když se na nás většinu času valí hry typu Assasin's Creed 7, Need for Speed 10 nebo Call of Duty 25, občas herní scéna dokáže překvapit pořádnou novinkou, přestože vítr vane od poměrně konzervativního vydavatele, který sází na pár „svých“ žánrových koní.

Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze

Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?

Warlords Battlecry II - recenze

V druhém dílu real-time strategie Warlords Battlecry II se již popáté vrátíte do válkou zmítané země Etheria, abyste tam se svými hrdiny konečně nastolili mír mezi několika fantasy rasami.

Onrush – recenze

Onrush je štěstí v neštěstí. Sony si pořádnou závodní arkádu prostě udělat neumí a po vadnoucím MotorStormu a neustále odkládaném Driveclubu se Evolution Studios nakonec zbavila. Naštěstí přispěchali Codemasters, schopné vývojáře koupili a výsledkem je Onrush. Zběsilá arkádová akce, která vám hned na začátku řekne to nejdůležitější, co o ní potřebujete vědět: tohle nejsou závody.

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Children of Morta – recenze

Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.

L.A. Noire - recenze remasterované verze

Policista Cole Phelps se vrací v lehce remasterovaném vydání L.A. Noire. Tato neobyčejná detektivní adventura s neo-noirovou atmosférou si odbyla premiéru před šesti lety na minulé generaci konzolí, kde nám představila Los Angeles čtyřicátých let minulého století. Město pokroku, příležitostí, filmových hvězd. Zároveň i město s odvrácenou tváří, kde mimo dosah barevných neonů dochází denně k menším i větším zločinům. Zkrátka, váš rajón. 

A Golden Wake - recenze

Obsah ohýbaný ve prospěch audiovizuálního pozlátka, které sice ohromuje, ale také je mnohdy na hře jediným zajímavým prvkem. Jde o častý jev u nejedné indie záležitosti a řekněme si pravdu, někdy už je toho pixel artu a umělecké stylizace opravdu moc. Není to ovšem případ studia Wadjet Eye, které si na rozpixelovaných adventurách udělalo jméno ještě dávno předtím, než to bylo takzvaně cool. Navíc tento silný vizuální rukopis umí použít ke skutečnému provázání formy a obsahu tak, jako nikdo jiný. Adventura A Golden Wake je toho nejlepším důkazem.

Face Noir - recenze

Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, jak to obvykle dělávám ve dnech, kdy nemám do čeho píchnout. Když v tom zazvonil telefon. Můj nový zákazník. Chtěl po mě vystopovat svou marnotratnou dceru a pořídit kompromitující fotografie, které by ho zbavily povinnosti platit výživné. Vypsal mi šek na 30 dolarů s tím, že další polovinu peněz dostanu, jakmile bude moje práce hotová. A tak jsem se do toho dal.

Deponia - recenze

Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.

Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky

Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače

Gene Troopers - recenze

Po geneticky modifikovaných potravinách nutně museli přijít geneticky mutovaní vojáci. Tak to alespoň vidí bratislavské studio Cauldron, které po Chaserovi či Conanovi ukuchtilo tuhle směsici first-person akce a RPG.

Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze druhé části

Recenze první části nového díla Charlese Cecila se nesla ve znamení hlasitého žehrání nad zpátečnickým designem a obsahovou chudobou. Druhá část bohužel snaživě pokračuje ve stopách předchozího pokusu – nejenom, že dělá neohrabané kroky, ale přidává nové přešlapy a definitivně tak za jediný a pravý Broken Sword určuje první hru z roku 1996.

How to Survive - recenze

Pro někoho může být záplava zombie titulů politováníhodná, ovšem existuje i spousta hráčů, kterým díky každému novému titulu se zombie tematikou zaplesá srdíčko. Pokud vás tedy zombíci otravují už z principu své prohnilé existence nebo prostě jen proto, že je jich dle vás moc, How to Survive vám nic neřekne. Jedná se o jednoduché zombie RPG, které do herního žánru nepřináší vůbec nic nového, snad vyjma docela vtipného příběhu.