| Autor: Ondřej Prokop Publikováno: 10. září 2010 | Verze hry: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
Jak se ale příběh rozjede, stejně rychle bohužel zastaví o betonovou zeď a autoři nebetyčně drze nechávají Tima přešlapovat na místě vymýšlením těch vůbec nejkrkolomějších postupů k vyřešení jeho problémů. I když na způsob, kterak se zbavit pout, přijde i průměrný hráč během půl minuty, je nucen desítky minut trávit pobíháním po prádelně, diskutováním se služkou, vyřizováním všemožných trivialit. To vše proloženo četným zíváním. • Drhnoucí kolesa příběhu Během této doby pochopitelně příběhová linie stojí a jen co si zasloužíte její poskočení o kousek dopředu, jste okamžite odměněni dalšími dvěma lokacemi, po kterých jste donuceni opět pobíhat, opět tlachat s postávajícími postavami o nesmyslech, opět vyřizovat s příběhem nesouvisející haldu trivialit. Jistě, zhruba o tomto tradiční poin-and-click adventury bývají. Ty skutečně dobré ovšem hráče motivují a vlastním řešením hádanek příběhovou linii masivně podpírají. Abych řekl pravdu, Alter Ego mě svojí plytkostí během první hodiny znechutilo natolik, že jsem hru vypnul a odložil na zítřek. Oprátku atmosféře a zábavě ještě více utahují umělé, spíše symbolické animace postav a anglický dabing. Dabing je něco tak neskutečně katastrofálního, že to v dnešní době nemá obdoby snad ani u budgetových titulů. Jizva, kterou si nosím na duši po dohrání první verze Posla Smrti II, je proti tomuto ještě slabá káva. Vím, postiženým lidem by se posmívat nemělo, ale... Bože, Timothy, ty údajný pouliční živle, dokonale jsi mě přesvědčil o tom, že kdyby ti sám Lucifer vytahoval zadnicí obsah dutiny břišní, komentoval by jsi to s pozvednutým obočím jako drobné nedorozumění. Emoce, emoce, kampak jste se nám tentokrát poděly? 
• Detektiv světlonoš Jiskřička naděje vysvitla s nástupem druhé příběhové linie, v níž se hráč zhostí role detektiva Briscola, právě dorazivšího do Plymouthu. Je pravda, že i zde jsem se setkával s hádankářskými drahokamy, z nichž se mi rosilo čelo. Kterak odejmout smeták podpírající polici, abych mohl vysunout kufr z police nižší? Patrání po šíleném sériovém vrahovi v plném proudu, detektiv Briscol dospívá k rozhodnutí budovat kariéru ve sklepě na svém vlastním případu století. Ale tak na druhou stranu proč ne... Naštěstí v epizodách s Briscolem je podobné samoúčelné výplně spíše minimum, děj plynule odněkud někam směřuje a konečně začíná fungovat ten motor tradiční poslosmrťácké hratelnosti, kterou mě hry od Future Games pokaždé dokáží tolik okouzlit. Podíl na tom má i to, že Briscolovi bylo většinou naordinováno mnohem přímočařejší řešení problémů a nemá jako Timothy tendenci spoléhat na absurdní série na sebe navazujících událostí tam, kde by normální člověk postupoval zcela jednoduše. To je pochopitelně pro hráče snáze uchopitelné, uvěřitelnější a tudíž i zábavnější. Dokonce i Briscolův dabér vnáší trochu života do toho umírání a hle! Hned je na tom světě veseleji. Celá hra se tedy nekonzistentně dělí na epizody s Timem, ve kterých děj prakticky stojí, a na druhé straně ty s Briscolem, kde děj běží kupředu. Pro adventuru ani její tvůrce není dobrou vizitkou, pokud by bez uzardění mohla být vypuštěna bezmála polovina hry a přitom by se vlastně nic moc nestalo. 
• Řemeslný standard Jestliže se podíváme na Alter Ego perspektivou chladného kalkulu, jedná se o point-and-click adventuru v té nejryzejší formě, ze které Future Games neustopili byť o píď a podrželi si svůj řemeslný standard. Standardní ovládání, standardní systém dialogů, standardní statické postavy a la informační stojany. Alter Ego se hraje opravdu pohodlně. Obtížnost hry je navzdory absenci nápovědy průměrná, hlavně díky rozumnému dodržování logiky hádanek a zkušenému dávkování potřebných vodítek. Nepotopí nováčky, neurazí zkušenější. Nicméně toho standardu je možná trochu přespříliš a alespoň špetka zdravé invence by hru příjemně okořenila. Nepatřím k lidem, kteří považují klasiku za nedynamické, dávno přežité monstrum. Přesto si myslím, že adventuře může jen prospět, pokud se něčím odliší od ostatních. I kdyby to mělo být něco drobného. Alter Ego bohužel nevybočuje ze zajetých kolejí absolutně ničím a dokonce neobsahuje ani žádné logické puzzle (pominu tuším dvě triviální úlohy sestávající ze zadání kódu na číselník trezoru). • Grafická klasika neurazí Technologicky je Alter Ego poměrně zastaralým kusem. Jak jsem již nakousl, strnulé animace spoře vymodelovaných postav si v ničem nezadají s původním Poslem Smrti. Nikomu to zřejmě oči nevyrazí, ale osobně mi to nevadí. Vlastně mám ten stále dokola recyklovaný AGDS3 engine s hezky zpracovanými 2D pozadími hrozně rád. Grafika je jako vždy čistá a nepřeplácaná, stejně jako pro Future Games typické ozvučení, které jen těží z minimalistického přístupu. 
další obrázky v galerii Obrovským plusem jsou i HW nároky, které dnes bohužel i u jednoduchých adventur většinou rostou do nebes. Autoři jsou s uvedenými minimálními nároky (2.5GHz procesor, 1GB RAM, 9600 Radeon) zbytečně skromní. Alter Ego jsem zcela bez problémů odehrál na starém stroji s Celeronem a integrovanou intelovskou grafikou, což asi hovoří za vše. Související články: Novinky |
| Ondřej Prokop | |
