Výsledky hledání pro: runaway a

Gray Matter - recenze

10. 1. 2011 | Martin Bach

Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.

Drakensang: Řeka času - recenze

16. 12. 2010 | Aleš Smutný

RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.

Betrayer - recenze

1. 4. 2014 | Vilém Koubek

Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.

Tetris Party Deluxe - recenze

24. 9. 2010 | Redakce Games.cz

Už je to více než 25 let, kdy Alexey Pajitnov naprogramoval první variantu světoznámého hitu Tetris. Žádný počítač nebo herní konzole od té doby nepřišli o tuhle herní značku. Ani Wii a DS není výjimkou.

We Love Katamari (PS2) - recenze

23. 2. 2006 | Redakce Games.cz

Je to hra o tom, jak se asi centimetrový princ snaží zavděčit svému otci, králi kosmu. A jak to udělá? Tím, že mu naválí pár Katamari. To je lepivá kulička, koule nebo superkoule. Zní to divně? Za chvíli to bude ještě divnější.

Halo - recenze PC verze

5. 10. 2003 | Redakce Games.cz

Dva roky po Xboxové verzi přichází na naše PC hra Halo, která si stačila během exkluzívního účinkování na konzolích vydobýt až legendární pověst. Proč si ji i my v recenzi nemůžeme vynachválit? A má krapet zastaralá grafika nějaký vliv na skvělou hratelno

Fallout Tactics CZ - recenze

20. 2. 2003 | Redakce Games.cz

Ode dneška se v domácích obchodech začíná prodávat česká verze Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, která přiblíží tento výborný mix RPG/strategie úplně všem hráčům. Jak se povedla lokalizace?

Tokyo Jungle - recenze

10. 10. 2012 | Petr Prošek

Poutavé apokalyptické téma nemusí vždy přinést nenažrané mrtvoly, vyzáblé bestie holdující lidské krvi, agresivní mimozemské bytosti nebo děsivé přírodní živly. Bohatě stačí, když se dozvíme, že všichni lidé si prostě vzali dovolenou a vládu nad světem přebírají zvířata.

Spec Ops: The Line - recenze

29. 6. 2012 | Aleš Smutný

Nemohl jsem se udržet smíchy. Američtí vojáci na Blízkém východě, záchrana ztracené jednotky, kalašnikovy. S touhle hrou jsem byl hotový dřív, než jsem ji vlastně dostal do rukou. Viděl jsem před sebou další blábol současné standardizované válečné střílečky, v níž jeden hrdina postřílí třetinu zemské populace, protože mu to řekli nadřízení, protože ti druzí jsou prostě ti zlí, a protože válka je přece cool. To my všichni víme. Zabíjí se v ní, lidé trpí, ale dokud jste na správné straně, máte dost nábojů a sem tam nějakého toho vedlejšího hrdinu, za jehož smrt se mstíte, válka je prostě cool.

Kinect Sports: Season 2 - recenze

8. 12. 2011 | Jiří Škrampal

Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.

Persona 5 Royal – recenze

15. 4. 2020 | Pavel Skoták

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

Vane – recenze

23. 1. 2019 | Šárka Tmějová

Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?

Hey! Pikmin - recenze

26. 7. 2017 | Miloš Bohoněk

Nenechte se zmást velikostí. Skutečnost, že se ta konzole vejde do kapsy a hry na ni mají pár stovek megabajtů, vůbec neznamená, že byste si na Nintendo 3DS zahráli jen drobné tituly. Jen se podívejte na Zeldu. Nebo na Fire Emblem. Nebo na Pokémony! I malý displej umí nabídnout velikánské herní zážitky. To však na druhou stranu neznamená, že by každý původem velký titul od Nintenda měl automaticky skvěle fungovat i ve zmenšeném podání. Hey! Pikmin je toho nešťastným důkazem.

Brány Skeldalu 3: Sedm mágů - recenze mobilní verze

7. 3. 2016 | Aleš Smutný

Den třicátý. Milý deníčku, když jsem nadával, že v bažinách poletují jen komáři, kostlivci a kusy znepokojivě přitažlivých nekromantek, netušil jsem, že jde o příčetnější část putování. Kobky snesu. Led snesu. Bažiny nakonec taky snesu. Dokonce bych si zvyknul na chození po mořském dně. Ale kdo, k čertu, vymyslel, že se utábořím v útrobách mrtvého draka? Čert vem, jaké je tam pekelné horko, vždyť ten drak je veliký jak katedrála! Chci se vrátit na moře, na loď, k otrokářům...

Schein - recenze

26. 8. 2014 | Lucie Jiříková

Slovíčko „Schein“ v Němčině znamená (krom jiného) „záře“. A jelikož jsou tvůrci této hry sdruženi pod hlavičkou rakouského studia Zeppelin, asi nikoho nepřekvapí, že protentokrát není její jméno jenom líbivou změtí písmenek, ale prozrazuje o hře skutečně něco víc - dokonce rovnou ústřední mechaniku hry.

Mark H. Walker's Lock 'n Load: Heroes of Stalingrad - recenze

15. 3. 2014 | Tomáš Jung

Ohrnovat nos nad deskovým válečným hraním je jako považovat naše předky za tupce. Válečné deskovky byly a jsou podkladem nespočtu videoher z různých platforem. Kromě PC využívá jejich principy nemálo mobilních her, konvertuje je na displeje tabletů i dotykových telefonů.

Teslagrad - recenze

18. 12. 2013 | Ondřej Švára

Výhoda malých her spočívá ve schopnosti umělecky se zvětšit přesně podle hráčova vkusu. Pokud si člověk správně vybírá materiál, časem si z indie žánru postaví velkou knihovnu plnou atmosférických románů, vtipných povídek i tklivé lyriky a má pocit, že „vyzrál na systém“.

Hitman: Absolution - recenze

18. 11. 2012 | Ondřej Švára

Něco zasmrdělo. Buď je to archivní grónská pomazánka, do které jsem namočil loket, nebo já sám. Krčím se za regálem místního konzumu a cítím, že bé je správně. Na stěnách kšeftu pozoruji mihotající se červenomodré světlo. Začalo pátrání. Atmosféra se zahušťuje.

Transformers: Fall of Cybertron - recenze

17. 9. 2012 | Lucie Jiříková

Transformers. Jedna z nejoblíbenějších hraček v historii. Určitě není nic snadného, vyrovnat se vysněným světům, které si její fanoušci odmalička zdokonalovali a hýčkali. Na druhou stranu je nad slunce jasné, že v zájmu svých oblíbených hrdinů dokáží tito fanoušci i leccos odpustit.

Dreams – recenze

21. 2. 2020 | Patrik Hajda

Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.

Shenmue 3 – recenze

3. 12. 2019 | Jan Olejník

Tvrdohlavost, neúnavnost a bezmezná touha dosáhnout svého cíle. Tyto povahové rysy nejsou vlastní jen hlavnímu hrdinovi série Shenmue, horkokrevnému mladíkovi jménem Ryo Hazuki. To samé totiž můžeme bezezbytku tvrdit i o tvůrci této ságy. Ju Suzuki si prostě nechtěl připustit, že by jeho magnum opus skončil cliffhangerem na konci druhého dílu, který vyšel v roce 2001. O neuvěřitelných osmnáct let později nám proto servíruje Shenmue 3 cílenou především na skalní fanoušky série. Ruku na srdce, kdokoliv jiný asi bude mít pocit, že otevřel nějakou bizarní časovou kapsli…

FIFA 11 - recenze

15. 10. 2010 | Aleš Smutný

Přišly nové časy. Osobně jsem alergický na pojem next-gen, ale u FIFA 11 na PC je tahle marketingová značka jednoduše na místě, jedenáctka skutečně přináší novou generaci fotbalu na PC. Tedy ono to PC je třeba zdůraznit, protože ačkoliv ve stíhacím sprintu PC verze tu konzolovou takřka dohonila, určité rozdíly tu přeci jenom jsou. Nicméně doufejme, že příští rok se už kvalita obou her srovná. Ano, letošní FIFA na konzole je o pár zatraceně zábavných prvků dál, ale o tom tu prostě nemá cenu diskutovat, pro PC fotbalistu od klávesnice je klíčové, že rozdíl mezi loňským a letošním ročníkem, to je nebe a tradiční skotský hudební nástroj.

Oozi: Earth Adventure - recenze

22. 2. 2013 | Ondřej Švára

Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.

Schizm II CZ - recenze

28. 5. 2004 | Redakce Games.cz

Příběh této hry v češtině vypráví o mladíkovi, který se probouzí z kryogenního spánku na opuštěné vesmírné stanici. Od ostatních adventur se ale liší nejen obtížností logických hádanek nebo enginem původem ze stříleček.

Space Run: Fast and safe delivery - recenze

8. 9. 2014 | Vilém Koubek

Přepravovat napříč vesmírem zásilky není žádná sranda. Nevěříte? Zeptejte se vesmírného „poslíčka“ Bucka Manna, potvrdí vám to. Taková údržba lodě, její obrana a zároveň snaha nejen dodržet termíny, ale také předehnat konkurenci dokáže zaměstnat i opravdu schopného pilota. Hlavně ale vydá na výbornou tower defense hru!

Papers, Please - recenze

20. 9. 2013 | Pavel Dobrovský

Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.

Half-Life: Alyx – recenze

2. 4. 2020 | Jiří Svák

Nový Half-Life, to je něco, co se nestává každý rok. Vlastně ani co pět let, nebo dokonce dekádu. Jde o celých 13 let, kdy naposledy spatřil světlo světa titul s tímto názvem, což je o to horší, že spousta z nás si dobře pamatuje na cliffhanger v závěru Epizody 2. Half-Life: Alyx není třetím dílem série, takže na události poslední hry nenavazuje, ale nebojte, i tak má co nabídnout, obzvláště těm, co holdují univerzu Half-Life a nebojí se na hlavu nasadit VR headset.

WWE 2K19 – recenze

18. 10. 2018 | Lucie Jiříková

Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.

1954: Alcatraz - recenze

27. 3. 2014 | Daniel Kremser

Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.

Deadfall Adventures - recenze

29. 11. 2013 | Jan Olejník

Stále častěji nabývám dojmu, že opravdová filmová dobrodružství se s námi rozloučila v osmdesátých letech. Zůstala nám coby důležité historické relikvie, abychom si díky nim čas od času připomněli, že výpravný hon za pokladem nebo za záchranou světa lze natočit i bez absurdních hádanek, patetických dialogů, všudypřítomných CGI efektů a Nicolase Cage.

Recenze