| Autor: František Fuka Publikováno: 23.února 2006 | Verze hry: prodávaná/PS2 Doba recenzování: 1 týden |
Takže: Princ stojí před kuličkou a může s ní koulet po světě. Koulení se ovládá oběma analogovými páčkami, trochu podobně jako kdybyste řídili tank. Odtlačíte obě páčky od sebe - princ tlačí Katamari směrem vpřed. Přitáhnete obě k sobě - princ táhne Katamari dozadu. Dáte jednu nahoru a druhou dolů - Katamari stojí na místě a princ chodí kolem něj. Dáte obě do strany - princ koulí Katamari do strany. A máte k dispozici také dva speciální manévry: Rychlé otočení čelem vzad a něco jako "turbo rozjezd". I ty se ale provádějí pouze pomocí analogových páček. Ostatní tlačítka se používají jen k ovládání kamery a dalším drobnostem, které při hře budete málokdy potřebovat. Celé to koulení kuličky je dobré k jediné věci: Pokud se vaše Katamari dotkne nějakého předmětu, který je podstatně menší, tento předmět se na Katamari přilepí a stane se jeho součástí. Přitom se Katamari chová velmi realisticky, takže pokud naberete například několik tužek, je dost těžko ovladatelné a vadí mu kdejaký malý hrbolek (a budete nabalovat i mnohem podivněji tvarované věci, než jsou tužky). Nejdůležitejší ale je, že s každým nabaleným předmětem se vaše Katamari trochu zvětší (v závislosti na velikosti nabaleného předmětu) a stále zůstává stoprocentně lepivé, což znamená, že od této chvíle můžete nabalovat o něco větší předměty. A v tom můžete pokračovat prakticky neomezeně a pod slovem "předměty" se rozumí opravdu cokoliv, co se ve světě vyskytuje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dovolte příklad, aby vám došlo měřítko hry: Začnete třeba s třícentimetrovou kuličkou, která může nabalit maximálně nějaký ten čtyřlístek, minci nebo sponku. Pár jich nabalíte a najednou můžete sbírat i tužky, tužkové baterie, květiny... A malé broučky! A samozřejmě, po každé sebrané tužce se vaše Katamari zvětší více, než po sebrané sponce. 
zdroj:
tisková zpráva
Pak přijdou na řadu knížky, ptáčci, hračky, kočky, nábytek, malé děti, sumo zápasníci, koně, stromy, malá auta, velcí sloni, tanky, domky, autobusy, lodě (pokud jsou v dostatečně mělké vodě), kusy silnic, menší skupiny lidí, benzinové pumpy, velké domy, Godzilla, mrakodrapy, menší ostrůvky, menší mraky (pokud je vaše Katamari tak velké, že na ně dosáhne, nebo pokud se rozjedete do kopce tak rychle, abyste do nich byli katapultováni), velké zaoceánské parníky, pyramidy, menší města, tornáda, větší města, hory, menší kontinenty... Téměř všechno ve We Love Katamari se dá nabalit. Můžete projet celý dům a vysbírat postupně to, co je v něm, nebo z něj vyjet ven, vrátit se a až budete větší a pak sebrat rovnou celý dům. Ale proč to dělat rychleji, když to jde pomalu? Protože vaším hlavním nepřítelem ve We Love Katamari je časový limit (pokud do vás "šikovně" vrazí něco pohyblivého, co je podstatně větší než vaše Katamari, může vás to nepříjemně odhodit, ale to se stává málokdy). Většina herních levelů se dá zařadit do jednoho ze dvou stylů: Buď musíte v časovém limitu nabalit co největší Katamari, nebo musíte co nejrychleji nabalit Katamari určitě velikosti. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zbylé úkoly zahrnují například: "Nabalit za X minut co nejvíce zvířat", "Vytvořit co největší Katamari nabalením pouhých X předmětů", "Nabalit dost světlušek, aby student v noci viděl na knihu". V jednom levelu valíte místo koule zápasníka sumo. V jiném jezdíte po závodní dráze a nemůžete se zastavit. Každopádně, pokud chcete dosáhnout dobrých výsledků, musíte se s levely dobře seznámit a jezdit po nich tak, abyste v každém okamžiku nabalovali ty největší možné předměty, na které v tu chvíli "stačíte". • Divné, divné... 
zdroj:
tisková zpráva
Zní to bizarně, že? Teď mě čeká nejtěžší úkol - vysvětlit vám, že We Love Katamari je mnohem bizarnější, než si dokážete představit. Mohl bych jmenovat příklady toho, co je ve světě této hry k vidění. Například "Po zdech občas chodí nindžové", "Na trampolínách skáčou sloni", "Na školním WC je schovaná srna" nebo "Ze studny občas vyleze strašidelná šedivá holčička s dlouhými černými vlasy přes obličej", ale to by mohlo vyvolat dojem, že takových podivností je v této hře pět nebo deset. Nikoliv. Jsou jich tam desítky a stovky!Zéměrně se více nerozepisuji o tom, jak vypadá prostředí mezi levely, jak je hodnocen váš výkon v jednotlivých kolech a kolik světů ve hře vlastně je. Ale buďte si jisti, že se dočkáte přiléhavých trikotů, divných hlav, nových bizarních planet (které jste navinuli a nakonec je musíte naházet do Slunce) a filosofických rozhovorů se zvířaty. Pochopení principu hry a jejího bodování, je nedílnou součástí herního zážitku. A rozhodně se nebudu rozepisovat o množství zajímavých i zcela zbytečných bonusů, které můžete odemknout... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Láá, la la lalalálá, lála lálá lalálááá To je melodie, která vám bude znít v hlavě velmi dlouho. Proč? Skoro všechna hudba ve We Love Katamari totiž pozůstává z jedné stále opakované jednoduché melodie v mnoha různých podobách: Uslyšíte ji jako baladu, jako swing, jako disco nebo si ji bude někdo falešně broukat. A brzy si ji zaručeně začnete broukat i vy. Kromě hudby pozůstává zvuková stránka hry pouze z uspokojivého "mlask" když se něco nalepí na vaše Katamari a z reakcí nabalovaných předmětů a tvorů (lidi křičí, rolničky zvoní, sloni troubí). • Kolik že polygonů? 
zdroj:
tisková zpráva
Aby stíhal PlayStation 2 zobrazovat tu spoustu objektů, nemohly všechny vypadat bůhvíjak realisticky. Autoři hry se ale rozhodli jít ještě dál a z technického problému udělali umělecký záměr. Všechny objekty ve We Love Katamari jsou tudíž extrémně jednoduché, složené jen z několika polygonů a téměř bez textur. Následkem toho celý herní svět vypadá vrcholně originálně a roztomile, trochu jako něco z Lego Star Wars (ale ještě jednodušeji). Proto také celá hra běží naprosto jemně a na chvíli se zastaví pouze čas od času, když se vaše Katamari zvětší nad určitý limit a z disku se musí nahrát další (větší) kus mapy a nové verze existujících objektů (v menším rozlišení). To se ale děje jen u skutečně obrovských levelů.Přesto je záhadou, jak se to celé do starého dobrého PS2 vešlo. Většina levelů totiž obsahuje stovky různých objektů! Kdykoliv v průběhu hry se můžete podívat co už jste v daném levelu nabalili - a uvidíte přesně vyjmenované tisíce předmětů, které se staly součástí vašeho Katamari, které má nyní třeba kilometr v průměru. Vidíte precizní seznam typů aut, druhů zvířat, případně názvů států i s jejich vlajkami! Má to praktický smysl? Těžko. Musí všechno zábavné mít praktický smysl? Nemyslím. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů • Japonci jsou boží! Pravděpodobně vám už došlo, že We Love Katamari je japonská hra. Nikdo jiný by něco tak strašlivě divného nevymyslel. Díky bohu, tahle hra je nejen divná, ale také originální a velmi dobře hratelná. Závěrečné titulky sice uvidíte už po několika hodinách hry, ale to zdaleka neznamená, že jste ji dohráli do konce (mimochodem, "hrajete" i při oněch závěrečných titulcích). Vidět mezi tou záplavou hopsaček a FPS stříleček něco takhle originálního je velice osvěžující. 
zdroj:
tisková zpráva
A už jsem vám řekl, že We Love Katamari má nejkrásnější manuál, jaký jsem kdy viděl? Není v něm jediný screenshot. Vlastně, screenshoty v něm jsou, ale všechny jsou namalované pastelkami a barvičkami. Buď malým dítětem, nebo někým, kdo byl hrozně infantilní...Stáhněte si: Trailery Související články: Katamari Damacy recenze, Novinky... |
| František Fuka | |
| autor začínal s hrami ještě v době, kdy "mít počítačovou hru" znamenalo "naprogramovat si ji", přesto si i dnes rád sedne ke konzoli; více u něj doma na www.fuxoft.cz |
