Kdo dnes kupuje herní PC, automaticky počítá s SSD jako systémovým diskem. Obvyklá konfigurace poté zahrnuje i mechanický disk s velkou kapacitou, který slouží na zbytek dat, často také hry. Ty dnes totiž zabírají i kolem 100 GB, a kdo nemá disciplínu udržet na disku jen několik instalací, systémové SSD mu stačit nebude.

Pořídit si velkokapacitní SSD ale stále vyjde velmi draho. Za 1 TB úložiště zaplatíme v případě plotnového disku asi 1000 Kč, u SSD to bude 4–5× tolik. Se zvyšující se kapacitou se navíc nůžky ještě rozevírají. Zatímco 4TB HDD koupíme za stále přijatelnou cenu 2500 Kč, u SSD nad 2 TB kapacity se dostáváme na částky přesahující 10 000 Kč, 4TB SSD se potom blíží až 25 000 Kč. Cena za 1 GB tak jde hrubě proti velkým SSD.

Proto je na místě otázka, zda SSD přinášejí ve hrách opravdu tak značné výhody, aby to vyvážilo jejich vysokou pořizovací cenu. Pojďme si to otestovat.

Představení disků a syntetické testy

Do testu jsem zařadil celkem 4 disky. Jeden plotnový, WD Blue s kapacitou 2 TB, a tři SSD: WD Blue SATA, WD Black NVMe a Samsung 970 EVO NVMe.

Disky zapojené přes rozhraní SATA (ať už klasickým kabelem nebo prostřednictvím M.2 slotu) mají maximální teoretickou přenosovou rychlost asi 550 MB/s, dále už propustnost SATA 6Gb/s nestačí. NVMe SSD mohou dosáhnout mnohem vyšších rychlostí, protože jejich omezení je dáno až propustností linek PCIe, přičemž jedna linka PCIe 3.0 má přenosovou kapacitu 1 GB/s. M.2 slot na testovací desce MSI B250M PRO-VH poskytuje celkem 4 PCIe linky, zapojená MVMe SSD tak měla k dispozici propustnost 4 GB/s.

Dalším důležitým parametrem v rychlosti úložiště je přístupová doba. Vzhledem ke své mechanické povaze jsou nejpomalejší plotnové disky: čtecí hlava musí na rotujícím kotouči najít správnou stopu, ze které bude číst, což trvá řádově 100× déle než v případě SSD, které neobsahuje žádné pohyblivé mechanické části. Nedejbože, aby byla data nesourodě rozmístěna všude po plotně, pak se čas jejich vyhledání ještě zvyšuje (od toho mimochodem máme defragmentaci, která data mechanického disku zase pěkně naštosuje za sebe, aby čtecí hlava nemusela tolik cestovat).

Čtení malých souborů je přitom pro výkon disku nejdůležitější. Přesně takové soubory totiž počítač zpracovává při startu systému, programů a ostatně i her. Přenosové rychlosti nad 2 GB/s (některá NVMe SSD) jsou sice pěkné, ale ty platí pro sekvenční čtení/zápis velkých souborů. Většinu času se bude disk zaobírat malými soubory, kdy se právě projeví důležitost rychlé přístupové doby. Proto je PC s SSD pocitově o tolik svižnější. Ale dost teorie, pojďme zpátky k testovaným diskům.

WD Blue HDD

Plotnový disk určený pro běžného spotřebitele s kapacitou 2 TB, který by se dal označit sloganem: „spousta místa za pár korun“. Při kapacitě 2 TB je jeho cena cca 1700 Kč. Co se rychlostí přenosu týče, není to pochopitelně žádný trhač asfaltu. Data zkopírujete rychlostí kolem 110 MB/s, čtení a zápis malých souborů je nicméně podstatně pomalejší, jak ukazují benchmarky níže. Přístupová doba podle AS SSD je kolem 16,5, respektive 13,5 ms (čtení/zápis). Proti tomuto disku postavíme v testu zbylá SSD.

zdroj: Vlastní foto autora zdroj: Vlastní foto autora

WD Blue M.2 SATA SSD

Flashový disk do slotu M.2 operující přes rozhraní SATA, kterým je omezen na cca 550 MB/s přenosové rychlosti. Jak je vidno v benchmarku níže, toho disk v sekvenčním čtení/zápisu dosáhne. Přístupová doba a přenos malých souborů je také neporovnatelně rychlejší než u mechanického disku. Cena za 250GB verzi se pohybuje kolem 1600 Kč.

zdroj: Vlastní foto autora zdroj: Vlastní foto autora

WD Black M.2 NVMe SSD

Zástupce nejrychlejších SSD v nabídce Western Digital, který se zapojuje do M.2 slotu a běží přes protokol NVMe. Rychlost sekvenčního čtení přesahuje 3 GB/s, zápis pak činí asi 1600 MB/s, což jsou ještě o řád vyšší hodnoty oproti SATA SSD. To platí i pro přístupovou dobu, která u NVMe disků činí pouze setiny milisekund. Ale co je nejdůležitější, disk je velmi efektivní v rychlosti zpracování malých souborů. Cena za model s kapacitou 250 GB je asi 2300 Kč.

zdroj: Vlastní foto autora zdroj: Vlastní foto autora

Samsung 970 EVO M.2 NVMe SSD

Jeden z nejrychlejších NVMe disků na trhu. Při sekvenčním čtení téměř plně využívá propustnost rozhraní, dosahuje totiž hodnot nad 3,5 GB/s. Zápis malých souborů je také špičkový. Při rozdílné kapacitě testovaných NVMe SSD nelze Samsung s WD Black srovnat přímo, nicméně můžu konstatovat, že pro účely tohoto testu je 500GB model 970 EVO rychlejším diskem. Jeho cena se pohybuje kolem 4500 Kč.

zdroj: Vlastní foto autora zdroj: Vlastní foto autora

SSD vs. HDD: načítání her

První prověrkou schopností úložišť je test načítání dat. Protože jde v našem případě o hry, budu testovat start a načítání pozice ve hrách.

Všechna SSD byla postupně zapojována do počítače střední třídy, jehož konfigurace zahrnovala čtyřjádrový procesor Intel Core i5-7500, DDR4 RAM s taktem 2400 MHz a grafickou kartu Nvidia Geforce GTX 1070. Jako hry jsem zvolil Kingdom Come: Deliverance, Civilizaci 6 a třetího Zaklínače. Co říkají naměřená data?

zdroj: Vlastní foto autora

zdroj: Vlastní foto autora

zdroj: Vlastní foto autora

Výsledky nejsou tak jednoznačné, jak by člověk očekával. Zatímco u Kingdom Come: Deliverance je náskok SSD před plotnovým diskem propastný, u Civilizace a Zaklínače jde o pouze zlomek hodnoty. Záleží totiž na tom, jak hra s daty pracuje. Načítání KCD očividně velmi vytěžuje disk, naproti tomu načítání uložené pozice Civilizace, což byla velká mapa s 16 hráči přibližně ve 150 tahu, dává zabrat především procesoru.

Pozornost zaslouží také srovnání SSD disků mezi sebou. Vzhledem k řádově lepším parametrům NVMe by bylo na místě čekat větší rozdíly, při pohledu do grafů jde ale vidět, že se jedná o hodnoty na úrovni chyby měření. Jak je to možné? Vysvětlení není složité: testované hry nedokážou při načítání SSD plně vytížit. Zvláště NVMe disky jedou takzvaně na půl plynu. Na základě testovaných titulů tak lze říct, že nemá smysl připlácet za rychlejší NVMe SSD, pokud bude sloužit čistě na hry.

SSD vs. HDD: FPS ve hrách

V diskuzích a poradnách se často opakuje jedna otázka: budu mít více FPS, pokud svou hru přesunu na SSD? Odpověď získáme jednoduše: změříme si to.

Sestava pro tento test zůstala stejná jako u měření načítání, stejně tak i skladba testovaných her. Výsledky jsou v tomto případě jednoznačné.

zdroj: Vlastní foto autora

zdroj: Vlastní foto autora

zdroj: Vlastní foto autora

Hodnoty průměrných FPS nebo frametimes jsou prakticky identické. Odchylky jsou na úrovni chyby měření. Je to logické. Hra si pracovní data načítá do operační paměti, kde s nimi následně operuje a na disk už nemusí „sahat“. Obecně tak bude u plotnových disků trvat načítání déle, ale poté už bude výkon stejný jako u SSD.

Výjimkou by mohly být tituly s velkým otevřeným světem, kde se data z disku postupně načítají i mimo nahrávací obrazovky. Proto jsem do testu zvolil dvě velká RPG, ani u jednoho se ale vliv neprojevil. Mírné neplynulosti buďto nastávaly ve stejný čas u SSD i HDD, nebo se drobné rozdíly ve výsledných grafech neprojevily.

Shrnutí testu

SSD jako systémový disk je dnes standardem. Osobně si už nedokážu představit, že bych systém a základní programy spouštěl z plotnového disku (jak jsem si ostatně ověřil při testování). SSD čistě na hry nicméně už tak jasná volba není.

Je pravdou, že SSD zrychlí načítání her, ale jak moc, závisí na konkrétním titulu. Obecně je však rozdíl měřitelný, proto se dá říct, že pro zrychlení načítání her má SSD smysl. Nemá však smysl připlácet za dražší NVMe SSD, jejichž parametry hry zatím nevyužijí. Osobně bych zvolil raději vyšší kapacitu SATA SSD, než připlácet za potenciál NVMe. Jiné je to pro pracovní účely, ale to není předmětem tohoto testu.

Co se týče výkonu her, především počtu snímků za sekundu, to umístění na SSD nebo plotnový disk neovlivní. Hra pracuje s většinou dat v operační paměti, po načtení již není úloha disku tak zásadní, jak dokládají naměřené výsledky.