Martin Bach

Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.

Arcade Olé #12: Rampage

Byla to láska na první pohled. „Poprvé jsem Rampage viděl někde na pouti a pak jsem na něj nějakou dobu chodil do Kotvy. Tam ale nebyl ten automat úplně funkční a jedna z postaviček nešla vůbec zvolit,” začne Honza Orna z Arcadehry.cz chrlit vzpomínky ve chvíli, kdy se v našem povídání o starých automatovkách přesuneme k Rampage. A není divu - tahle hra je jedním ze symbolů 80. let a přestože v našich končinách nemá, hlavně kvůli nepříliš povedeným konverzím pro domácí počítače, tak dobrou pověst, jakou by si zasloužila, na západ od našich hranic je díky své automatové verzi skutečnou legendou.

Arcade Olé #11: Pole Position

To takhle jednou přišli manažeři japonského Namca za svými protějšky z amerického Bally Midway a řekli: „Víte, pánové, sice nás trochu štvete tím, že jste nám vykradli Pac-Mana a udělali Ms. Pac-Man, ale už jsme společně vydělali dost peněz, tak proč na to nenavázat. Máme teď dvě nové hry. Roztomilou plošinovku Mappy a závodní hru Pole Position. Vyberte si, kterou chcete.“ Psal se rok 1982 a pánové z Bally Midway, udělali velkou chybu. Ukázali totiž na Mappy. Pole Position spadla do klína Atari a šlo o jednu z nejvýdělečnějších arkádových her první poloviny 80. let.

Arcade Olé! #10: Paperboy

Většina českých hráčů včetně mě poznala arkádu Paperboy poprvé díky verzím pro osobní počítače. Hra vyšla v druhé polovině 80. let snad na všech myslitelných platformách a do určité míry je její odkaz živý dodnes - Paperboy si zahrajete na Xbox 360, iOS, Androidu a jednou možná i na Oculus Rift. Jenže kořeny hry sahají až do roku 1984, kdy Atari vyrobila Paperboy jako arkádový automat, a právě o něm si budeme vyprávět v dnešním dílu Arcade Olé!

Arcade Olé! #9: Challenge (Pong)

Už to jsou skoro dva roky, co jsme na Games.cz rozjeli seriál Arcade Olé!, v němž jsme vás, společně s Honzou Ornou z Arcadehry.cz, seznamovali s nejdůležitějšími nebo nejzajímavějšími arkádovými automaty. Soudě podle ohlasů šlo o úspěšný počin, proto jsme se rozhodli na celou akci navázat a během letošního léta rozjet „druhou sérii“. A čím začít? No čím jiným, než „takovou tou nejstarší hrou“!

Vývoj her v Česku v roce 2013 - část 4.

Čtvrtým dílem končí naše vývojářská ročenka, která si stanovila za cíl kompletně zmapovat českou vývojářskou scénu v roce 2013. Jak jste se mohli sami přesvědčit, seznam her vyrobených v ČR je opravdu úctyhodný a znatelně do něj přispěly i týmy, kterým se věnujeme v tomto závěrečném díle - Playito, Running Pillow, SCS Software, SBS Games, Silicon Jelly a Trickster Arts.

Vývoj her v Česku v roce 2013 - část 3.

Po pauze vynucené cestou na GDC 2014 a následným spouštěním nové podoby Games.cz se konečně vracíme k dokončení naší vývojářské ročenky pro rok 2013. Ve třetím díle (čtěte první a druhý) přijde čas, vedle dobře známých Madfinger Games a Keen Software House, i na týmy, o nichž většina z vás zřejmě mnoho neslyšela. Ale kdoví, za pár let budou možná jména jako inDev Brain, Morning Fall, Mingle Games nebo NOX Games patřit do první vývojářské ligy a vy si budete říkat: „Byli jsme při tom...”

Tajemný Arkham Knight se s Batmanem mazlit nebude

V závěru prezentace Batman: Arkham Knight, kterou vývojáři z Rocksteady připravili pro vybrané návštěvníky GDC 2014, vidíme Temného rytíře tak, jak jej známe. Poté, co jednou ze svých nových schopností, nazvanou Fear Takedown, rychle a neslyšně zlikviduje hned tři nepřátele najednou, osvobodí gothamského policajta a přikáže mu, ať počká na místě. „Zavolám někoho, ať tě tady vyzvedne,“ prohlásí známým hlasem Kevina Conroye.

Ken Levine mluví o „době po Bioshocku“

Jen málokterý herní vývojář momentálně vzbuzuje mezi lidmi takové emoce jako Ken Levine. Zakladatel Irrational Games nedávno ohlásil uzavření svého týmu tak, jak jsme jej dosud znali, a zároveň záměr vytvářet menší projekty v menším množstvím lidí. I proto byl o jeho přednášku na Game Developers Conference 2014 takový zájem, že se do sálu zdaleka nevešli všichni, kteří měli o Levinova slova zájem.

Tvůrce Shenmue: Na začátku byl sen...

Shenmue. Libozvučný název open-world adventury pro Dreamcast zaznívá v debatách pokaždé, když přijde řeč na žebříčky nejlepších her všech dob. Příběh jejího vývoje ale není příběhem o úspěchu a uznání, spíše naopak. Jde o kroniku mapující snahu o naplnění neuvěřitelně ambiciózních plánů, během kterých se nehledělo na peníze, ale pouze na to, udělat nejlepší hru historie.

Elizabeth jako inteligentní parťák v Bioshock Infinite

Ačkoliv tomu jeho jméno úplně nenasvědčuje, John Abercombie kupodivu nemá nic společného s panem Fitchem. Věnuje se totiž něčemu mnohem složitějšímu, než je výroba triček s obrovským logem – jako hlavní programátor Irrational Games se významnou měrou podílel na technické stránce Bioshocku Infinite a posledních 8 měsíců vývoje vedl tým, který vyvářel a ladil umělou inteligenci vaší společnice ve hře, oblíbené Elizabeth.

NHL 17 - recenze

Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.

PES 2016 - recenze

O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.

PES 2015 - recenze

Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?

FIFA 15 - recenze

Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.

NHL 15 - recenze

Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.

Rambo: The Video Game - recenze

Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.

NHL 14 - recenze

Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...

LEGO City: Undercover - recenze

Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.

Tomb Raider - recenze

„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.