Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.
Jak konzole a odvaha vývojářů pomohly vylepšit Diablo III
V květnu uplynou tři roky od okamžiku, kdy vyšlo Diablo III. Ohlasy kritiky, zájem hráčů i prodejní čísla svědčily o tom, že se vše povedlo, a že Blizzard dokázal opět naplnit svou pověst továrny na úspěchy. Uvnitř týmu ale zavládla pochmurná atmosféra. „Všichni jsme věděli, že technické problémy při spuštění hry poškodily naší reputaci, ale hlavně nás štvala ta negativní nálada a rozčílení fanoušků nad samotnou hrou,“ okomentoval během své přednášky na GDC 2015 designér Josh Mosqueira negativní uživatelská hodnocení na Metacritic.com. Blizzard tehdy mohl nad vším mávnout rukou a po vyřešení potíží se servery se pustit do jiné práce. Namísto toho se ale jeho vývojáři zamysleli nad důvody hráčského rozladění. A rozhodli se s nimi něco dělat.
Taktikou tvůrců Hellblade je přemýšlet (a vypadat) jinak, než ostatní
Anglický tým Ninja Theory patří mezi nejzajímavější vývojářské firmy posledních let. Hry jako Heavenly Sword, Enslaved nebo DmC: Devil May Cry přitom, vedle jiných předností, vynikají hlavně osobitým grafickým stylem, za kterým stojí art director Alessandro Taini. Právě on se na GDC 2015 pustil do vysvětlování svého přístupu k tvorbě herní grafiky a k vytváření konceptů světů, do nichž jsou hry Ninja Theory zasazeny.
"Stojíme na počátku revoluce," říká šéf Epicu Tim Sweeney
Virtuální realita v kombinaci s fotorealistickou grafikou otevře lidem možnosti, o kterých se nám nyní ani nezdá. Tak by se dala shrnout hlavní myšlenka, kterou během své přednášky na GDC 2015 prezentoval zakladatel a šéf Epicu Tim Sweeney. Loni jeho firma šokovala herní komunitu zpřístupněním čtvrté verze svého Unreal Enginu za nízký měsíční poplatek, letos pak oznámila přístupnost všech svých vývojářských nástrojů zdarma pro všechny zájemce. „Před rokem jsme byli neuvěřitelně nervózní z toho, jestli tenhle nový model bude fungovat,“ řekl na GDC 2015 Sweeney. „Letos už víme, že jsme nastoupili na správnou cestu. Komunita kolem Unreal enginu se z pětadvacetinásobila.“
Příběhy neúspěchu: Indiánům navzdory
Herní vývojáři a potažmo i herní média milují úspěch. A není divu. O úspěších se mluví lehce a člověk, který jej zažil, se rád pochlubí tím, co všechno udělal dobře. Jenže v době, kdy vycházejí každý měsíc stovky indie her a tisíce mobilních titulů připadá na každou povedenou hru obrovské množství těch méně šťastných. Těch, kteří o svém neúspěchu raději mlčí a snaží se vzpomínky na něj co nejrychleji zahnat. Na GDC 2015 byl neúspěšným hrám věnován speciální panel, ve kterém se tři odvážlivci z řad nezávislých vývojářů odhodlali toto instinktivní mlčení přerušit a nabídnout ostatním jiný pohled na herní vývoj. Postupně vám představíme všechny, ale začneme rovnou tím nezajímavějším – příběhem designéra Unfinished Swan Bena Esposita a jeho hry Kachina.
Příběhy vytvářené hráči jsou budoucností herního vyprávění
Herním příběhům je na Game Developers Conference 2015 věnován celý samostatný blok přednášek, ve kterém se scénáristé snaží vystihnout trendy a problémy, se kterými se jejich práce aktuálně potýká. Jedním z největších témat, která se v tomto směru na letošní konferenci probírají, je osvobození herních příběhů od svázanosti klasického scénáře a celkově snaha o lepší využití možností interaktivního vypravování. „Počítače už z principu zužují naše možnosti vyprávění a redukují původní vizi scénáristů, která je omezena jen lidskou představivostí,“ tvrdí autor experimentální webové hry Storium Stephen Hood.
Klíč k meči: Jsou souboje na meče prokletím nebo budoucností videoher?
Platí to prakticky kdekoliv na světě. Když se potkají dva malí kluci a někde v jejich okolí je k mání pár kusů klacku, větve nebo tyče, dříve nebo později padne zásadní výzva: „Pojď, jdem se mečovat!“ Souboje s meči patří k lidstvu od pradávna (první meče vznikaly už v dobách zhruba 3000 let př. n. l.) a obliba vzájemného dávání si přes hubu pomocí naostřených kusů kovu nás neopustila dodnes. A skutečnost, že většina z nás nikdy skutečný meč v ruce nedržela, si vynahrazujeme virtuálními půtkami v našich oblíbených hrách.
České a slovenské hry pod koly času
Příběh herního vývoje v České republice, potažmo v bývalém Československu, je vzhledem k okolnostem až překvapivě bohatý. Během posledních třiceti let vzniklo na našem území několik stovek počítačových her, na kterých se podílely desítky vývojářských týmů a stovky osamocených jednotlivců. Od nadšených propagátorů moderní techniky v době hroutícího se komunismu, přes první nesmělé pokusy o komerční produkci poloviny devadesátých let, až po vysokorozpočtové hry s celosvětovou distribucí, všechny tvůrce českých her pojila dohromady snaha prorazit navzdory ztíženým podmínkám. Ať už bylo cílem jen pobavení několika blízkých přátel, nebo snaha o koupi nového Ferrari, čeští a slovenští vývojáři museli čelit celé řadě problémů.
Vata v Trubce - videa na Youtube mění herní svět a ukazují nám celebrity budoucnosti
Vzhledem k letní pauze je LEVEL s pořadovým číslem 244 stále ještě na stáncích a vy si jej můžete v papírové či elektronické verzi koupit až do 19. září, kdy na stánky přistane zbrusu nové číslo 245. Ale ještě než se tak stane pro vás máme upoutávku v podobě kompletního článku. Tentokrát jsme sáhli rovnou do aktuálního Levelu 244, ve kterém se kromě jiného objevil i článek Martina Bacha o fenoménu youtuberů a o penězích, které se kolem něj točí.
ScreamRide předvede na Xbox One brutální Matějskou
Když se během konference Microsoftu na letošním GamesComu rozběhl trailer na čerstvou Xbox exkluzivitu ScreamRide, padaly v chatu od diváků na Twitchi především názvy tří her: Portal, RollerCoaster Tycoon a Sunset Overdrive. Tenhle prazvláštní mix se budou snažit dát dohromady vývojáři z Frontier Developments a na Xbox One společně s X360 by jej měli přinést jako předzvěst celé budoucí série už na jaře příštího roku.
Rise of the Tomb Raider vyjde exkluzivně na Xbox One
Něco jsme mohli tušit už ve chvíli, kdy byl Rise of the Tomb Raider představen na E3 konferenci Microsoftu, ale přesto si troufám říct, že takové oznámení čekal jen málokdo. Během své tiskovky na letošním GamesComu totiž šéf Crystal Dynamics Darrell Gallagher ohlásil, že nový Rise of the Tomb Raider vyjde koncem roku 2015 exkluzivně na Xbox One.
NHL 17 - recenze
Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.
PES 2016 - recenze
O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.
PES 2015 - recenze
Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?
FIFA 15 - recenze
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
NHL 15 - recenze
Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.
Rambo: The Video Game - recenze
Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.
NHL 14 - recenze
Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...
LEGO City: Undercover - recenze
Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.
Tomb Raider - recenze
„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.
Wonderbook: Book of Spells - recenze
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
