Nezávislý rozcestník – běhny v ASCII vesmíru
Když si tak rekapituluji tenhle díl Rozcestníku, tak mě napadá, že bych vás měl včas varovat před jeho násilnou, sprostou a nostalgickou podstatou. Berte proto na vědomí, že jsme přitvrdili, sestoupili do podzemí, nasadili růžové brýle a teď hledáme cestu ven. Punk’s Not Dead!
Škola hrou aneb fyzikální příklad z Angry Birds
Tom Chatfield nás nabádá, abychom se z videoher učili, a byli pak schopni nově nabyté znalosti a zkušenosti z virtuálu aplikovat v každodenním životě. Že je to dobrá úvaha, jste se mohli přesvědčit na vlastní oči z videozáznamu konference TED. Ale proč to nevyzkoušet obráceně? Propašovat herní tematiku do každodenního života, a tím nás samotné vyburcovat k učení?
BasketBelle bude krásná basketbalová plošinovka
Někteří samotáři mají to štěstí, že umí nejen malovat, ale i skládat hudbu. Michael ‚OneMrBean‘ Molinari má ke všemu ještě dar, že umí dělat hry, které si sám vymyslí, stvoří a dokončí (!), což je mezi tvůrci obecně bráno za mocné slovo. Když jste někdo jako Molinari, tak vás to štěstí hladí ze všech stran – jednou zmínka v Jay is Games, podruhé ve francouzských Libération, potřetí pak v knize 250 Indie Games You Must Play, z čehož by si snad každý nezávislý vývojář cvrnknul do kostkovaných kalhot.
Nezávislé hry budou mít svůj vlastní film
Již brzy spatří světlo projektoru projekt nezávislých filmařů, nezávislých herních tvůrců, prostě nezávislých uměleckých duší. Indie Game: The Movie by snad konečně mohl tnout do živého, a představit tak celosvětově hernímu publiku jednu (za jakou ji mnozí mají) „poblázněnou“ subkulturu videoherních vývojářů. V polovině srpna by totiž měl vyjít dokument, který zachycuje nezávislé tvůrce videoher, jak tvoří, jak si neví rady, jak své hry nakonec zdárně dokončí a radují se z dobře odvedené práce.
Tom Chatfield: 7 způsobů, jakými hry odměňují mozek
Dlouholetý hráč a herní teoretik Tom Chatfield, kterého Lo Spazio della Politika zařadila na 71. místo stovky největších světových myslitelů roku 2010, řečnil v ten samý rok na TEDu (Technology Entertainment and Design), aby podal 16minutovou přednášku na téma ,videohry‘. A jelikož je Tom Chatfield dlouholetým videoherním zastáncem, byla to přednáška plodná.
Závodní Nitronic Rush se maskuje jako TRON
Studenti z DigiPenu pro nás montují šroubky v připravované závodní hře Nitronic Rush. Team Nitronic tak poukazuje na své kolegy z Going Down in Flames, kteří se před několika lety rovněž vytáhli se závodní hrou, taky s moc príma grafikou. Nitronic Rush ale nebude žádné roztáčení oživlých krychlí, jako je tomu v případě Igneous. Kdepak, tady se pofrčí postaru: jízda na raketový pohon, protáčející se pneumatiky jako v devadesátkách a takřka všudypřítomná atmosféra jednoho bezpečnostního programu.
Nezávislý rozcestník – střílení, kontemplace a hrátky v pískovišti
Dám vám hádanku: Kdo v 17. století kolonizoval Mars a jak se ta kolonie jmenuje? Přesně tak! Těšte se na recenzi. Jinak už víte, jakou cestou se dnes dáte?
Nezávislý rozcestník – souhrn událostí ze světa indie her
Na Amálii se nám sešla spousta milého a nezávislého čtení. Oproti klasickým zprávám z nezávislého světa dostali trochu větší prostor samotní nezávislí tvůrci a jejich nápady a vize. Tak se dejte na cestu – šipek na rozcestníku visí dost.
Nostalgický krvák WG Realms 2 - Duke jako Heretic a Doom
Nejmenovaný hráč prohlásil: „Před dvěma–třemi týdny jsem dohrál Crysis. Tohle je lepší!“ A vy to můžete říct taky, jestli na to máte. „Darovanému Dukovi na koule nekoukej,“ znělo kdysi, protože prostě nebyl důvod. Duke Nukem Forever… to už ale taková jistota není. Nám to ale může být srdečně jedno a nejnovější přírůstek do rodiny „Hail to the king, baby!“ můžeme s klidem přeskočit. Nebo vynášet do nebes! Každému, co jeho jest.
Fray: naspeedovaný X-Com bez ufounů?
Dejte indie vývojářům peníze a vystřihnou vám takovou parádu, s jakou se prezentují francouzští Brain Candy. Takže než začnete číst dál, podívejte se na jeden trailer.
Hotline Miami – recenze
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze
Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
