Battletech - recenze
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
Into the Breach - recenze
V blíže neurčité budoucnosti má Země zase pořádný malér. Jako by nestačilo, že se kvůli neustále stoupajícím hladinám oceánů drží zlomek lidstva již jen na hrstce ostrovních oblastí, ale ještě ke všemu se na scéně objevuje emzácký Vek rozhodnutý lidské utrpení završit. Naštěstí se ještě o kus dál v budoucnosti, díky časoprostorové trhlině, ještě o něco modernější lidé a jejich AI společníci vydávají lidstvo zachránit zpět v čase. Vítejte ve svérázné tahové strategii Into the Breach.
Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
XCOM 2: War of the Chosen - recenze
„Vítejte zpět, veliteli. Situace na planetě Zemi je stejná, jako když jsme vás zachránili minule: pořád ji ovládají mimozemšťané a XCOM je spíše partyzánskou organizací, která může šmejd z vesmíru vykopat jen s vámi v zádech. Hodně štěstí a užijte si to!“ S tímhle známým pocitem poprvé spustíte datadisk War of the Chosen pro XCOM 2 a chvíli vás neopustí. Zdá se, jako by se od minula nic moc nezměnilo, tutoriál je stejný, jen v jedné animaci se vyskytuje nová postava… Jenže po čase se začne ukazovat jedna novinka po druhé. Autoři toho přidali a upravili opravdu hodně a nové prvky zvládli zapracovat tak dokonale, že nic nepůsobí jako zbytečný přídavek.
Divinity: Original Sin II - recenze
První Divinity: Original Sin je skvělá hra. Zábavná výprava originálním fantasy světem plná povedených dialogů a komplexních tahových soubojů, kterou ještě navíc můžete absolvovat s kamarádem a vyzkoušet si tak jeden z nejlepších kooperativních zážitků. Kdyby se belgické studio Larian rozhodlo druhý díl vytvořit podle stejné šablony a prostě do něj šoupnout nové vyprávění, nikdo by se nemohl ani v nejmenším zlobit. Jenže oni si vybrali složitější cestu. Cestu, na jejímž konci najdete jedno z nejlepších RPG všech dob.
Battle Brothers - recenze
Další hrob, další dělení pozůstalosti, další přemýšlení, jak zaplnit prázdné místo v řadě. A možná i prázdné místo v srdci, protože pod drnem teď leží hrdý praporečník Solonius. Tedy, jeho části, protože úplně všechny nešly po bitvě s orky identifikovat. Kdo další pozvedne prapor žoldnéřské kumpanie a vydá se s ním do bitvy? Svět Battle Brothers se totiž s nikým nemazlí a smrt hrozí na každém kroku nejen nováčkům, ale i bojem zoceleným veteránům. A mohlo by se stát i něco horšího… mohly by dojít peníze.
Regalia: Of Men and Monarchs - recenze
Regalia je ručně kreslené strategické PRG od polského studia Pixelated Milk, které na Kickstarteru podpořilo 2710 přispěvatelů, což jednoznačně indikuje jistý hlad po taktických RPG, které ne nutně musí vznikat v Japonsku. Při pohledu na obrázky vás hned trkne nápadná podobnost taktické složky hry s úspěšnou sérii The Banner Saga, která nabídla nordickou variaci žánru. RPG část však zůstává věrná spíše japonským předlohám a půjčuje si designově ze sérií Persona či Disgaea.
Persona 5 - recenze
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze
Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.
Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze
Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.
The Great Whale Road - recenze
Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).
Fire Emblem Heroes - recenze
Lze převést tahovou strategii z regulérních platforem na displeje mobilních telefonů? No jéje, ještě aby ne, vždyť tahovky jsou na dotykové obrazovky jako dělané. Lze ovšem takovou tahovku převést způsobem, aby nezradila své kořeny, a aby se zároveň uživila coby free to play titul? To už je tužší oříšek. Nintendu a tvůrcům z Intelligent Systems se jej však daří rozlousknout. Fire Emblem Heroes je i přes několik kompromisů hodna svého jména, patří mezi nejpropracovanější mobilní hry dneška, a během několika hodin od svého vydání se navíc vyhoupla mezi nejziskovější aplikace App Storu.
Eador: Imperium - recenze
Eador se objevil v roce 2009 jako výtvor Alexeje Bokuleva (teď už Snowbird Games), aby vzdal hold oblíbenému žánru tahových strategií. Hra vytáhla do popředí správu měst a provincií nebo možnosti objevování a vývoj postavy, čemuž zdatně sekundovaly taktické tahové bitvy. Tohoto schématu se hry v sérii Eador drží už osm let i navzdory často smíšeným reakcím hráčů a recenzentů. Říci proto, že mé vlastní první dojmy byly smíšené, je přinejmenším nedostačující.
Civilization VI - recenze
Pojďme si hned na začátku vyjasnit jednu skutečnost – šestý díl série Sid Meier’s Civilization v žádném případě není divokým skokem do neznáma. Hráči předchozích dílů téhle tahově strategické legendy se v krajině plné měst, polí, pahorků a přírodních divů velmi rychle zorientují, aniž by k tomu potřebovali nějaké velké našeptávání. Učebnice žánru 4X se tady rozhodně přepisovat nebudou. To ovšem neznamená, že by se autoři obrazně řečeno zasekli v antické éře a zapomněli svoje kopiníky vylepšit na chlápky s bazukami. Právě naopak, inovací je tu víc než dost. Ale k tomu se ještě dostanu. Nejdřív bych vám chtěl povyprávět jeden krátký příběh.
Severed - recenze
Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.
Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze
Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…
Tokyo Mirage Sessions #FE - recenze
Michal David pomocí svého Talentu bojuje s útočníky z alternativní dimenze, kteří naše tvůrčí schopnosti používají jako palivo... a po boku s ním vstupuje do boje Eva a Vašek, aby pak Honza Nedvěd zasadil přízrakům poslední ránu z milosti. Tak by to asi dopadlo, kdybychom převedli Tokyo Mirage Sessions do české podoby. Naštěstí se odehrává v Japonsku a j-pop je spíš roztomilý než děsivý. Ale v podstatě to sedí. Zpěváci pop music bojují se zloději duší.
Fire Emblem Fates - recenze
Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.
Thea: Return of the Giants - recenze
Pamatujete si ještě na hru Thea: The Awakening? Doufám, že ano, protože to byl zábavný a originální kus. Kdo se jejího postapokalyptického světa pořád ještě nemůže nabažit, si už asi všiml, že autoři jim věnovali krásné DLC zcela zdarma. Říkají mu Return of the Giants.
Chaos Reborn - recenze
Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.
