Eriksholm: The Stolen Dream – recenze příběhové adventury plné plížení
Další velký počin malého studia
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
Solidní návrat bez ambicí
The Last of Us: Part II Remastered – recenze
Když je slovo remaster na škodu
Metal Gear Solid: Master Collection Vol. 1 – recenze nepříliš mistrovské kolekce
Not directed by Hideo Kojima
Shadow Gambit: The Cursed Crew – recenze nového krále žánru taktických strategií
Na lodi, na souši, na vrcholu
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
The Last of Us: Part I – recenze krásného remaku
Ulhané vzpomínky na původní hru
Shadow Tactics: Blades of the Shogun – Aiko’s Choice – recenze
Malý nášup v podobě tří misí
Partisans 1941 – recenze „partyzánských Commandos“
Soudruh Zorin místo Zeleného bareta
Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze
Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc
Desperados 3 – recenze
Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…
Alder’s Blood – recenze
Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
The Church in the Darkness – recenze
18. listopad 1978 se zapsal do historických análů tragédií, jež neměla v amerických dějinách obdoby. Během odpoledne této černé soboty přišlo v jihoamerické Guyaně postupně o život 918 amerických občanů včetně zhruba tří set dětí. K události došlo poté, co se drogově závislý a zlomený duchovní vůdce a sociopat, reverend Jim Jones, rozhodl skoncovat se životem nejen svým, ale i všech věrných oveček pozemského ráje zvaného noblesně Zemědělský projekt Chrámu lidu neboli Jonestown. Tenkrát zahynula nejen většina členů komunity, ale také jeden americký kongresman a několik členů jeho výpravy čítající příbuzné obětí a reportéry ústředních amerických medií, kteří byli před vlastními kamerami doslova popraveni milicemi kultu krátce před hromadnou sebevraždou členů sekty.
Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze
Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.
