Dojmy z hraní: alfatest předvedl Rainbow Six Siege v dobrém světle
Oblečený do kevlaru se krčím v rohu prezidentské ložnice na palubě Air Force One a čekám. Čekám na policejní kohortu, která si jde pro opodál klečící rukojmí. Před palbou mě chrání barikáda z oceli a čtveřice spoluspiklenců, koukajících jeden na druhého, místo aby sledovali jediný přístup skrze zabarikádované dveře. A pak to přijde - francouzskou hymnu, hrající z permanentně zapnutého voice chatu, prořízne výbuch. Než se nadám, je pětice útočníků mrtvá. Celé to netrvalo ani dvě minuty a já úspěšně přežil svoji první hru v alfě Rainbow Six Siege - kříženci Counter Striku s Payday, který na sebe již dopředu prozrazuje, kam hodlá cílit.
Elder Scrolls Online rok po vydání - díky Tamriel Unlimited jde o jinou a lepší hru
The Elder Scrolls Online si v nedávné době prošla několika důležitými změnami. Hlavně vyšel update Tamriel Unlimited, který změnil hru a její vnímání hráčskou veřejností. Je otázkou, zda je to tím, že je hra dostupná bez měsíčních poplatků, nebo spíš tím, že se se zlepšila v tom, co hráčům nabízí. Logicky jsem právě na tuhle otázku hledal odpověď.
Warlocks vs Shadows se rýsuje jako skvělá RPG akce v singlu i kooperaci
Na kickstarteru zafinancovaný videoherní projekt, který si nyní spokojeně lebedí v early access na Steamu, se v posledních týdnech dočkal hned několika zásadních updatů, přičemž po jednom z nich došlo ke změně názvu z Warlocks na Warlocks vs Shadows. Ne že by to všal bylo nutné. Už během prvního týdne se hra na Steamu prodávala lépe než Far Cry 4, Assassin's Creed Rogue nebo This War of Mine. Čemu vlastně tvůrci Warlocks vs Shadows ze studia Frozen District za tento úspěch vděčí?
Battlefield Hardline - dojmy ze singleplayer kampaně
Od singleplayer kampaně Battlefield Hardline jsem nečekal nic zázračného, ale zároveň jsem doufal, že zrovna tvůrci z Visceral nabídnou díky svým zkušenostem s příběhovými hrami zážitek, nad kterým nepůjde jen tak mávnout rukou. A doufal jsem marně. Visceral Games vzali étos i principy Battlefield her a v Hardline s tím vším vytřeli podlahu. V singleplayer kampani nabízí spíše podivný restart seriálu Miami Vice v herní podobě a zároveň i nepovedenou parodii Metal Gearu. Na vině ale není záměna vojenské tématiky za policejní, kdepak.
Heist mise v GTA Online: s kamarády skvělá zábava, bez nich neskutečná otrava
O multiplayerových hrách obecně platí, že se sluchátky, mikrofony a partou živých kamarádů jsou mnohem zábavnější, než když se do nich pustíte jako vlk samotář. Pravda, sice existuje řada onlinovek, v nichž si užijete kopec zábavy i bez reálných kámošů, leč loupeže (tzv. heisty) v GTA Online jsou případem přesně opačným. Pokud nedáte dohromady bandu čtyř sehraných kriminálníků, natrápíte se jako učitelka v mateřské školce, která se snaží naštelovat hyperaktivní děti při hromadném focení.
Dojmy z hraní: sci-fi horor Solarix chce být System Shock, ale připomíná Red Faction
Příslib pořádného hororu je obvykle snadnou cestou, jak hráče zaujmout. Když však anglické studio Pulse Tense Games loni v létě vyhlásilo kickstarterovou kampaň na svůj sci-fi projekt Solarix (homepage, Steam), nepodařilo se vybrat ani skromných 10 tisíc liber. Šancí, jak situaci v dobré obrátit, se proto v očích vývojářů stalo předčasné vydání první části hry v early access na Steamu. Aktuálně dostupná verze Solarix popisuje úvod mrazivého příběhu o vesmírné kolonii napadené mimozemským virem, přičemž hra sama sebe popisuje jako first-person "psychologický survival horor". Velmi rychle po spuštění alfa buildu však vyjde najevo, že nebezpečná infekce zřejmě nakazila i herní principy a game design Solarixu.
Dojmy z hraní RESI: Revelations 2 - první dvě epizody ujdou, ale raději počkejte až vyjdou všechny
Když se člověk zamyslí nad tím, jak se rodina her v sérii Resident Evil rozrostla od dob úvodní PlayStation trilogie, jde z toho hlava kolem. Krom klasické dějové linky tu je bezpočet nejrůznějších levobočků, vyprávějících o všech možných a nemožných postavách, které se neustále dostávají do křížku s dalšími a dalšími zlotřilými společnostmi. A kdo nedává bedlivý pozor a nehraje každý díl Resident Evil, nejspíš se velmi brzy v tom děsném propletenci ztratí. Inu, slovy Tomáše Hanáka: „To už aby si člověk dělal grafy…“
DLC Dead Kings pro Assassin’s Creed Unity stojí za zahrání
Vydání Assassin’s Creed Unity na sklonku minulého roku se, kulantně řečeno, zrovna moc nepovedlo. Hra byla zamořená hromadou chyb a nedodělků, v některých lokacích se propadal framerate hluboko pod akceptovatelnou mez a hráčská obec po právu reagovala podobně jako davy rozzuřených francouzských občanů ve hře samotné. V průběhu několika týdnů po vydání pak Ubisoft vydal potřebné záplaty, které hru dotáhly do relativně funkčního stavu. A jako náplast na pořádnou bolístku vyšlo nedávno DLC Dead Kings zcela zdarma. Přináší pár zajímavých novinek včetně poměrně rozsáhlé nové lokace. Má ale vůbec smysl sedmigigový soubor stahovat?
Dojmy z otevřené bety Battlefield Hardline
Nemá asi cenu zastírat, že jsem, i vzhledem k první betě, přistupoval k té druhé s lehkou skepsí. Tehdejší hodně rozpačité vyznění vojenské akce, převlečené do policajtských šatiček, mě totiž zklamalo takřka ve všem. S potěšením ale mohu předeslat, že nynější veřejný test na tom byl o poznání lépe. Jen se nezdá, že by hra dělala krok vpřed. Spíš jde o úkrok stranou, který popírá principy série. Někdy je to zábava, jindy utrpení, ale jako online střílečka Battlefield Hardline zatím ujde. Ale je to ještě Battlefield?
Satellite Reign – dojmy z hraní rané verze duchovního nástupce Syndicate
Navzdory vlně nostalgického oživování řady klasických značek v rukách nezávislých vývojářů zůstávala donedávna jedna kultovní značka povážlivě opomenuta. Akční strategie Syndicate z roku 1993 sice patří do zlatého herního fondu, ale až loni v létě se na ni pokusila na Kickstarteru úspěšně navázat hra Satellite Reign od Mika Disketta, jednoho z tvůrců Syndicate Wars. A první hratelná verze hry, která je k dispozici v early access režimu, prozatím ve snaze o moderní Syndicate vykročila správným směrem, i když vyhráno ani zdaleka nemá.
Early access verze akčního RPG Deathtrap je zábavná, ale s koupí nespěchejte
Nekonečné hordy démonů řinoucí se z portálů a unavený rek, který jim má čelit. Tak unavený, že si na pomoc k věrnému meči, kouzelnické holi či rychlopalné kuši vezme i řadu obranných věží, nášlapných bodců a dalších pastí. Na vás pak je, abyste šikovně využili hrdinu i pastí k tomu, aby se naplnilo Gandalfovo „Neprojdeš!“ a vy si mohli ze seznamu odškrtnout další splněnou úroveň, za kterou získáte pořádnou porci zkušeností a odměn v podobě lepších zbraní, zbroje a vylepšení pro pastičky. Jednoduché jako facka, ale v principu také navýsost zábavné.
Dojmy z hraní - The Order: 1886 je nejhezčí PS4 hra, ale dokáže i pobavit
Minimálně v našich končinách si third-person akce The Order: 1886 získala pověst nádherně vypadající hry v zajímavém universu, která ale slepě kopíruje stokrát viděné principy akčních her s krytem. Mohou za to v prvé řadě ukázky, které tvůrci doposud zveřejnili, a demoverze, které si mohli novináři na různých výstavách zahrát. A jakkoli se nechystám dosavadní dojmy od základu vyvracet, rád bych je prostřednictvím následujících řádků alespoň poupravil. Půlhodinové demo mě totiž minulý týden v Londýně vyvedlo (paradoxně) z temných zákoutí steampunkového Londýna na palubu vzducholodi Agamemnon. V ní se odehrává mise Agamemnon Rising, ve které se herní stránka The Order: 1886 předvádí v lepším světle než doposud.
Clandestine - dojmy z hraní špiónské stealth akce
Snaha inovovat zaběhnuté principy akčních her skrze asymetrický multiplayer je stále častěji na pořadu dne. Stealth akce Clandestine (Steam homepage) ovšem nabízí variaci, která je k vidění méně. Namísto kompetitivního zápasení mezi dvěma (ne)vyváženými stranami totiž nabízí Clandestine unikátní asymetrickou kooperaci. Konkrétně mezi agentkou Káťou, postupující v third-person pohledu 3D mapou, a vzdáleným hackerem Martinem, který vše sleduje výhradně skrze kamery v 2D menu. Titul od vývojářů Logic Artists, dánského týmu odpovědného za RPG tahovku Expedition: Conquistador, je v rozpracované (early access) verzi dostupný na Steamu, a pokud si libujete v nekompromisním pojetí stealth her, neměl by vám uniknout.
Xbox 360 verze Forza Horizon 2 je důstojná rozlučka s končící konzolovou generací
S vydáním Forza Horizon 2 na začítku října se moje komunikace s okolním světem ztenčila na nutné minimum. Skvělé arkádové závody z X360 se v pokračování pro Xbox One prezentují obrovskou otevřenou krajinou jižní Francie a severní Itálie ve špičkové grafice – kdo hru alespoň jednou nezastavil, aby si mohl vyfotit dešťovými kapkami pokrytý Ford Mustang, nepochopí. Vedle verze pro Xbox One však Forza Horizon 2 vyšla i pro Xbox 360 a spousta majitelů této konzole si logicky položila otázku: má smysl si kvůli nové Forze pořídit novou konzoli, nebo se hry liší spíš v drobnostech a verze pro „třistašedesátku“ v klidu postačí? Oprášil jsem proto X360, abych mohl na položenou otázku odpovědět.
České kyberpunkové RPG Dex čaruje atmosférou už v early access verzi
Dáváte-li přednost spíše sci-fi zápletkám než nimrání se v národní minulosti, bude pro vás kyberpunkové akční RPG Dex lákavější český projekt ve vývoji než Kingdom Come od Warhorse. Nezávislý projekt z dílny Dreadlocks, jehož designérem je Jan Jirkovský (textovka Crypta, knižní série Game Industry), se už nějaký čas nachází na Steamu v early access verzi, a přestože hře do finiše zbývá ještě pořádný kus cesty, fanoušci žánru mohou plesat již nad současnými kvalitami hry. Vezmeme to ale pěkně popořadě.
Dojmy z hraní The Masterplan - stealth hra na zloděje vyvolává vzpomínky na Commandos
Jedním z nejbizarnějších úkazů nárazové popularity různých herních žánrů je stávající absence her postavených na mechanismech Commandos. Byť trh nabízí desítky klonů Minecraft, DayZ a dalších sandboxů, strategické puzzly, jako ten od španělského studia Pyro, podezřele chybí. O to zajímavěji působí The Masterplan - simulace americké galérky během funkových 70. let. I když má hra před sebou ještě dlouhý vývoj, už její early access verze dává vzpomenout na nejpůsobivější okamžiky z her typu Commandos.
Šest pater pod zemí - český dungeon The Keep baví správným poměrem soubojů a hádanek
Schody vedoucí do temného podlaží, všudypřítomné krysy a netopýři, co vám při chvilkové nepozornosti vysají život, stráže, pavouci několika velikostí, ale také páky, propadla, spínače v dlažkách a pavučiny obepínající kostry vašich předchůdců. Pravověrnému dungeonu The Keep od zbraslavského studia Cinemax nechybí žádná z propriet, které jsme si zvykli v dungeonech za více než dvě desítky let existence žánru vídat. Odškrtat si však v excelové tabulce přítomnost prvků, které ve hře musí být, aby šlo o dungeon, samo o sobě nestačí. Vydal jsem se tedy do prvních podzemní pater 3DS verze The Keep, abych zjistil, jak si v Cinemaxu s realizací svého pojetí kobky poradili.
Dojmy z hraní: jízda s Claptrapem v Borderlands The Pre-Sequel bude opět divoká (a zábavná)
Gearboxu se už s vydáním prvního dílu Borderlands povedlo skloubit absurdní humor, komiksovou stylizaci a solidní herní mechanismy do zábavného a těžce návykového celku. Hráči tenhle potrhlý projekt kvitovali s povděkem, a přímo tak zapříčinili vydání druhého dílu (a tuny DLC). Příběhově ucelenější a celkově vyleštěnější Borderlands 2 zaznamenala ještě větší úspěch, takže nevyhnutelně přichází další nášup hláškujících robotů, ujetých dialogů a pološílených nepřátel v Borderlands: The Pre-Sequel.
Yoshi's Woolly World válcuje konkurenci sladkou roztomilostí
Kirby's Epic Yarn, neskutečně roztomilá a zábavná plošinovka pro Wii, slavila úspěchy u kritiků i hráčů. Srdce davů si získala především originálním herním světem, výborným designem levelů, jednoduchým ovládáním a přílivem zajímavých nápadů. Proměňování v bavlnkové delfíny, létání s raketou, jízda na sáňkách a další prvky nádherně oživovaly klasickou hopsačkovou hratelnost. Celé dobrodružství mělo jen jednu nevýhodu – až na výjimky člověku připadala většina her ze stejného žánru jaksi obsahově chudá. A pak jsem na Gamescomu vyzkoušel Yoshi's Wolly World.
Splatoon se hraje stejně dobře, jako vypadá
Při sledování tiskové konference Nintenda během E3 se mi po představení multiplayerové „střílečky“ Splatoon na tváři objevil úsměv. Japonci dokázali vzít obvyklý koncept, inovovat jej a dodat mu (aspoň na pohled) neuvěřitelnou hravost. A přitom stačilo nahradit realistické panáky morfujícími chobotnicemi a šedohnědé odstíny vyměnit za křiklavé barvy. Zbývala jediná otázka: bude hraní Splatoon stejně zábavné v reálu, jako bylo na videu? Po vyzkoušení hry během Gamescomu jsem si na otázku mohl odpovědět hlasitým: ano.
