Další návrat do universa, ve kterém si hlavní záporák pořídil diamantového poníka jménem Butt Stallion, se tedy nejmenuje Borderlands 3. Ční z toho celá řada otázek, z nichž většinu nikdo nezodpoví. Borderlands: Pre-Sequel má být plnohodnotný titul v rámci série, proč se tedy nejmenuje Borderlands 3? Prý hlavně proto, že se odehrává mezi prvním a druhým dílem, a tak by nebylo férové hře přilepit další číslovku.

Dělá tedy Gearbox na Borderlands 3, když Pre-Sequel vyvíjelo Australské studio 2K? Prý ne. Tomu by se věřilo docela těžko, kdyby Gearbox neměl plné ruce práce s MOBA akcí Battleborn, a ještě k tomu jeho ředitel Randy Pitchford nenaznačil, že je jeho studio příliš kreativní na to, aby se zakopalo u vymýšlení dalšího gazillionu zbraní. Kam se celá značka přesune, a jak bude vypadat její budoucnost, je schováno kdesi ve hvězdném nebi nad Pandorou. Ale dost o vážných věcech, protože jsem Gamescomu Borderlands: The Pre-Sequel hrála a vážnou tvář si udržela přesně do první salvy nábojů. Možná tedy jde o ždímačku peněz, ale zábavnou.

zdroj: tisková zpráva

Tony Lawrenc (šéf studia 2K Australia) a Matthew Armstrong (hlavní designér a vedoucí vývoje celé série) nejdříve představili protagonisty Borderlands: The Pre-Sequel. Vlastně jde o staré známé, protože Athena se objevila v DLC k prvnímu dílu Borderlands v roli asasínky, zatímco Wilhelm byl jedním z  tužších nepřátel v druhém dílu, stejně tak Nisha – přítelkyně Handsome Jacka a šerifka westernového městečka Lynchwood.

A pak je tu Claptrap. K smrti ukecaný malý robot, který dělal průvodce hrdinům prvního i druhého dílu, a svým způsobem je to i maskot celé série. Armstrong vysvětlil, že svou podpůrnou roli zdědil i hratelný Claptrap v The Pre-Sequel. Spousta dovedností poskytuje výhody celému týmu, ale také vyžadují od všech hráčů ochotu k týmovému hraní.

Claptrapovou hlavní schopností je, dle Armstrongových slov, adekvátní reakce na nenadálou situaci. Malý robot nemá vyhraněnou preferenci určitého typu zbraně, což ústí v ultimátní „superschopnost“, která vylosuje několik náhodných prvků do pár desítek vteřin trvající více či méně bizarní kombinace. Je možné, že se vám nad hlavou objeví barevně blikající dron hrající disko, nebo budete neviditelní s mačetou v ruce likvidovat stohy nepřátel jako správní ninjové. Nikdy nevíte, co si vylosujete, ale nikdy to není vyloženě špatné, jen zkrátka musíte improvizovat.

zdroj: Vlastní

Hrát za Claptrapa je neuvěřitelně zábavné, právě díky jeho proměnlivosti. V kombinaci s často zmiňovaným herním prvkem Borderlands: The Pre-Sequel, tedy sníženou gravitací, je zaděláno na frenetickou akci. Vývojáři slibují, že právě díky novému vertikálnímu rozměru nebudou chybět prvky nutné ke krytí, které ve hře prakticky nejsou, protože se snadno a rychle vzdálíte bojišti do vzdálenosti, která umožňuje léčbu.

Pravda, vyšší úmrtnost oproti předchozím dílům jsem nezaznamenala a přestřelky byly ještě o chlup přehnanější a intenzivnější. Je otázka, zda podobná změna v hratelnosti dokáže obhájit jinak celkově chudší náplň The Pre-Sequel. Skrze nevázanou zábavu totiž prosvítal fakt, že se skutečně jedná jen o nastavovanou kaši.

Přítomnost některých typů nepřátel známých z Borderlands 2 byla, vzhledem k zasazení, pochopitelná – týká se to například robotů bojujících pod vlajkou Hyperionu. Jenže valná většina nepřátel jsou „psychos“, tedy šílení bandité, které známe už z prvního dílu. Neumím si představit příběhové odůvodnění, které by jejich výskyt na měsíci Pandory uspokojivě vysvětlilo. Jejich AI je stejná a modely také. Vývojáři je tak jen oblékli do skafandrů. Pokud takto nevypadá recyklace, tak už nevím jak.

zdroj: tisková zpráva

Myslím, že za dva roky ve vývoji by se určitě dalo něco vymyslet, ale třeba nás nakonec vývojáři překvapí řádně ujetým odůvodněním. Ani grafika nedoznala zvláštních úprav, což je ale pochopitelné, vzhledem ke stylizaci i faktu, že The Pre-Sequel vychází na PC, Xbox 360 a PS3, nikoli tedy na konzole nové generace.

Borderlands považuju za jednu z nejlepších stříleček z pohledu první osoby pro konzole – odehrála jsem oba díly na Xbox 360 i PC, a přestože na podobný typ her preferuju starou dobrou kombinaci myši a klávesnice, Borderlands nelze upřít výborně zpracované konzolové ovládání, nad kterým někdo musel dlouho přemýšlet. Byl by hřích, kdyby se osvědčený systém někdo z 2K pokusil měnit, proto zůstává ovládání stejně dobré i v The Pre-Sequel.

Pokud je vám příjemnější gaučové hraní, ale jiné hry ze stejného žánru vás svým ovládáním odradily, tady se bát opravdu nemusíte. Pokud patříte k početné skupině hráčů, které Borderlands hry nadchly, není jakýchkoliv pochybností, že i The Pre-Sequel splní vaše požadavky na zábavnou a do značné míry stále ještě originální střílečku. Pokud vás naopak série nezaujala, není důvod si myslet, že nejnovější počin váš názor změní.

zdroj: tisková zpráva

Jestli jste si všimli Borderlands až teď a chtěli byste naskočit do rozjetého vlaku, určitě sáhněte spíše po druhém, případně i prvním dílu. Sama se na The Pre-Sequel těším, není ale důvod předstírat, že se jedná o něco jiného, než solidně vyhlížející a zábavný kalkul ze strany 2K.