Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Pokud marně pátráte, ve které hře byl jakýsi John Mcněco, tak zabrzděte a vzpomeňte si na filmy. Série Die Hard, v češtině Smrtonosná Past. Bruce Willis si tam střihnul asi svoji nejslavnější roli unaveného, drsného a hláškujícího policisty, který se s teroristy rozhodně nepáře. Nová Lara se má, teď už plešatému policistovi, notně přiblížit. Ne snad, že by šla po teroristech na letiště, do New Yorku, nebo na střechu mrakodrapu, ale Tomb Raider má připomínat Die Hard v emocích. Což není asi zrovna první věc, kterou si vybavíte, když se řekne Die Hard. Tvůrci Tomb Raidera to ale pěkně logicky vysvětlili a ty styčné plochy mezi oběma hrdiny jsou.

Bum, celkem velké překvapení, ne? Nicméně, je to tak, Cervat Yerli naplno prohlásil, že Crytek splní stávající smlouvy a dodá očekávané „krabicové“ hry, ale pak už se vrhne jen na online distribuci a free-to-play model, který spojí se svou sociální platformou GFACE.

První zkušenost s novou herní platformou je vždy speciální. Pamatuji si, když jsem na E3 poprvé hrál na PlayStationu 3, Xboxu 360, Wii, Kinectu nebo DSku, a díky Rayman Legends si nepochybně dobře zapamatuji i svou osobní premiéru s Wii U. Nová konzole od Nintenda možná nevzbuzuje u veřejnosti takové prvotní nadšení, jako její předchůdce, naše zkušenosti ale dokazují, že vysoká očekávání mohou být pro novou platformu spíše přítěží, než pozitivem. Takže v tomto ohledu se Nintendo trápit nemusí. Možná i proto zatím neoznámilo podrobné technické specifikace Wii U (spekuluje se o "last minute" přidání paměti, na jejíž nedostatek si prý stěžují devkitem vybavení vývojáři), a svou tiskovku, a následně i prezentaci, na E3 soustředilo výhradně na hry. A jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži, Rayman Legends nehraje v jejich výčtu žádnou druhořadou roli. Naopak, vedle LEGO City Undercover, jde o zřejmě nejpůsobivější hru v současném Wii U lineupu.

Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.

Každá E3 vypadá stejně jako ta minulá.

Každý rok si na E3 tak nějak přirozeně vybereme jednu herní celebritu, kterou následně s vypětím všech sil naháníme po výstavišti se žádostí o rozhovor. Letos tato významná úloha připadla Ronu Gilbertovi. S člověkem, který nás svým Monkey Islandem naučil, že máme mít rádi adventury a piráty, jsme ještě nikdy rozhovor nedělali, částečně také proto, že v posledních letech se věnoval spíše nadávání na stav herního průmyslu, než vývoji her. Pak ale přišel Deathspank a následně i pomocná ruka Tima Schafera, který Gilberta přetáhl do jeho Double Fine Studios. Tam nyní dělá plošinovkovou adventuru The Cave, a na E3 2012 ji na stánku Segy celkem ochotně předvádí.

Po Star Wars 1313 tu máme další pěkné next gen video, tentokrát od Square Enixu a z Final...

Sympatický a proti současnému proudu kráčející názor přednesl na E3 Josuke Hajaši z Team Ninja.

Sice tím narušíme tok zpráv z E3, ale holt ne celý svět se točí kolem herních výstav.

Co přiměje člověka, aby vstal z gauče, do něhož se právě s hlasitým citoslovcem úlevy zabořil? Přemluví ho zapomenutý mobil v ložnici? Tablet v pracovně? Výrobci konzolí se na letošní výstavě E3 snaží lidi přesvědčit, že ano. Že nikoliv plný močoměch, ale mobil nechaný na poličce vás donutí vstát, protože bez něj si svoji novou hru prostě nevychutnáte. Konzolové hraní už totiž brzy nebude jen o konzolích.

Jedna věc je chtít PC verzi milovaného a zároveň v dobrém proklínaného ultrahardcore RPG Dark Souls, druhá je, že se někdo rozhodně vyhovět...

V krabičce zbývá poslední sirka a navlhlé chrastí, nahrabané v rychlosti na malou hromádku, dostává poslední šanci. Ruce se neovladatelně klepou zimou, nervozitou a strachem a oči přitom neustále bezelstně sklouzávají k hluché vysílačce, která leží opodál. Ale podaří se. Oheň se rozhoří a vyděšená Lara Croft získává alespoň trochu naděje, že přežije noc. Najednou se ale z vysílačky ozve chrapot... "Conráde, jsi to ty?? Prosím tě, dostaň mě odsud!"...

Mezi jižní a západní halou losangelského výstaviště je několik desítek metrů dlouhý betonový koridor pod širým nebem.

Z Assassin’s Creed III jsme toho viděli už docela dost, ale většinou to byly jen kopce, stromy, malá města, nebo pláně, na kterých se válčilo. Většina z toho byla navíc ještě pod sněhovou pokrývkou, až to vypadalo podezřele monotematicky. Právě na tohle si ale Ubisoft došlápl a na tiskovce Sony odhalil něco úplně nového. Epickou námořní bitvu. Zapomeňte na sníh a skákání po stromech. Obhlédněte situaci dalekohledem a chopte se kormidla. V Assassin’s Creed III se na lodích nebudete jen tak poflakovat, budete je přímo ovládat. Connor je přímo kapitánem a vy tak budete mít pod palcem celou loď, včetně kanónů.

Vývojáři z United Front Games se snaží se svou městskou akcí zaujmout a daří se jim to....