Zaklínač
Série: Zaklínač
Platformy: Windows
Žánr: RPG
Vydání v ČR: říjen 2007 (vyšlo/vyjde)
Multiplayer: ne
Lokalizace: dabing
Homepage: tw1.thewitcher.com/
Vývojář: CD Projekt RED
Vydavatel: CD Projekt Atari
Distributor v ČR: CD Projekt
HW požadavky: ---
PEGI rating: (co je PEGI?)
Tagy:
Videa
Recenze redakce
-
Zaklínač (The Witcher) - recenze
Nelítostný zabiják nestvůr s nadlidskými reflexy a konstitucí přichází z knih Andrzeje Sapkowskeho na monitory. Čeká na vás jen samá akce, propracovaný příběh a výborná atmosféra, nebo i něco horšího? celý článek
Čtenářské recenze
-
Zaklínač 1 po deseti letech - má smysl ho hrát před dvojkou a trojkou?
13. 7. 2017 v 22:00 - 0
Jste uchváceni záběry z Witchera 3 a tápete, jestli je nutné hrát předchozí díly? Rovnou říkám: ano, udělejte to. I když je Zaklínač 1 deset let stará hra, má co nabídnout a některé její funkce jsou lepší než u novějších dílů. Navíc vám objasní některé věci ve dvojce (a už méně ve trojce). Uložené pozice z jedničky jsou přenositelné do dvojky. Potřebujete číst knížky Zaklínače před jeho rozehráním? Ano i ne. Ne proto, že Geralt ztratil paměť (ta se mu - plná spoilerů - vrací vcelku až ve druhém dílu), ano proto, že těch narážek na knihy je v jedničce poměrně dost. Hned první postava, kterou potkáte je Shani, která je sice v knize naprosto nepodstatná (Geralt si to s ní rozdá v Oxenfurtu), ale je škoda přijít o ten pocit "jo tak to je ona". Na druhou stranu vám bude zřejmě vadit, že Geralt totálně zapomněl na Yennefer a Ciri. Ve hře je ale spousta zajímavých neknižních postav (Talar nebo třeba Abigail). Pro druhý a třetí díl Zaklínače bych ale číst knihy doporučoval. Grafika Zaklínače 1 nezestárla tak moc a dá se dnes pohodlně hrát. Postavy nevypadají úchvatně, ale prostředí je uvěřitelné a i po té době je pár míst, kde se člověk chvíli kochá. Na západy slunce v Zaklínači 3 to ale nemá. Zaklínač 1 má z celé série asi nejtemnější atmosféru, kterou podkresluje velmi povedená hudba, jejíž motivy si půjčují pak i další hry série (nejvíc se vám do paměti vryje Wyzimská obchodní melodie "Peaceful moments" a nejednou ji uslyšíte v obměněné verzi ve dvojce i trojce). Obsahuje český dabing, který je dobrý, ale často vede k úsměvným situacím, ale hru přímo nenabourává a vlastně ani nekazí atmosféru. A je příjemně sprostý (zvláště postava špiona Talara). Dokonce se vcelku povedli někteří trpaslíci s jejich ostravským nářečím. Nicméně výslovnost pokulhává (nejen u elfské mluvy, ale třeba špatně vyslovovaná jména jako je "Kalkstein" - v originále se čte jako Kalkštejn, v české verzi Kalkstýn). Nejsmutnějším příběhem je ale hlas Geralta - ano, podle knižní předlohy mají být zaklínači bez emocí, ale právě u Geralta se to zřejmě, jak napovídají knihy, nepovedlo. Rozhodně by neměl mluvit jak robot. Pokud vás irituje, změňte si nastavení na mnohem lepší polský dabing (polského Geralta jsem si zvláště ve dvojce a trojce opravdu oblíbil a uznávám, že je lepší než anglický). Příběh jedničky není špatný, ale rozjíždí se velmi pomalu. Chce to v první kapitole trochu trpělivosti, protože budete odměněni v kapitolách dalších. Hra se točí okolo dvou ústředních motivů - krádeže zaklínačských mutagenů a povstání nelidí (druhý příběh se velmi rozvine ve dvojce). A zvláště vyšetřování v druhé kapitole je velmi povedené a může vést k naprosto odlišným výsledkům - záleží na vašem postupu. Někdy hra působí trochu jalově, ale ve výsledku je dobrá. Jen konec příliš nepřekvapí. Hlavní zloduch se po celou hru takřka neobjevuje a nemůžete tak moc tušit, že je za tím vším právě ona či ona. Hra není open worldem, ale podobně jako dvojka je rozdělena do několika (poněkud menších) lokací. Nicméně zvláště v druhé a třetí kapitole budete mít k dispozici opravdu velký kus světa (výraznou část Wyzimy a rozsáhlých blat), kde se budete moci věnovat i vedlejším úkolům - vesměs zakázkám na příšery. Naopak poslední kapitola je jakoby šitá horkou jehlou a příliš toho v ní není, i když děj zrovna graduje. Questy, ať už hlavní nebo vedlejší, se obvykle zajímavě větví a poměrně dost závisí na vašich rozhodnutích. Což někdy nabourává hru. Stává se, že se někdy můžete postavy zeptat na něco, o čem ještě nevíte, a podobně. Vývojáři příliš nalinkovali příběh a někdy se stane, že ze scénáře vypadnete a příběh "předběhnete". Druhá věc je, že často nevíte, co vaše rozhodnutí způsobí a často naprosto bezvýznamná odpověď vás připraví o některé questy. To třeba když hned ze začátku necháte žít partičku elfů, aby v další kapitole uprostřed města v hospodě odkudsi letícím šípem zavraždili důležitou postavu, která vám má zadat několik úkolů a pomoci při vyšetřování. Působí to zmatečně, protože si předchozí miniquest ani nepamatujete a netušíte ani, koho to zabili a proč. Často si také můžete nesprávnou odpovědí uzamknout některá řešení questů nebo znepřátelit důležité postavy. Je to hezké, ale protože často vyklouznete z linky scénáře nebo jen oslovíte nějakou postavu zbytečně brzo, tak si můžete způsobit problémy. Přesto hlavní vyšetřovací quest ve druhé kapitole považuji za nejzajímavější a můžete ze spolupráce se Salamandrou obvinit kohokoliv. Je vidět, že detektivní přístup, tolik rozvedený ve třetím díle hry, volili autoři již v jedničce. Questy sice nejsou tolik nápadité jako v dalších dílech, ale neurazí (kromě zakázkových - ale jejich cílem je především si vydělat; i když já ve hře nouzí o peníze netrpěl - pokud jsem nepotřeboval kupovat předražené knihy). Přesto se stávalo, že hráč ví víc než Geralt a dumáte nad tím, jak to provést, aby se zeptal na konkrétní věc konkrétní postavy, nebo aby mu něco došlo... A někdy se to samé děje i ostatním postavám, které se zacyklí a nechtějí udělat něco velmi zřejmého. Třeba když se chcete dostat na hřbitov ve Wyzimě. Hrobník vám slíbí, že vás pustí když splatíte jeho dluh, jdete tedy za jeho věřitelem a když se ho zeptáte na dluh, něco zahuhlá, ale věc vyřízena není. Po menším postupu v příběhu dluh ale zamázne. Svět Zaklínače 1 je živoucí a přišlo mi, že NPC žijí více vlastním životem než v Zaklínači 3. Mnohem více se pohybují na množství lokacích, řadu NPC potkáte na určitém místě jen v určitý časový výsek (jedna postava zadávající zajímavý quest se vyskytne na daném místě třeba jen v rozmezí jedné hodiny za den). Problémy to vyvolává když nějakou postavu nutně potřebujete a ona si někde trajdá - na rozdíl od trojky zde nemáte GPS a nic vás nenavádí. Ale přitom to hře neškodí. Systém skillů je patrně lepší než ve třetím dílu (ale obecně druhý díl měl asi nejlepší), je jednoduchý, akorát musíte počítat s tím, že nikdy nebudete mít všechny skilly vylevelované na maximum. Proto volte uvážlivě každý bod a směr, kam se chcete ubírat. Že můžete levelovat jen při meditaci (a jen v posteli či u ohně) je příjemným zpestřením, které ve trojce chybí. I alchymii v tomto dílu považuji za nejlepší - opravdu musíte sbírat bylinky, shánět alkohol a samotné elixíry mají trvanlivost třeba několika hodin či den. Toto mi ve dvojce a zvláště trojce, kde už nepotřebujete na nové elixíry ani ingredience, chybělo. Výrazným rysem hry je také nutnost četby knih. Bez toho se nenaučíte jak zabíjet některé potvory - sice je zabijete, ale nezískáte z nich potřebný materiál. Knihy jsou ale velmi drahé a někdy se je nevyplatí kupovat - ale řadu získáte z nepovinných questů či je najdete ležet někde v domě. Hra obsahuje velmi příjemné minihry. Pití alkoholu (někdy vám odemkne zajímavý dialog, ale Geralt ne všechny přepije), kostkový poker (velmi chytlavé a ve trojce chybí), box (pokud splníte všechny questy v něm, získáte jeden z nejlepších mečů ve hře). Zajímavou funkcí je i možnost navléci si speciální prsten, který vám odemkne některé dialogy (třeba prsten církve Věčného ohně). Co se herního postupu týče, je to RPG ze staré školy a tak nějak se počítá, že budete plnit všechny úkoly a prošmejdíte celou mapu (a to není tak radikální jako ve dvojce, kde jste nejlepší kusy zbroje nacházeli nazdařbůh uprostřed lesa, což zcela nedávalo smysl). Je nutné si nechávat v inventáři některé ingredience (zvláště zuby!!! pokud chcete nejlepší meč ve hře, musíte si nést třeba lebku barghesta z první kapitoly až do poslední - stačí pak ale uvařit elixír, který využije danou ingredienci a meč už nikdy nezískáte). Kdo vše neprošmejdí a nebude dělat všechny questy, dost si ztíží postup hrou. Co se soubojů týče, jsou mnohem taktičtější než v dalších dílech, ale možná o něco nudnější. Nemlátíte totiž sami, ale jen klikáte do rytmu. Volíte přitom meč a styl boje (zde oproti dalším dílům je navíc skupinový boj). Spolu s oleji a elixíry je to vcelku dobrý systém, ale nemusí každého bavit. Na nejlehčí obtížnost ale patrně nebudete mít problém nikde i bez elixírů a olejů (kromě potvory ve stokách, která mě překvapila mnohem víc než závěrečné bossfighty). A problémy hry? Postava neumí skákat a často se někde zasekává. Nedokáže zvednout nohu ani pár centimetrů, takže kolikrát obcházíte překážku, která by jinde překážkou vůbec nebyla. Jak bylo řečeno, někdy se questy narušují tím, že předbíháte scénář. Opatchovaná hra ale postrádá opravdové bugy a hru dohrajete v pohodě. Závěrem - jedničku si zahrajte. Má správnou zaklínačskou atmosféru, rozhodně víc než dvojka. Hra není tak dlouhá, jak se proklamuje (zhruba 30 hodin i když pojedete všechny questy). Navíc na jedničku přímo navazuje dvojka a načtením uložených pozic ovlivníte děj druhého dílu a vše je víc konzistentní. Hra se hraje i v roce 2017 dobře, když skousnete někdy "tunelovité" lokace, rytmický bojový systém a trochu zvláštní český dabing (ale mně vyhovoval). Navíc později zjistíte, že po poněkud "experimentální" dvojce se třetí díl hry k jedničce v mnohém vrací. Pokud chcete ten správný zaklínačský zážitek, zahrajte si všechny tři díly po sobě. Má to smysl a je to parádní zážitek. A z hlediska atmosféry zatím hodnotím jedničku jako nejpovedenější z celé série (ale v trojce jsem teprve na začátku). celý článek
Nejnovější články
-
Zaklínač 3 se po úspěchu seriálu vrátil mezi nejhranější hry na Steamu
Když nepočítáme nedávné vydání na Switchi, je Zaklínač 3: Divoký hon čtyři a půl roku starou hrou. To mu ale nijak nebrání ve velkolepém návratu – po premiéře seriálu z produkce Netflixu 20. prosince zaznamenal na Steamu rekord v počtu současně hrajících hráčů. Překonal v něm dokonce i období, kdy původně vyšel, a patří i k nejlépe prodávaným RPG za loňský rok. celý článek
-
Hry, ke kterým se nejčastěji vracíme
Součástí profese herního novináře je hrát nové hry. Problém nastává ve chvíli, kdy nových her vychází přibližně 100 denně a člověk ani nestíhá vyzkoušet všechny ty, o kterých dopředu ví, že jsou vynikající. Jak si pak máme najít čas na naše srdcovky z minulosti? Přesto se každý z nás v redakci k nějaké své staré lásce neustále vrací. Něčí milenka nosí slušivý zelený baret, něčí se vozí v kamionu, něčí si ráda šlehne jedovatý lektvar. celý článek
-
NeoRetro – hrajeme prvního Zaklínače
Shepard je Američan, Altaïr zase Syřan, ve třetím NeoRetru je tedy pravý čas zamířit do slovanských luhů a hájů. První Zaklínač je prodchnutý středoevropskou atmosférou, proto se dnes vrátíme do roku 2007, kdy Geralt ztratil paměť, místo Divokého honu jsme honili Salamandru a čarodějky nosily necudné výstřihy. Exkluzivně s humorným českým dabingem! celý článek
-
Osmidílný zaklínačský seriál od Netflixu vyjde nejdřív v roce 2020
Nového herního zaklínače od polského CD Projekt RED se asi jen tak nedočkáme, alespoň nějakou náplastí na ránu všech geraltofilů by však mohl být připravovaný seriál streamovací služby Netflix. Ať už se těšíte, nebo jste ve svých očekáváních rezervovanější, zřejmě si všichni společně na tohle zpracování nějaký ten pátek počkáme. Respektive poměrně hodně pátků. celý článek
Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.
