Strategická série Total War patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, po čem mohou sáhnout virtuální vojevůdci. Zavede vás hluboko do minulosti nebo do fantastických světů, svěří vám do rukou obrovské armády i správu celé říše, stanete se zkrátka generálem a panovníkem zároveň.
Který Total War ale vládne všem? Tuto otázku si položili redakční experti Aleš s Vaškem a rovnou si na ni i odpověděli v diskuzním videu, které jste mohli zhlédnout během včerejška. Výsledek jejich uvažování vám nyní předkládáme i v textové formě, a to od nejhoršího dílu po ten nejlepší.
15. Total War: Arena
Naprosto zasloužené poslední místo, experiment, který se hrubě nevyvedl. Total War s ním zkusil proniknout do sféry multiplayerového žánru MOBA – dal vám do ruky ubohých pár jednotek, poslal vás na bojiště a nakázal, že máte spolupracovat s ostatními hráči.
Inu, projekt zkolaboval. Bitvy byly rychlé a nudné zároveň, kooperace neprobíhala, místo chytrých taktických manévrů jste akorát ve správnou chvíli mačkali speciální schopnosti a snažili se grindem vydělat na lepší jednotky, abyste se s nimi mohli prozívat zase dalším zápasem. Tenhle Total War nám chybět rozhodně nebude.
zdroj: Creative Assembly
Možná je nefér si na první Medieval ukazovat jako na nanicovatou hru, když vyšel v pradávném roce 2002 a je jedním ze základních stavebních kamenů série, jenže pravda je, že v dnešní době zkrátka neobstojí. Grafika už by potřebovala remasterovat, ale upřímně, stejně by to nestačilo – zastaralé jsou i mechaniky.
Příklad za všechny: Jednou z velkých deviz série Total War je volný pohyb po kampaňové mapě. Když vrazíte s armádou do nitra Francie, sami si vyberete, kudy potáhnete na Paříž, a třeba vás u toho přepadne schovaný nepřítel. První středověký Total War to neumí a mapu rozděluje do samostatných provincií, což zkrátka není ono. Kdo by nesáhl raději po druhém díle?
Starší bratříček Medievalu si v našem hodnocení moc nepomohl. Na třináctou příčku dosáhl spíš díky faktu, že mu náleží status otce zakladatele, než že by byl výrazně nadřazený středověkému nástupci. Nostalgici se tu svého vyžití dočkají, pixelatí samurajové se na bojišti vesele pobijí, ale zlatý hřeb série to určitě není.
zdroj:
Creative Assembly
12. A Total War Saga: Thrones of Britannia
Po dvou starcích relativní novinka z roku 2018, pro kterou 12. místo rozhodně není lichotivé. Tvůrci se v ní rozhodli vyzkoušet užší zaměření na konkrétní geografickou lokalitu (Britské ostrovy) v konkrétním časovém období (nájezdy Seveřanů na anglosaská království v 9. století). Zároveň chtěli experimentovat s novými mechanikami. A moc se to nepovedlo.
Základní nápad byl zajímavý, ale výsledek se bohužel nehraje dobře. Kampaňová mapa je zmatená a nevhodná pro nějaké velké strategizování, bitvy jsou pro změnu neuvěřitelně jednotvárné, protože k sobě zkrátka přiběhnou linie pěchoty a osekávají se, dokud jedna nepadne. Historicky přesné? Možná. Ale zábavné v žádném případě.
zdroj: Creative Assembly
11. Rome: Total War
Pro mnohé bude tohle nejkontroverznější volba celého žebříčku, protože řada lidí první výlet do Římské republiky dodnes zbožňuje, ale my si za ní stojíme. Jakkoliv na první Rome vzpomínáme v dobrém, dnes už bychom neradili se k němu vracet – dokonce ani v podobě neslaného nemastného remasteru.
Vůbec nám teď přitom nejde o grafiku a umělecké ztvárnění. Horší je nejapná umělá inteligence a primitivní mechaniky na kampaňové mapě, plus absolutní selhání na poli dějepisné přesnosti. Uspokojivou alternativní historii tady zkrátka nevytvoříte, protože už samotný základ je připitomělý, plný nesmyslných státních celků i vojenských jednotek. Více v našem článku o 10 největších historických nesmyslech v historii Total Waru, kde první Rome bohužel dominuje.
zdroj: Sega
Troy z prvních ukázek vypadala hrozně, nakonec to tak špatně nedopadlo. Sice je pořád poněkud divné, že se tvůrci ve své adaptaci trojské války nebyli schopní přiklonit ani k mytologickému přístupu, ani k tomu striktně historickému, takže výsledkem je jakýsi hybrid, ale je to hybrid, který se nehraje vůbec zle.
Přesto si vyšší příčku v našem seznamu nezaslouží. Ano, jeho jednotky jsou variabilní, ale za cenu toho, že místo lehké pěchoty po bojišti rychlobruslí desítky ozbrojených Martin Sáblíkových. Velkolepý konflikt mezi Trójany a Řeky se taky ne a ne dostavit, dokud nezmasakrujete chudáky sousedy. Celé to působí hrozně průměrně – zkrátka takový Meneláos mezi Total Wary.
zdroj: Creative Assembly
Napoleon je hra svými mechanikami navazující na dřívější Empire: Total War, které jste v našem seznamu dosud neviděli, takže správně usuzujete, že si urvalo lepší umístění. Proč, když hra nesoucí jméno slavného francouzského císaře měla možnost napravit všechny chyby svého předchůdce (kterých navíc v žádném případě nebylo málo)?
Odpověď je jednoduchá: Napoleon není příliš ambiciózní. Hraje se sice pěkně, ale nechá vás projít jen několika přímočarými kampaněmi místo toho, aby vám svěřil do rukou celosvětové impérium. A posté rvát Egypt z osmanských rukou, do zblbnutí likvidovat Prušáky a Rakušany, to se zkrátka omrzí.
zdroj:
Creative Assembly
Spojení série Total War a světa Warhammeru se zdálo být naprosto geniálním nápadem – a zdálo se to oprávněně. Už první Warhammer ukázal, že dříve striktně historická série může úplně stejně dobře fungovat, i pokud ji zasadíte do fantasy světa plného války mezi znepřátelenými rasami a kromě šípů po sobě metáte taky kouzla.
Na vyšší příčku to není z podobného důvodu jako v případě Napoleona – první Warhammer je relativně omezený. Trpaslíci v něm bijí orky, lidé se řežou s upíry, pak je všechny smete Chaos, ale to je tak nějak všechno. Chybí svoboda, chybí možnosti. Pokud tedy nepočítáte rozšíření Mortal Empires, které spojuje dohromady mapy prvního a druhého dílu, ale my hlavní zásluhu přiznáváme právě až dvojce, která ho teprve přinesla.
zdroj: Creative Assembly
Á, tady máme Empire. Stavět svou vlastní transkontinentální říši v turbulentních vodách 18. století je obrovská zábava, ať už coby Britové expandujete do Ameriky a Indie, nebo se v pruských uniformách pokoušíte zničit ostatní evropské velmoci. Navíc, začínat kampaň s kopiníky a končit ji s drilovanými liniemi pěchoty s puškami má něco do sebe, zvlášť když vidíte, jak se vaše technologická pokročilost promítá do stále drtivější dominance nad různými domorodci.
Bohužel je i co vytýkat. Hra vyšla ve velice problematickém stavu a pro bug nešla daleko – a autoři tak úplně netrefili ani balanc. Ztvárnit Francii jako jeden velký region, takže jediná invaze dobude Paříž a v podstatě eliminuje celou frakci… Řekněme, že to nebyl zrovna nejšťastnější nápad. Když se ale nad podobné taktiky povznesete, dodnes je to velice dobrá hra, v níž zažijete krásné příběhy.
zdroj: Vlastní
Attila je mezi všemi Total Wary velkou vzácností. V ostatních dílech většinou stabilně expandujete svou říši, dokud nesežerete všechny otravné sousedy, ovšem strategická verze stěhování národů připomíná spíš nějaký survival. Civilizace se hroutí, migrující hordy vypalují město za městem, hliněné nohy římského obra pukají u kotníků.
Je to obrovská zábava, zvlášť pokud se ujmete snad nejtěžšího úkolu v historii série – záchrany chřadnoucí Západořímské říše. Jen buďte připravení na skutečně velice depresivní atmosféru, jejíž součástí je i ne úplně pohledná grafika, a opět jisté problémy s balancem.
zdroj: Creative Assembly
Blížíme se stupňům vítězů a druhý Shogun bude hodně zklamaný, že se na ně svou věrnou katanou neprosekal. Jde totiž o naprosto famózní ztvárnění válek a půtek japonských daimjó, které je ještě pozvednuto jedním z nejlepších dodatků v celé sérii – samostatným datadiskem Fall of the Samurai. Ten statečné šermíře postaví proti kulometům.
I bez něj jde ovšem o vynikající hru, která pěkně vypadá a ještě lépe se hraje. Musíte se snažit zachovat opatrnou rovnováhu mezi tím, kolik do svého vojska najmete elitních, ale drahých samurajů, a nakolik se spolehnete na odvedence, kteří ve velkém množství zabijí i toho nejlepšího válečníka. Šógunem se může stát jen jeden – a kandidátů je opravdu hodně.
zdroj: Creative Assembly
A ještě jednou do východní Asie, tentokrát do čínských Příběhů Tří říší. Three Kingdoms jsou dílem, který balancuje mezi historií a mytologií, protože jeden váš rek dokáže hravě pokosit celé pluky nepřátel, ale právě důraz na individuality je největším trumfem celého zážitku.
Tvůrci slibovali něco na způsob Crusader Kings – a překvapivě nezklamali. Jednotlivé postavy řídí narativ, tvoří mezi sebou vztahy, umožňují vám například nasadit vlastní špehy do vládnoucí rodiny jiné frakce a vyvolat občanskou válku. Intriky jsou rázem stejně účinné jako meč. A když už na ten meč přijde čas, užijete si širokou škálu jednotek, včetně některých skutečně zajímavých hybridů.
zdroj: Creative Assembly
Stařeček mezi svěžími mladíky! Legendární druhý díl středověké eskapády si odnáší bronzovou medaili zkrátka proto, že jeho design je nadčasový. Ano, grafika už není nic moc (tady by to chtělo ten remaster!), uživatelské rozhraní taky nesplní nároky moderního hráče, ale zbytek je pořád skvělý.
Co přesně tím myslíme? Hlavně nesmírně zajímavou hratelnost založenou na konfliktu dvou hlavních středomořských náboženství, na hrozbě papežské exkomunikace či na pozdní hrozbě strašlivých mongolských hord. Plus je tu ještě úžasný datadisk Kingdoms, který rozpracovává křížové výpravy, konflikt Německých rytířů s Poláky a Litevci, boj o Británii a ranou kolonizaci Ameriky. Trvanlivý klenot strategického žánru.
zdroj: Creative Assembly
Rome II nevstoupil do života pravou nohou, spoustu lidí místo kartaginských slonů potrápil spíš neuspokojivý technický stav. Hra však od té doby urazila obrovský kus cesty a nyní se jedná o monstrózní simulaci antického válečnictví. Můžete hrát za desítky národů, díky řadě povedených DLC se podívat do různých starověkých epoch a užívat si jak patřičně zapeklitou vrstvu řízení impéria, tak různorodé bitvy.
Mapa je obrovská a plná aktivity. Malé kmeny se perou o nezávislost tváří v tvář hladovým říším a nikdo neví, jestli v téhle verzi historie zvítězí diadochové a obnoví Alexandrovo impérium, zda se osvědčí síla punských zlaťáků, nebo či se snad stejně jako ve skutečných dějinách zadaří Římu, když ho zrovna nezlikvidují Etruskové. Ať už se ale stane, co se stane, bude to doslova obrovská zábava.
zdroj: Creative Assembly
A máme tady našeho vítěze. Total War: Warhammer II zbožňujeme jednak proto, že úžasným způsobem propojil svou vlastní mapu s prvním dílem a dal vzniknout perfektnímu zážitku jménem Mortal Empires (dojmy z hraní si přečtěte zde), jednak proto, že je sám o sobě naprosto skvělou hrou.
Přináší fascinující, kreativní rasy, jako jsou šílené krysy, aztécké ještěrky a dva naprosto odlišné druhy elfů, ale za to bychom ještě mohli pochválit spíš předlohu od Games Workshopu. Neoddiskutovatelným úspěchem samotných vývojářů je ovšem příběhová kampaň o magický vír, která ukázala, že v Total Waru lze vyhrát i jinak než jen neustálou bezhlavou expanzí.
Zábavná strategická úroveň, perfektní bitvy, asymetrické rasy, z nichž každá poskytuje unikátní zážitek, a k tomu ještě na úchvatná spojená mapa… Warhammer II si zlato odnáší zcela zaslouženě. Copak s tím asi udělá chystaný třetí díl?
zdroj: Creative Assembly
Takhle vypadá náš žebříček. Jak to máte vy? Podělte se s námi o svoje názory v komentářích či na našem Discordu.
