Při výběru top desítky jsem bral v potaz pouze historické tituly, ignoroval jsem tedy Total War: Warhammer 1 i 2 a také Three Kingdoms, které považuju spíš za mytologizovanou adaptaci „superhrdinského“ románu než hru replikující skutečné dějiny. Ale i tak nám hříšných her zbývá víc než dost, jak se přesvědčíte na dalších řádcích.

10. Křehoučký Řím – Total War: Rome 2

zdroj: TW Center

Řím. Supervelmoc antického světa, která se během několika staletí vydrápala z bezvýznamnosti až k absolutní vládě nad většinou civilizovaného světa. Však se taky podle ní jmenuje celá hra! A proto je zatraceně divné, že se s ní během kampaně mnohokrát ani nepotkáte.

Pakliže za Římany nehrajete vy sami, velmi často jsou eliminováni v prvních tazích kampaně a ani kapitolské husy jim nepomůžou. Občas je zničí upadající Etruskové, tehdy stěží relevantní národ, který by ve hře v této době už ani být neměl. Jindy se o to postarají severní barbaři.

Člověk si v klidu hraje za Kartágo, šije slonům svetříky, aby jim v Alpách nebyla zima… a pak najednou není s kým vést punskou válku. Velké zklamání pro všechny aspirující Hannibaly.

9. Trasové střely, málo dýmu – Empire: Total War a Napoleon: Total War

zdroj: Softpedia

Některé nepřesnosti, například podivně slabý Řím, jsou výsledkem nedokonalého balancování frakcí a měly by být opraveny. Jiné jsou ovšem zjevně přidané schválně, zkrátka proto, aby se hráčům líp bojovalo. A to je i příklad trasových střel v mušketových dílech Empire a Napoleon.

Jednoduše řečeno: Když člověk vypálí z primitivní střelné zbraně, z hlavně se vyřítí kule a spousta dýmu, nikoliv krásně viditelná bílá čárka, která vám přesně ukazuje, kam se vojáček trefil. Jasně, z hlediska hratelnosti je to užitečné už jen proto, abyste se ujistili, že omylem nesypete olovo do vlastních řad, ale pokud by si z hraní někdo odnesl představu, že takhle to tehdy skutečně vypadalo, nechť se nechá vyvést z omylu a představí si spíš krvavý, hořící binec zahalený kouřem.

Trasové střely lze mimochodem v nastavení vypnout, kdybyste si chtěli dopřát autentičtější, byť trochu hůře ovladatelný zážitek.

8. Rusko, Španělsko, Portugalsko – Medieval 2: Total War

zdroj: LetsPlayMineSweeper

Spoustu nesmyslů napáchal i díl v našich končinách nejspíš nejmilovanější – druhý Medieval. Mezi ty nejnesmyslnější určitě patří frakce, které zkrátka a dobře v daném období nemají právo existovat a na mapě se nacházejí spíš proto, že je mainstreamový hráč okamžitě pozná.

Prvním příkladem je Rusko, tedy podivný hybrid budoucího Moskevského knížectví a dobové Kyjevské Rusi, a velmi podobně je na tom i Španělsko, které je amalgamem království Aragonie, Kastilie a Leónu. Představovat si tyto státní útvary jako jednu politickou mocnost je ohromné zjednodušení i na poměry hry, která se zjednodušením rozhodně nevyhýbá (viz například Prahu drženou „českými rebely“ namísto samostatného království či knížectví).

A proč jsem nahoře zmínil Portugalsko? Protože to bylo v období, kdy Medieval 2 začíná (rok 1080 n. l.), pouhým vazalským státem a Portugalské království bylo založeno až roku 1139. Mimochodem, to, že Portugalci drží kromě Lisabonu také Pamplonu, je samozřejmě také výplod autorské představivosti. Španělé s Maury by je jinak přejeli asi až příliš snadno.

7. Samurajové ozbrojení pouze katanami – Total War: Shogun 2

zdroj: Steam

Shogun 2 je obecně považovaný za jeden z nejlepších dílů v historii série, a tak možná není překvapivé, že se v našem seznamu objeví pouze jedinkrát. Mohl jsem si vybrat poněkud přestřelenou občanskou válku (ve skutečnosti kratičkou šarvátku) v samostatném datadisku Fall of the Samurai, ale nakonec mi přišlo zásadnější vypíchnout zbraně, kterými píchali samurajové.

Shogun prezentuje samurajské formace jako homogenní jednotky ozbrojené konkrétní zbraní. Můžete naverbovat samuraje s katanami, samuraje s naginatami, samuraje s luky, samuraje s jari… Nutí vás to k těžkým strategickým volbám, ale bohužel to vůbec neodpovídá skutečnosti.

Samurajové byli, všeobecně vzato, velmi všestrannými válečníky a žádný z nich by nevyrazil do bitvy ozbrojený pouze katanou. Pravděpodobně by volil těžší základní zbraň a na svůj meč se spolehl až v případě nouze, například kdyby se mu přelomilo kopí. A že by se samurajové před bitvou sešli, podívali se, co si s sebou kdo přinesl za pižlátko, a podle toho utvořili jednotky? Opravdu pouze ve hře.

6. Urban Cohort jako nejlepší římská jednotka – Rome: Total War

zdroj: Totalwar.org

Na koho byste vsadili svoje těžce vydělané sestercie, kdyby se proti sobě v aréně postavila elitní garda samotného císaře a pár policajtů, co žádné bojiště nikdy neviděli ani z dálky? Pokud preferujete pretoriány, byli byste oškubáni o poslední vindru, protože nejsilnější římskou jednotkou v prvním Rome je Urban Cohort.

Co to je Urban Cohort? Odkážu vás na stránku na anglické Wikipedii, která vám názorně vysvětlí, že jde o paramilitární skupinu, jejíž hlavní rolí bylo pacifikování davů a potírání opovážlivých gangů v ulicích Říma. Cohortes urbanae mohly být využity i v bitvě, ale pouze v tom nejkrajnějším případě, protože boj na otevřeném poli rozhodně nebyl součástí jejich expertizy.

Když už jsem v tom, mohl bych samozřejmě rovnou zkritizovat i ty pretoriány, kteří si taky moc válčení neužili, protože hlídali, vraždili a dosazovali císaře. Nebo gladiátory, kteří bojovali maximálně tak proti legiím, nikoli po jejich boku. Ale městská policie coby elitní jednotka římské armády z hlediska historické nepřesnosti přece jen vede.

5. Boj na bajonet – Napoleon: Total War

zdroj: Creative Assembly

Armády v Napoleonovi (a velmi brzy i v Empire) jsou ozbrojené moderními střelnými zbraněmi, které mají oproti mečům a sekerám jednu drobnou výhodu – můžete někoho odprásknout, aniž byste se k němu museli nějak zvlášť přiblížit. V obou hrách je ovšem naprosto legitimní taktikou přestat střílet, nasadit bajonety a vydat se na zteč.

To se samozřejmě dělo i ve skutečné historii, takže v čem je problém? Hlavně v tom, že jednotky se často zaseknou v boji muže proti muži na dlouhé minuty – je daleko obtížnější nepřítele přinutit k útěku tím, že se na něj vyřítíte, než když po něm prostě střílíte. V Empire, kde stále figuruje spousta jednotek specializovaných na boj muže proti muži, se to ještě dá pochopit, v Napoleonovi už to skutečné historii vskutku neodpovídá.

Když už se totiž tehdy houf mužů rozhodl, že věci vyřeší ručně, prodral se olověnou zástěnou a dostal se do bezprostřední blízkosti, druhá strana v drtivé většině případů ustoupila místo toho, aby bojovala, skoro jako by na hordě řvoucích magorů se špičatými puškami bylo něco strašidelného. Žádné dlouhé „šermířské“ souboje se nekonaly.

Generál Antoine Jomini, který sloužil ve francouzské i ruské armádě, dokonce prohlásil, že za celou svou kariéru ani jednou nezažil situaci, kdy by dvě jednotky na bitevním poli skutečně bojovaly na bajonety.

4. Horalé v kiltech, lučištníci ze Sherwoodu, hašašíni – Medieval 2: Total War

zdroj: Total War Wiki zdroj: Total War Wiki zdroj: Total War Wiki

Ach, to Statečné srdce. Takový krásný film, který po sobě ale zanechal strašlivé dědictví středověkých Skotů v kiltech. I v Medievalu se po bojišti prohánějí horalé se sekyrami, kteří vypadají jako Gibsonovi komparzisté a je jim úplně jedno, že se tento oděv poprvé objevil až v 16. století.

Dobrá, chlápci v sukních by se ještě dali pochopit jako úlitba Hollywoodu, ale lučištníci ze Sherwoodu už působí jako vyložená provokace. Koho proboha napadlo, že do historické, (relativně) realistické strategie patří banda… Robinů Hoodů? No fakt! Mají čepičky, pírka, zelené hadry, všechno! Akorát místo braní bohatým od nich pobírají žold a chudým, hlavně těm francouzským a skotským, věnují leda tak hroty svých šípů.

Hašašíni v porovnání s tím nevypadají zas tak nesmyslně, ale představovat si, že tihle sektářští zabijáci fungovali jako organizované jednotky na bitevním poli je samozřejmě zcestné. Kdyby to raději byla elitní třída vrahů, kteří v Medievalu coby agenti normálně existují.

3. Rozčtvrcený Řím – Rome: Total War

zdroj: Game Guides

Vážení čtenáři, dostáváme se na stupně vítězů, respektive poražených. A musím vám prozradit, že všechny medaile si pro sebe uzurpuje jediná hra, která se na historickou přesnost vykvákla vskutku spektakulárně – první Řím.

Bronz patří skutečnosti, že Římská republika je rozdělená mezi tři rodiny a senát, který jim zadává úkoly. V první řadě je nutné podotknout, že Řím byl navzdory vnitřním sporům jednotnou entitou, a ne nějakým permanentním triumvirátem. A v řadě druhé se musíme podívat na to, jaké rody se do hry dostaly.

Jsou tu Julii, po většinu římské historie nepříliš podstatná famílie, kterou proslavil až jistý Gaius Caesar. Jsou tu Brutii, tedy větev rodu Junii, kterou nejspíš znáte díky zrádci Brutovi. No a nakonec Scipii, větev důležité rodiny Cornelii, akorát blbě napsaná, protože správně latinsky by to mělo být Scipiones.

Je celkem zřejmé, co se tady stalo: vývojáři si vybrali pár slavných osob z římské historie a z jejich rodin (případně z menších větví jejich rodin) udělali vlastní říše. Pro balanc asi dobré, pro historika infarktové.

2. Obří kombinované frakce – Rome: Total War

zdroj: Gaming Hoplite

První Rome se na rozdíl od svého následovníka nesnaží nějak zvlášť komplexně simulovat politické rozdělení antického světa. Místo desítek a stovek menších národů a nárůdků, které se snaží přežít expanzi obrů, se tu na každém rohu nacházejí nějaké superstáty.

Je například skutečně pozoruhodné vidět Galii jako jednotný státní útvar. Galii tehdy roztříštěnou na tisíc různých kmenů, které spolu průběžně válčily a nikdy v historii se nedokázaly sjednotit, dokonce ani za časů velikého Vercingetorixe – i Caesar mezi své spojence počítal spoustu galských kmenů.

To samé se dá prohlásit o Germánii či Británii – je těžké aplikovat slavné římské heslo „Rozděl a panuj“, když není koho rozdělovat, poněvadž všichni jsou jeden ohromný jednobarevný blob. Obzvlášť podivné je to v případě frakce „Řecké městské státy“. Ano, skutečně, věčně rozhádaní Řekové tu táhnou za jeden provaz, tedy kromě Makedonie, která má mimochodem z nějakého záhadného důvodu ve znaku spartskou lambdu.

1. Absurdní Egypt z doby bronzové – Rome: Total War

zdroj: Steam

Kdo starý Rome hrál, ten asi už během čtení tušil, že nikdo jiný než Egypťané si zlato odnést nemohl. Tahle frakce je totiž tak strašlivě nesmyslná, že se to ani nedá označit za „chybu“ nebo „přehlédnutí“, ale spíš za zločin proti dějepisu. V antickém světě Římské republiky z nějakého důvodu existuje Egyptská říše z doby bronzové.

V době vzestupu Říma v Egyptě nevládli domorodí faraoni, ale řecká dynastie Ptolemaiovců vzešlá z Alexandrova tažení, která dokázala významně reformovat původní společnost a hlavně její ozbrojené síly. Egyptská armáda tedy bojovala ve falanze, v moderním, importovaném stylu.

V Rome: Total War se ale Egypťané na bojiště řítí ve válečných vozech podporovaní pěchotou se sekyrami, která vypadá, že dorazila přímo z LARPu věnovaného době Cheopse a Imhotepa. Vývojáři vzali stát, který existoval tisíce let před událostmi hry, a transplantovali ho do římského Středomoří, takže místo Ptolemaiů a Kleopater zemi vládnou chlápci jako Ahmose a Thutmose, kteří se nejspíš na svět vydrápali rovnou ze své pohřební pyramidy.

Ono je možná z herního hlediska nakonec dobře, že se vývojáři kompletně utrhli ze řetězu a stvořili tuhle zrůdnost, protože Egypt je aspoň unikátní, zajímavou frakcí, nejen dalším makedonským dědickým státem, který vás chce probodnout sarissou. Ale pokud ve svých Total Warech máte rádi historickou přesnost, tohle je Mariánský příkop. Hlouběji už opravdu klesnout nejde.

A co vy?

Sluší se připomenout, že jde o můj osobní výběr a je jisté, že jsem na spoustu chyb či kompromisů zapomněl. Pokud vás nějaké napadnou, rozhodně se o ně podělte v komentářích nebo na našem Discordu, kde jsme zřídili speciální kanál pro dějepisné konverzace.