Jakožto člověk, který nemá tendence se svými neúspěchy chlubit jsem nikdy neřešil možnosti streamování a nahrávání klipů v next-gen konzolích. Nemůže mi to ale zabránit v tom, abych ocenil funkčnost Xbox One v tomto ohledu, což demonstruje jak video, které najdete v článku, tak i prostý popis.

Xbox One je za rohem a s ním i vydání římské rubanice Ryse: Son of Rome. Ta tedy vytáhla do boje se svým launch trailerem, který by měl dodat ten poslední šťouch, jenž přesvědčí zákazníky, aby si ji koupili. Což se celkem daří i přes fakt, že Crytek zrovna fantazií nehýří.

Sloníci! Tygříci! Hadíci! Počítám, že prvotní reakce na Zoo Tycoon budou obecně stejné. Ušklíbnutí, co že to za hloupou dětinskou hru ruší naše nadřazené hodnotné střílečky, simulace, fotbálky. Jenže on Zoo Tycoon vypadá – minimálně z videa, které najdete uvnitř článku – jako velmi pěkná a povedená hra, která se přesně trefuje do cílově skupiny, která je ještě o něco dospělejší.

Ať už sérii Call of Duty vnímáte jako každoroční nutnost, nebo si naopak každý nový díl užíváte v singlu či multiplayeru, jde rozhodně o jeden z fenoménů herního průmyslu. Velký úspěch s sebou ale nese velká očekávání a tlak, aby zlatá slípka snášela přinejhorším stále stejné množství zlatých vajíček každý rok. Nejenom o potenciálním vlivu tohoto tlaku na podobu hry, ale též o významu singleplayeru v nových Call of Duty hrách či třeba o roli psa jako herního prvku jsme si nedávno popovídali s Markem Rubinem, hlavním producentem Call of Duty: Ghosts.

Co se týče historické neakurátnosti, nemám pro Ryse: Son of Rome myšlenky, ani slova pochopení. Ale co se týče nutných úprav logiky reálií pro potřeby bojovky, s klidem přivřu oko. Hrajete prostě za pochodující masakr jménem Marius a cílem hry je, abyste většinu práce oddřeli sami, protože čučet na to, jak vaše centurie rozebírají soupeře a vy si občas seknete zrovna extra bojovka není (což nic nemění na tom, že bych takovou hru chtěl!).

Ve světle pátečního vydání X: Rebirth jsem na chvilenku pustil ze zřetele svou investici do Star Citizen. Vrátilo se mi to v podobě nečekané noční můry, kterou si tvůrci z Egosoftu mohli odpustit. O katastrofě jménem X: Rebirth si ale povíme někdy jindy, protože je to na dlouhé vyprávění se spoustou vyhvězdičkovaných výrazů. Obraťme list zpět na kapitolu o Star Citizen a v této chvíli konkrétně na pasáž, která vysvětluje postoj tvůrců k případné konzolové verzi očekávané vesmírné odysey.