Až se vás někdo zeptá, jestli znáte nějaké opravdu plodné, progresivní a po stránce kvality her i úspěšné studio z Japonska, neměli byste váhat s odpovědí: Platinum Games. Na svůj největší zásek tohle studio zatím čeká, tedy ten komerční, protože kritických bylo dost. Ale podstatné je, že studio navzdory svému zaměření na kreativní hry stále funguje a může se dále vymezovat vůči standardní produkci bez ohledu na to, jestli tím myslíme tu japonskou nebo západní.

„Logika tě dostane z bodu A do bodu B,“ řekl Albert Einstein. Naštěstí dodal: „Představivost tě dostane všude.“ Albert hry nehrál, protože zemřel roku 1955. Kdyby ale měl stroj času a podíval se do roku 2012, srdce by mu zaplesalo nad tím, jak se přesun z bodu A do bodu B propojil s představivostí. Za bonusový by mohl považovat, že v logických hrách často figuruje geniální vědec (společensky korektní označení pro šíleného magora ze sklepení matfyzu.)

Mezi nepříjemné události uplynulého roku bezesporu patřilo vyhlášení bankrotu THQ.

Jednu z nových kategorií v rámci našeho seriálu článků Best of 2012, kterou jsme po zralé úvaze zavedli oproti loňsku, naplňují tituly, které nás nějakým způsobem oslovily, považujeme je za dobré či dokonce výborné, ale buď se moc neprodávaly, nemluvilo se a nemluví o nich, potažmo jsou neznámé v našich končinách. Tímto způsobem se na ně snažíme upozornit a některé z vás třeba i motivovat k tomu, abyste je buď vytáhli z poličky a oprášili, nebo se po nich mrkli a koupili je v různých slevových akcích. Pětici titulů, které měly být úspěšné a známé, ale z nějakého důvodu nejsou vám, včetně jednoho krále, představí patron kategorie Lukáš Grygar.

DLC je dnes na jednu stranu považováno za velké zlo, na druhou za spásu průmyslu, který má finanční problémy. Přitom je to velmi obsáhlá škatulka, do níž se dá vejít široké spektrum herních přídavků od několika ksichtíků pro vaše hrdiny až po mohutnou expanzi, která by klidně obstála jako samostatná hra. Když jsme tedy měli vybrat to nejlepší z přídavků, které se pro hry za uplynulý rok objevily, mírně se nám orosila čela. I když smetete ze stolu DLC typu „a dnes pro vás máme šest nových jednotek, které vypadají jinak, než ty staré a jinak si rozdílu nevšimnete“, je to pořád solidní porce misí, kampaní, map packů, klasických datadisků a kdo ví čeho ještě.

RPG je žánr, který před lety mnozí pohřbívali (stejně jako všechny žánry, krom stříleček), ale tak nějak, navzdory apokalyptickým věštbám přečkal. A daří se mu! Byť je fakt, že i on na sebe v mnohých podobách nachytal různé prvky a vlastně není RPG jako RPG. Pořád ale zůstává královským žánrem, který se odmítá podvolit zubu byznysového času a dokonce v rámci retro lásky vrací klasické žánry, jako je krokovací dungeon. No kdo by tohle před lety čekal? Jelikož jsme letos Mass Effect 3 zase hodili do kategorie akčních her, objevila se velmi sympaticky různorodá pětice her, které symbolizují různé tendence a trendy v rámci všeho toho „hraní na hrdiny“. Tuhle vyvolenou pětku reků dle redakce Games vám i s vítězem představí patron kategorie Aleš Smutný.