DLC je dnes na jednu stranu považováno za velké zlo, na druhou za spásu průmyslu, který má finanční problémy. Přitom je to velmi obsáhlá škatulka, do níž se dá vejít široké spektrum herních přídavků od několika ksichtíků pro vaše hrdiny až po mohutnou expanzi, která by klidně obstála jako samostatná hra. Když jsme tedy měli vybrat to nejlepší z přídavků, které se pro hry za uplynulý rok objevily, mírně se nám orosila čela. I když smetete ze stolu DLC typu „a dnes pro vás máme šest nových jednotek, které vypadají jinak, než ty staré a jinak si rozdílu nevšimnete“, je to pořád solidní porce misí, kampaní, map packů, klasických datadisků a kdo ví čeho ještě.

RPG je žánr, který před lety mnozí pohřbívali (stejně jako všechny žánry, krom stříleček), ale tak nějak, navzdory apokalyptickým věštbám přečkal. A daří se mu! Byť je fakt, že i on na sebe v mnohých podobách nachytal různé prvky a vlastně není RPG jako RPG. Pořád ale zůstává královským žánrem, který se odmítá podvolit zubu byznysového času a dokonce v rámci retro lásky vrací klasické žánry, jako je krokovací dungeon. No kdo by tohle před lety čekal? Jelikož jsme letos Mass Effect 3 zase hodili do kategorie akčních her, objevila se velmi sympaticky různorodá pětice her, které symbolizují různé tendence a trendy v rámci všeho toho „hraní na hrdiny“. Tuhle vyvolenou pětku reků dle redakce Games vám i s vítězem představí patron kategorie Aleš Smutný.

Co nejlépe poslouží jako příklad rozmanitosti strategického žánru, než letošní nejlepší hry v této sféře? Středověké politikaření se střídá s rachocením tanků z Druhé světové války. K tomu vám nad hlavami létají emzáci a vy je na tahy střílíte. No a o dům dál zase řešíte, zda bude mít vaše divize bijců Varšavské smlouvy dost munice, aby udržela Východní Německo, a to nemluvíme o tom, že vaší kocábce vynechávají štíty, protože banda rebelů vám tříská do generátoru.

Jestliže ve shrnutí událostí za rok 2011 jsme psali, že pocitově se toho událo mnohem více a podstatnějšího, než v roce 2010, tak za letošek je tomu zase opačně. Ale vzhledem k tomu, že jsme prakticky každý den v roce nějaký článek o aktuálních událostech vydali, nedá se říci, že by se nedělo nic. Nebyly to však ve většině případů žádné megaprůšvihy nebo cokoli, o čem jsme si jisti, že bude rozebíráno i za pár let. Pár událostí, které považujeme za důležité, jsme však nakonec vybrali a najdete je dole v článku. Tímto také oficiálně startujeme naši sérii Best of 2012 článků, v níž vám představíme naše nej hry v rozličných žánrových kategoriích, což by mělo kulminovat vyhlášením hry roku 2012. Tak jdeme na to.

Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.

Už potřetí máme šanci vám všem popřát hezké Vánoce a nebereme to jako samozřejemost. Děkujeme vám za přízeň, vaše podněty, emaily, komentáře, čtenářské recenze, trpělivost a podporu v případě donátorů. Bez vás čtenářů by logicky nemělo smysl Games dělat!. No, nemá cenu to protahovat, užijte si klidný zbytek roku, ideálně ve společnosti oblíbené hry. Také to zkusíme :)