Sorry pánové, ani s AC/DC to nesepne. Pořád mě na Black Ops II více tluče do očí to, co jsme už viděli (mnohokrát), než to, co jsme neviděli a na co bychom měli bychom valit zraky. Přiznám se také, že mi celá koncepce primárně robotického AI nepřítele přijde trochu sterilní, přičemž to nevylepší ani občas se objevující řvoucí černoch v červeném baretu z fiktivního -istánu, kterého by si už série mohla patentovat.

Recenzování DLC Armored Kill k Battlefield 3 jsem se bál. Asi žádné DLC (ani hektická zběsilost Close Quarters) nezosobňovalo tolik věci, které jsem v Battlefield 3 nevyhledával. Veliké tankové bitvy, mohutné souboje na nebesích a post pěšáka jako krmiva pro kulomety a kanóny. Když totiž mluvíme o likvidaci obrněnců, vždy jsem to dělal pěšmo, mimo kokpit či pomíjivé bezpečí tanku. Na druhou stranu, jelikož jsem 99 % času odehrál za engineera, mám ze všech těch platfusáků největší šanci se v tomhle pancířem skřípajícím DLC chytit. Engineeři spolu se scouty (SOFLAM) budou hlavní hranou třídou.

Vida. Nejen, že se spousta tvůrců, prestiže a nových nápadů přelévá z mainstreamového...

Ještě než se rozbujelá značka Call of Duty stala virtuální verzí kopané (bizzaro slangové výrazy, tabulky nejlepších hráčů a rok co rok nová „liga“), byl jejím nejvýraznějším kladem singleplayer. Při dnešní otrávenosti herních intelektuálů nekonečnou recyklací enginu IW 3.0 se často zapomíná na to, že první i čtvrtý díl Call of Duty byly jedněmi z nejvýraznějších příkladů toho správného aplikování hollywoodské estetiky ve videohrách.

Prvek, který mne osobně na Medal of Honor: Warfighter láká, je právě jeho multiplayer. V jeho...

Stratégové, kteří milují Druhou světovou válku jistě už mají prolezlou modlu Hearts of...