Vývojáři ze slovenského týmu Games Farm připravují pro německou firmu bitComposer další díl v sérii arkádových leteckých simulátorů, potažmo stříleček Air Conflicts, a po bojích v Pacifiku během 2. druhé světové se tentokrát posunou na časové ose dopředu - vybrali si válečný konflikt ve Vietnamu.

Metro: Last Light vypadá hezky, minimálně na záběrech všemožných videí a trailerů. Na tom se asi shodneme. Otázkou zůstává, co budete potřebovat za mašinu, aby vám postapo střílečku od 4A Games a Deep Silver rozeběhla? S odpovědí nyní přišli sami tvůrci, když zveřejnili oficiální hardwarové požadavky, respektive vzorové konfigurace: minimální, doporučenou a optimální.

Když se podíváte na výčet tagů, zjistíte, že dneska to bude pořádná divočina. S dinosaury do Vietnamu, z Vietnamu za vetřelci, od vetřelců ke kyber-samurajům a možná přijde i Gordon Freeman s předvojem lehce obrněných tanků. Střílečky a strategie, dokonce i jeden neskutečný paintball.

První a druhý díl série Army of Two jsem měl rád. Obě hry kombinovaly ujeté charaktery ústřední dvojice postav s béčkovou akcí a patřičně nepatřičnými vtípky, ale hlavně kladly velký důraz na kooperaci, kterou dnešní střílečky z pohledu třetí osoby nepropagují v takové míře, v jaké by mohly. Když byla oznámena Army of Two: The Devil's Cartel, začal jsem se tudíž těšit na pořádnou dávku propracované kooperace.

Desert Strike, Jungle Strike a Urban Strike (no dobře, tak i Soviet Strike a Nuclear Strike). Ať zvedne ruku, kdo by tyhle akční střílečky chtěl hrát znovu dnes a stačilo by mu třeba vydání na GoGu? Hlásíte se všichni, výborně. Nicméně, máme zkrátka smůlu. Podobné hry snad úplně zmizely z aktuální herní nabídky. Jasně, různých shmupů existují tři miliardy, ale já hovořím o izometrických střílečkách s vrtulníkem, které nejsou jenom o střílení, ale i o plnění různých úkolů založených na manipulaci s objekty, potažmo úkolů vyžadujících víc než jen konstantní stisk tlačítka „fire“. A takové nejsou přátelé, nejsou.

Ve vší té debatě o tom, která velká videoherní společnost je větší vyděrač, lupič a ničitel klasických herních značek úplně zapadli chlapci a dívky z id Software se svou značkou Doom 4. Přitom už od roku 2008 oficiálně na hře pracují a od roku 2007 o ní hovoří, aniž by ji zatím ukázali, nebo jinak demonstrovali, že projekt žije. Dlouhý a na nepříjemné informace výživný článek na Kotaku vysvětluje proč je okolo Doom 4 ticho, a co jej způsobilo.