Je trochu paradoxní říct, že série Far Cry prošla za čtrnáct let své existence pozoruhodným vývojem, zvlášť proto, že trojka, čtyřka a pětka následují stejný mustr. Nicméně, Far Cry, jejíž první díl spatřil světlo digitálního světa v roce 2004, je mnohem košatější. Řada spin-offů a experimentů vytvořila pozoruhodný fenomén, který rozhodně nemá jen jednu tvář. Jak šel čas s Far Cry jako značkou se podívejte v naší nové rekapitulaci od Honzy Vondráška.

Pátý díl Far Cry po odkladech konečně dorazil na PC i konzole. Jako obvykle s sebou přinesl otevřený svět, hromadu nepřátel a spoustu kreativních možností, jak je vyzabíjet. Tentokrát se utkáte s fanatickým náboženským kultem, který ovládl kus amerického státu Montana, a jeho šéf Joseph Seed alias „Otec“ by si vás strašně rád přidal do své sbírky psychopatů. Odolají Vašek a Adam jeho vábení?

Hodnotit většinu nových her od Ubisoftu je zapeklitý oříšek. Ať už zahalení v kápi šplháte na osmdesátou věž, nebo s kulometem a raketometem osvobozujete stý padesátý nepřátelský tábor, vždycky to bývá zábava – jenže taková povědomá. Kdyby tyhle hry existovaly ve vakuu, kdyby je nebylo možné přirovnávat k jejich předchůdcům, nejspíš by pravidelně vyhrávaly ocenění za nejlepší hru roku. Ovšem takové vakuum neexistuje, a porovnávat se musí i v případě Far Cry 5.

Tento týden se vydáme lovit kult zfanatizovaných pánbíčkářů v Montaně, zajezdíme si na motorkách, buginách i čtyřkolkách, zúčastníme se epických bitev v unikátní kombinaci strategie a karetní hry, podíváme se na kyberpunkovou vizi budoucnosti a nakonec se podíváme do útrob samotného pekla. Sestřih toho nejdůležitějšího, co tento týden vychází, pro vás jako obvykle připravil Honza Vondrášek.Aktualizace: Omlouváme se, bohužel video vzniklo těsně před oznámením o odkladu Agony a vývojáři ani neposlali tiskovou zprávu obvyklými cestami. Takže na peklo si ještě nějaký čas počkáme.

Pst! Nic neříkejte. O co, že uhodnu první otázku, která vás napadne poté, co zjistíte, že jsem si na pár hodin vyzkoušel Far Cry 5. Je to: „Nutili tě vylézt na nějakou věž?“ A já si povzdechnu a odpovím: ano, nutili. Ale jen na jednu, a navíc mi dotyčná postava s téměř viditelným pomrknutím na obrazovku sdělila, že to je výjimečná událost. A o chvíli později jsem horečně prchal před pickupem s těžkým kulometem a medvědem grizzly, což je víc než dostatečná satisfakce za půlminutu žebříkové ekvilibristiky.

Soudě podle mojí sociální bubliny, esporty průměrného českého hráče zajímají jen tehdy, když je šance, že by se v budoucnosti objevily na olympiádě, nebo když se v pražské O2 aréně náhodou koná Road to Blizzcon. Všichni ovšem víme, že tyhle bubliny lžou, zvlášť když se jedna z největších esportovních událostí roku odehrává jen kousek od našich hranic s Polskem. Katovice světový šampionát hostily minulý víkend už pošesté, a já se vydala zjistit, jestli případná návštěva stojí za to.