Články s tagem: strategie
Starhawk - recenze
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Sci-fi potkává western v multiplayerové strategii Starvoid
Paradox se činí. Po nedávném a povedeném Naval War: Arctic Circle se na nás chystá další vypečený kousek. Tentokrát ale nebudeme na moři. Budeme ve vesmíru. Starvoid míchá sci-fi tematiku s westernem, což je samo o sobě zajímavý mix. V tomto tematickém podhoubí budeme stratégovat. Vývojáře prý frustrují běžné strategie - hrozně dlouho trvá, než si vybudujete základu, je těžké začít hrát a vůbec se do celého toho systému dostat. Starvoid tak má být velmi přístupnou, rychlou a (na hraní) jednoduchou strategií.
Jak modernizovat klasiku jako XCOM
XCOM (tehdy ještě X-COM) je jedna z těch klasik, kterou má spousta hráčů zapsaných zlatým písmem hluboko v srdci. Takže když se nedávno oznámil FPS remake s jednoduchým názvem XCOM, byli všichni fandové ve zbroji. A pak přišlo oznámení XCOM: Enemy Unknown, které bude mít ke staré klasice asi o dost blíže. Hardcore oldschool fanouškům se ale nejde jen tak zavděčit a tak 2K Games vyprodukovali tenhle videorozhovor s hlavním programátorem XCOM: Enemy Unknown, Casey O’Toolem, hlavně o tom, jak modernizovat klasickou hru.
Men of War: Condemned Heroes - recenze
Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.
Carrier Command vyjde v září - na PC a X360 zároveň
Pokud se těšíte na strategii s příchutí akce jménem Carrier Command: Gaea Mission (a pokud ne, určitě jste nečetli Petrovy dojmy z bety), určitě vám přijde vhod informace o dvou věcech.
Civilization V: Gods & Kings - "pobožné" první dojmy
Před více než rokem a půl vydaná pátá Civilizace se s tradicemi nijak zvlášť nemazlila. Přinesla příjemné osvěžení v soubojové složce a konečně se dala nazvat user friendly softwarem. Cestou za blahem mainstreamového publika však nabrala i pár zatuchlých vandráků v podobě na kost osekaných mechanismů, nefungující diplomacie, zmatené AI, diskutabilní optimalizace a DLC politiky – naštěstí, aniž by zanevřela na modding, což z DLC pro Civ V dělá příjemný a profesionálně provedený bonusový obsah.
DotA 2 se hraje víc než Skyrim a Modern Warfare 3
Na to, že DotA 2 ještě nevyšla, se jí daří velmi dobře. Dokonce výrazně líp, než spoustě již vydaných her. Podle statistik Steamu je to jedna z nejhranějších her a aktivitou přesahuje už i takové velikány jako je Skyrim a Call of Duty: Modern Warfare 3. Steamové stálice a věčně hrané hry jako Counter-Strike a Counter-Strike: Source se ještě drží nad Dotou, ale dlouho to už asi trvat nebude. DotA 2 je pořád zatím jen v betaverzi, byť neustále se rozšiřující. Vydání je zatím v nedohlednu, ale už teď můžeme odhadovat, že s nezájmem hráčů problém asi nebude.
Nerovný boj s lákadly Carrier Command - dojmy z hraní bety
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.
Starhawk - recenze
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Sci-fi potkává western v multiplayerové strategii Starvoid
Paradox se činí. Po nedávném a povedeném Naval War: Arctic Circle se na nás chystá další vypečený kousek. Tentokrát ale nebudeme na moři. Budeme ve vesmíru. Starvoid míchá sci-fi tematiku s westernem, což je samo o sobě zajímavý mix. V tomto tematickém podhoubí budeme stratégovat. Vývojáře prý frustrují běžné strategie - hrozně dlouho trvá, než si vybudujete základu, je těžké začít hrát a vůbec se do celého toho systému dostat. Starvoid tak má být velmi přístupnou, rychlou a (na hraní) jednoduchou strategií.
Jak modernizovat klasiku jako XCOM
XCOM (tehdy ještě X-COM) je jedna z těch klasik, kterou má spousta hráčů zapsaných zlatým písmem hluboko v srdci. Takže když se nedávno oznámil FPS remake s jednoduchým názvem XCOM, byli všichni fandové ve zbroji. A pak přišlo oznámení XCOM: Enemy Unknown, které bude mít ke staré klasice asi o dost blíže. Hardcore oldschool fanouškům se ale nejde jen tak zavděčit a tak 2K Games vyprodukovali tenhle videorozhovor s hlavním programátorem XCOM: Enemy Unknown, Casey O’Toolem, hlavně o tom, jak modernizovat klasickou hru.
Men of War: Condemned Heroes - recenze
Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.
Carrier Command vyjde v září - na PC a X360 zároveň
Pokud se těšíte na strategii s příchutí akce jménem Carrier Command: Gaea Mission (a pokud ne, určitě jste nečetli Petrovy dojmy z bety), určitě vám přijde vhod informace o dvou věcech.
Civilization V: Gods & Kings - "pobožné" první dojmy
Před více než rokem a půl vydaná pátá Civilizace se s tradicemi nijak zvlášť nemazlila. Přinesla příjemné osvěžení v soubojové složce a konečně se dala nazvat user friendly softwarem. Cestou za blahem mainstreamového publika však nabrala i pár zatuchlých vandráků v podobě na kost osekaných mechanismů, nefungující diplomacie, zmatené AI, diskutabilní optimalizace a DLC politiky – naštěstí, aniž by zanevřela na modding, což z DLC pro Civ V dělá příjemný a profesionálně provedený bonusový obsah.
DotA 2 se hraje víc než Skyrim a Modern Warfare 3
Na to, že DotA 2 ještě nevyšla, se jí daří velmi dobře. Dokonce výrazně líp, než spoustě již vydaných her. Podle statistik Steamu je to jedna z nejhranějších her a aktivitou přesahuje už i takové velikány jako je Skyrim a Call of Duty: Modern Warfare 3. Steamové stálice a věčně hrané hry jako Counter-Strike a Counter-Strike: Source se ještě drží nad Dotou, ale dlouho to už asi trvat nebude. DotA 2 je pořád zatím jen v betaverzi, byť neustále se rozšiřující. Vydání je zatím v nedohlednu, ale už teď můžeme odhadovat, že s nezájmem hráčů problém asi nebude.
Nerovný boj s lákadly Carrier Command - dojmy z hraní bety
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.