Dvoudílná série Death to Spies si v žánru stealth akcí drží stejné postavení, jako Red Orchestra mezi střílečkami. Získává příznivce tím, že si drží vysokou míru obtížnosti, vyplývající z příklonu k realismu, který jiné hry kvůli vyšší míře přístupnosti opustily. Herní prvky, na které tak v Hitman titulech narazíte jen při hraní na nejvyšší obtížnost, jsou pro Death to Spies hry základem hratelnosti. Připravovaný třetí díl na tom nic měnit nebude navzdory tomu, že jedním z cílů, které si tvůrci vytyčili, je dostat hru do zorného pole širší skupiny hráčů.

Už se nám to blíží! Brzy přijde datum, kdy se v bytech rozleje tmavězlatá či tlumeně...

Čistá akční hratelnost vlastně k Deus Ex značce pocitově vůbec nepatří, i když tento...

Zběsilé nakupování šikovných vývojářských týmů, které Bethesda praktikovala v uplynulých letech, by se mělo pomalu úročit. Jedním z koupených týmů byl i spolek zvaný Arkane Studios, který znáte díky Arx Fatalis nebo Dark Messiah of Might & Magic. A pokud se zadaří, budete od nich v budoucnu znát i titul Dishonored, na kterém se spojily schopnosti tří výrazných kreativních osobností herního vývoje: Raf Colantonio (Arx Fatalis), Harvey Smith (Deus Ex 1 a 2, série Thief) a Viktor Antonov (grafický designér Half-Life 2).

Oznámení nového Hitmana vyvolalo vlnu nadšení, pozdější proklamace tvůrců, že se hru snaží udělat přístupnější, přinesla na oplátku vlnu (vašich) nadávek. Když jsme pak s Lukášem viděli hru na vlastní oči na E3, tak jsme úplně nechápali, proč vůbec vývojáři o jakékoli přístupnosti hovořili, jen si tím mezi hardcore fandy nadělali zlou krev. Hra samotná totiž vypadá v této chvíli velmi zajímavě, a přestože obsahuje pár prvků, které se dají považovat za „zpřístupňující“, celkově prostě připomíná staré díly se vším dobrý a špatným, co to přináší.

Vypadá to, že věty o tom, že byl 47 zrazen svými blízkými nelhaly... i když těch blízkých...