Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

Při sledování záběrů z Infinite Warfare mi v hlavě šrotovaly různé myšlenky. Že se autoři hodně snaží napravit dojem po katastrofě, kterou představovaly reakce na první trailer. Že hra vypadá sakra dobře a po dlouhé době jde o Call of Duty, které si rozhodně chci zahrát. A že kdyby se hra nejmenovala Call of Duty, možná by bylo nadšených ohlasů mnohem víc už od prvních záběrů, protože Infinite Warfare nepřipomíná tradiční CoD, jaké každý rok vídáme.