Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.

Jediným, avšak zásadním a nosným příspěvkem Assassin’s Creed Rebellion světu mobilních budovatelských strategií à la Fallout Shelter je systém misí, který správu vlastního zabijáckého panství odsouvá do druhé řady. Nebýt jeho, nemělo by o hře vůbec smysl vést diskuzi. Nemožnost postavit se hezky interaktivně španělské inkvizici by totiž tuhle hříčku rovnou vysvlékla do její pravé podoby — zpočátku skutečně poutavého, ale také ohavně vypočítavého hamouna ve stylu „grinduj až do skonání světů, anebo zaplať”.

Jistěže se ti Florence bude líbit, milý čtenáři, jak by také ne? Pokud v sobě nosíš alespoň kousek člověka, a to určitě nosíš, je to docela nevyhnutelné. Nejde ani tak o hru, věcně vzato tu toho příliš k provádění nenalezneš. Spíše se jedná o zážitek. Zážitek, který ví, že chce být krásný a tklivý, a na tom přeci není nic špatného, jen se takhle jednou zasnít a jednoduše prožívat.

V uplynulých dnech a měsících se objevilo několik náznaků nové hry z univerza Vetřelce, a kdo doufal v pokračování výborného Alien: Isolation, ten se musel pořádně zklamat. Alien: Blackout je totiž čistě mobilní hra na míle vzdálená počítačové a konzolové verzi. Nicméně stále může jít o solidní kousek.

Letos jsme se po roční pauze opět dočkali dvou her z univerza Assassin's Creed. Nejprve velkého a docela povedeného výletu do starověkého Řecka v Odyssey, a nyní, měsíc a půl po jeho vydání, se vracíme k Eziovi, který v 15. století dorazil do Španělska formou mobilní free-to-play hry Assassin's Creed Rebellion.

To se může stát každému, že se ve hře, která ho většinu času trápila, něco přehodí na jinou kolej a všechny mechanismy nakonec vyústí v moc pěkný, zábavný zážitek. Když jsem přebíral vládu nad New Star United, věci nevyhlížely vůbec povzbudivě. Klub živořil na samém existenčním dně a nezdálo se, že si na lavičce posedím bůhvíjak dlouho. Procesem drobných kroků jsem si však své odkroutil. O pár sezón později jsem už porážel v senzačních duelech nejlepší celky světa, penězi nešetřil a nemám v úmyslu v tom i přes několik rozmrzelých ušklíbnutí ustat.